Trichomoniáza (Trichomoniasis)

Postihuje zejména holuby, vzácněji slepice a krocany. U onemocnělých kusů vyvolává tvorbu nekrotických hmot v zobákové dutině, v jícnu, změny ve střevech a velká nekrotická ložiska v játrech.

Historie

Původce tohoto onemocnění izoloval z jater uhynulého holuba RIVOLTA již v roce 1788 a označil ho jako Cercomonas hepatica. Cizopasníky z horních cest zažívacích popsal jako Cercomonas gallinae a ze střev jako Trichomonas columbae (Rivolta a Delprato 1880). Později byly popsány další trichomoniády (T. bosi, T. diversa, T. halli, T. eberthi, T. gallinarum a další).

Vnímavost a rozšíření

K onemocnění jsou vnímaví zejména mladí holubi, kdežto staří bývají bezsymptomními nosiči. Podle šetření různých pracovníků hostí trichomonády 60-80 % holubů. U ostatní drůbeže jsou nálezy vzácnější a onemocnění nemá ani u mladé drůbeže tak zhoubný charakter jako u holoubat. V zamořených holubnících má toto onemocnění velký ekonomický význam, neboť může zcela znemožnit odchov mláďat.

Epizootologie

Onemocnění se přenáší u holubů z rodičů na potomstvo při krmení. Holoubata jsou infikována již při prvním krmení tzv. holubím mlékem, což je v podstatě odloupaná hypertrofovaná sliznice volete. Onemocnění se dále šíří zejména potřísněným krmivem a znečištěnou vodou, zejména v letním období. Do čistého chovu může být invaze zavlečena přikoupeným materiálem. Poštovní holubi se mohou infikovat při přepravě s holuby z různých chovů ve společných koších. Infekce mohou šířit také divocí ptáci, holubi, hrdličky aj.

Příznaky

Příznaky onemocnění je možno pozorovat u mladých holubů již 6-16 dnů po nakažení. V dutině zobáku se na patře objevují zarudlé a žlutavé uzlíčky. Uzlíčky se zvětšují a v krátké době pokrývají celou dutinu rozsáhlé blány z nekrotické sliznice. Zužují-li lumen průdušnice, ztěžují dýchání, popřípadě zaviňují až udušení, jindy zužují lumen jícnu a mohou zcela znemožnit přijímání potravy a způsobit smrt vyhladověním. Onemocnělá holoubata jsou skleslá, špatně přepeřují, jejich peří je zježené a bez lesku. Výživný stav onemocnělých kusů je špatný a často lze zjistit průjem. Úmrtnost je značná, u mladých holubů až 80 %.

Léčba

K léčbě využíváme preparáty na bázi metronidazolu, např. Entizol nebo Flagyl. Dávka by neměla přesáhnout 40 mg/kg/den a měla by být podána 6 po sobě následujících dní. Jako velmi výhodná se jeví kombinace metronidazolu a spiramycinu ve specialitě Stomorgyl, který rovněž podáváme cca 6 dní. Metronidazol má kromě protozoastatického účinku rovněž příznivý bakteriostatický vliv gramnegativní bakterie v zažívacím aparátu.