Jarní pohyb po zimním lenošení – jak na to a jak ne

Letošní zima zatím napomáhá jezdeckému zahálení. Zafoukanými cestami se nedá přebrodit ani na tom nejvyšším koni a kudy kdysi projel pluh, je teď vrstva hlaďoučkého ledu. Kdo nemá halu, zvládne na koni často jen krátké opatrné průzkumy nejbližších závějí. Nebo ani to ne; a tak se těší na jaro, až sníh zmizí a on bude moct na svém oři konečně zase cválat českou přírodou. Jenže tady je třeba zvednout varovný prst: delší zahálka ničí fyzickou kondici, nejen člověka, ale i koně. A pokud se celou zimu poctivě nepracovalo, bude se muset na jaře začít s ježděním velmi opatrně!

Na majitele, jezdce a trenéry sportovních koní se rádo nadává, že své čtyřnohé svěřence přetěžují a ničí jim zdraví. Ne vzácně je to pravda. Na druhou stranu právě sportovní jezdci na sportovních koních dbají zásad korektního pracovního využívání koně, čili zásad tréninku. Kůň je totiž živá bytost z masa a kostí, stejně jako člověk, a proto i on bude schopen podávat fyzické výkony bez poškození zdraví pouze tehdy, když na to jeho tělo bude připravené. Trénovat sportovního koně je samozřejmost; mnohem menší samozřejmostí je trénovat koně rekreačního. Přitom – světe div se! – i kůň využívaný na couračky po lesích sportuje. I on totiž na svém hřbetě nosí jezdce, pohybuje se pod ním v rozporu se svojí přirozeností, často jde tempem i terénem jiným, než by sám ve volnosti zvolil, aby šetřil své tělo. Rekreační koně velmi často nebývají dostatečně natrénovaní ke svému úkolu; a co víc, jejich fyzická zátěž bývá příliš nepravidelná. Přes všední dny majitelé nestihnou dojet včas do stáje, takže o víkendu si chtějí vše vynahradit „krásnou vyjížďkou“. Takový nárazový nápor na nenavyklé tělo může být pro koně doslova zničující; bývá to právě charakteristické pro rekreační koně, že je bolí svaly, hřbet, mají natažené šlachy či podvrtnuté klouby.

Trénink – co to vlastně je?

Každý pohyb, každá fyzická aktivita způsobí, že se některé buňky tkání pohybové soustavy poškodí, zničí. Poté, co se kůň vrátí do klidu, nebo téměř do klidu, jeho tělo se postará, aby se poškozené buňky odstranily a nahradily novými, aby se tkáně opravily. Čím je fyzická aktivita těžší, náročnější, tím dojde k poškození většího počtu buněk, déle trvá jejich opravení a je větší šance, že se toto poškození projeví navenek. Pokud tedy kůň pracuje „akorát“, poškození jeho tkání je malé a navenek ani uvnitř se nijak neprojeví; kůň bude i po té práci „zdravý“ a poškozená tkáň se velmi rychle opraví bez toho, že by kůň musel zůstat „mimo provoz“. Pokud však pracuje příliš těžce, dojde ke zničení velkého množství buněk, což se projeví zánětem, čili bolestí, otokem, zhoršenou funkcí dané tkáně. Kůň je „zraněný“ nebo „nemocný“, musí se léčit. Ale to není vše! Bude-li kůň pracovat „akorát“ pravidelně, jeho tkáně se budou opakovaně poškozovat a opravovat – a protože živý organismus je schopen se přizpůsobovat, poškozené místo se opraví tak, aby bylo silnější, aby lépe vydrželo tuto opakovanou fyzickou námahu a k poškození už nedošlo. Jinými slovy – tkáně se posilují, zpevňují, houstnou, zkvalitňují. Říkáme, že koně trénujeme a jemu se zlepšuje jeho kondice.
Bude-li kůň nosit jezdce po české přírodě jednou „za čas“, bude docházet k poškozování jeho tkání, ale nikoli k posilování; a je dost možné, že při zvláště vydařené akční vyjížďce ono poškození bude už příliš rozsáhlé a projeví se zdravotním problémem. Pokud však bude onen kůň nosit svého jezdce častěji, podle určitých tréninkových pravidel, jeho tělo si na tuto práci zvykne, zesílí a akční vyjížďku mnohem pravděpodobněji ustojí bez újmy na těle i duchu.
Pokud chceme, aby kůň byl skutečně připraven stát se našima nohama, musíme ho na to postupně připravit pravidelnou prací.

Co se stane koni, který je ježděn nepravidelně

Většinou se jako první poškodí tkáň, která se aktivně na pohybu podílí: a to jsou svaly. Nepravidelná fyzická zátěž se obvykle projeví svalovými problémy, ať už nataženým svalem, „svalovicí“, nebo i horšími problémy, jako je tzv. tying up či v extrémních případech „černé močení“. Kůň po několika dnech nicnedělání absolvuje vyjížďku a po ní, většinou následující den, ho pravděpodobně bude bolet nejeden sval. Pokud by se jednalo o vyjížďku sobotní a po ní následovala ještě jedna podobná jízda nedělní, jistě si umíte představit jeho radost nosit jezdce na bolavém hřbetě …
Jenže svaly jsou úzce spojené se šlachami. Pokud je sval prací unaven nebo bolavý, nemůže dostatečně dobře kontrolovat napětí své šlachy a velmi snadno se pak stane, že při „horším šlápnutí“ se šlacha natáhne až natrhne.
Špatná kondice nepostihuje jen svalovou tkáň, ale i nervovou. Nepravidelně ježděný kůň nemá ideální koordinaci pohybu. Jeho nervy nedokážou zajistit harmonickou souhru jednotlivých svalů při jakémkoli pohybu, takže ty budou pracovat „proti sobě“, což je unaví a často i „namůže“. Špatná svalová koordinace má za následek špatnou stabilizaci kloubů, takže netrénovaný kůň si snáze zvrtne kloub, i když vlastně nijak zvlášť špatně nešlápne.
Samozřejmě to vše způsobí, že už během samotné jízdy musí kůň usilovněji „přemýšlet“ nad svým pohybem, vědomě si ho hlídat a upravovat, což ho vyčerpává také psychicky. Úžasná víkendová vyjížďka tak bude relaxací jen pro jezdce, kůň bude pod ním těžce dřít, tělesně i duševně. Nelze se pak divit, že z ní nebude mít nejmenší radost.
A abychom nezůstali jen u pohybové soustavy: netrénovaný kůň nemá dokonalou termoregulaci. Snadno se přehřeje - na což je třeba myslet i v zimě či na jaře, když mu ještě nepřelínala hustá zimní srst! S přehřátím úzce souvisí i dehydratace, čili ztráta tekutin, a ta může v těle způsobit velkou pohromu. Mimo jiné totiž ovlivňuje střevní peristaltiku, takže se nedivte, pokud váš netrénovaný kůň po sobotní vyjížďce dostane koliku.

Lze poznat, že je toho na koně už moc?

Pokud se rozhodnete pro kondici svého koně něco podniknout – nebo aspoň zlepšíte pravidelnost jeho fyzické práce – je dobré znát pár jednoduchých ukazatelů jeho momentálního stavu.
Ideální je měřit tepovou frekvenci během ježdění; což se však neobejde bez tzv. tepoměru. Lehká práce, čili vypohybování, uvolnění nebo aktivní odpočinek, rozpumpuje srdce na asi 100 tepů za minutu (klidové hodnoty bývají okolo 40 tepů / minutu). Taková práce koni neuškodí, ale taky ho k ničemu nenatrénuje. Pokud chcete zlepšovat jeho kondici, pojedete takovým tempem, aby jeho tepová frekvence byla zhruba mezi 120 až 150 tepy / minutu. Frekvence nad 150 tepů už signalizuje práci těžkou, která rozhodně nepatří do počátečních stádií tréninku. Myslete na to, že tepovou frekvenci zrychluje také psychický stres.
Dalším ukazatelem toho, zda kůň pracoval málo, akorát nebo příliš, je rychlost uklidnění jeho tepu po práci. Za 15 až 20 minut by mu měla tepová frekvence klesnout na asi 60 tepů za minutu. Pokud za tuto dobu bude jeho tep okolo 40 až 50, může kůň příště pracovat víc, pokud se však na 60 tepů za minutu nedostane ani za 30 až 45 minut, pracoval příliš těžce a příště musíte zátěž zmírnit.

Pár principů tréninku

Víte už, jak zjistit, zda kůň nebyl ježděním přetížen. Můžeme si teď říct pár tipů, jak jeho kondici zlepšovat:
• začněte krokem a případně klusem, pracujte tak rychle, aby tepová frekvence nepřekročila asi 120 až 150 tepů za minutu (zpočátku hlídejte dolní hodnoty), na začátku a na konci ježdění jděte asi 5 až 10 minut takovým tempem, aby tep koně byl okolo 100; celková práce by na začátku neměla trvat více než půl hodiny;
• rozvrhněte si ježdění tak, abyste pracovali dvakrát až třikrát týdně, mezi jednotlivými tréninky byly vždy jeden až dva dny volna (práce na ruce, ohýbací práce na jízdárně, kroková procházka, aktivní pobyt ve výběhu apod.);
• pokud bude při práci tep u dolních hranic, můžete přidat zátěž; obvykle se přidává každý týden asi pět minut klusu, popř. se začnou vkládat cvalové úseky;
• kůň bude v základní kondici tehdy, když bude schopen asi hodinu pracovat v kroku, klusu a cvalu, aniž by jeho tep vzrostl na delší dobu přes asi 150 tepů za minutu. Pak teprve můžete pomýšlet na různé „posilování“, skákání, náročný terén či jinou náročnější fyzickou práci – a opět i nyní budete muset tuto zátěž přidávat postupně.

Myslete na to, že kůň je živá bytost, ne kolo nebo motorka, kterou lze po zimě vyvézt z garáže, oprášit, naplnit benzínem, promazat a vyjet na úžasný jarní výlet s větrem o závod. Aby vám kůň dobře sloužil jako dopravní prostředek, musíte si ho na to připravit – natrénovat.