Výjezd Francie 2009
Longchamp. Nejočekávanější den je tu – neděle 13. září a s ním návštěva Hipodrome de Longchamp. Od brzkých ranních hodin se všichni šlechtíme. Krátce po osmé hodině vyjíždíme z ubytovny – raději s předstihem. Cesta do Paříže se opět nese v duchu kruhových objezdů, kterých si náležitě užíváme a kroužíme i několikrát dokola. Trasa ubíhá rychle a už vidíme Seinu i Eiffelovku a konečně i Bouloňský lesík, ve kterém se nachází samotné závodiště Longchamp.
Před branami závodiště čekáme na našeho milého hostitele Patrice Renaudiena a mezitím zjišťujeme, že se dnes běží významný dostih pro klisny: dostih Gr.1 – Qatar Prix Vermeille, dostih vypsaný pro tříleté a starší klisny na 2400 metrů. Všechny dostihy se dnes běží pod patronací katarského prince. Máme se nač těšit.
Setkání s managerem sázkové společnosti PMU
Přichází pan Patrice a naše první kroky vedou do restaurace, kde právě obědvá sám katarský princ se svojí společností. Nás však ještě před samotným obědem čeká setkání s managerem sázkové společnosti PMU panem Benoirem, který nás seznamuje s francouzským principem sázek a propojením sázkové společnosti s dostihovým sportem. Dozvídáme se, že ve Francii se běhají dostihy každý den a průměrně je navštěvuje okolo 5 až 7000 lidí; slavný Prix Arc de Triomphe vidí okolo 50 000 lidí.
Co se podává katarskému princi a V.I.P. hostům?
Na oběd nás tentokrát zve slečna Capucine Houel – manažerka French Racing & Breeding Committee pro styk se zahraničím, trenéry a V.I.P. Z prosklené restaurace máme krásný výhled na celou dráhu a v dáli vidíme i Eiffelovku. A co se podává katarskému princi a V.I.P. hostům? Předkrm v podobě paštiky z lososa s rukolou, hlavní chod – zřejmě kousek kuřete s miniplacičkami na způsob bramboráku – každá z jiných ingrediencí a opět se zelenými listy rukoly a salátu. Dále servíruje sýrový talíř – ochutnávka místních sýrů. Nakonec sladká tečka v podobě buchtičky s ovocem, mochnou a vanilkovým soté. Kávu si již vychutnáváme s pohledem na obří obrazovky, které zabírají každý dostih pěkně zblízka od začátku až do konce. Slečna Capucine nám prozrazuje svůj tip na vítěze a jde si vsadit. Po chvíli také propadáme sázkovému nadšení, sledujeme kurz sázek, konzultujeme šance jednotlivých koní na vítězství a jdeme si vsadit.
Jdeme se podívat do V.I.P. sekce na favoritky
Před hlavním dostihem Prix de Vermil opouštíme restauraci a jdeme se podívat do paddocku (V.I.P. sekce) na favoritky – Stacelitu a Dar Re Mi (GB). Majitelé a trenéři pozorně sledují předváděné koně, po schodech za potlesku přicházejí žokejové – jeden po druhém, aby mohli být na posledním schodě ještě jednou zváženi těsně před dostihem. Žokejové nasedají, koně jsou předvedeni v posledním kolečku před diváky a pak odcházejí na dráhu. My spěcháme na V.I.P. tribunu, kde sledujeme dramatický závod za typického francouzského povzbuzování „allé mon cheri!!!“. Jako první cílem proběhla britská zástupkyně Dar Re Mi, jako druhá Stacelita. Vzápětí jsme svědky protestu proti vítězství Dar Re Mi – tři sta metrů před cílem měla poškodit německou účastnici Soberanii. V kontroverzním rozhodnutí místní rozhodčí přesunuli Dar Re Mi na páté místo a tak vítězství nakonec spadlo do klína poražené favoritce Stacelitě. V nejprestižnějším francouzském dostihu Prix Arc de Triomphe, který se běžel zanedlouho – 5. října 2009 taktéž v Longchamp, se umístila Dar Re Mi druhá a Stacelita třetí. Při celkovém pohledu na výsledky zjišťujeme, že jsme měli štěstí vidět dvě nejlepší klisny ročníku 2009 na vlastní oči. V roce 1987 byl vítězem tohoto prestižního dostihu i Trempolino - jeden ze tří hřebců působící v Haras du Mezeray. Naše milá průvodkyně odpolednem, slečna Capucine, nám nabízí možnost jít se podívat do V.I.P. zóny – ke stájím a k místu, kde se koně provádějí před a po dostihu. S oranžovým páskem na zápěstí nás ochranka s úsměvem pouští dál. Líbí se nám tři samostatné kruhy, kde se koně provádějí – v prvním pouze klisny, v prostředním valaši a třetí kruh je vyhrazen hřebcům. Koně jsou tak naprosto v klidu před i po dostihu. Začíná další dostih a čeká nás typický koloběh: paddock – sázky – tribuna. Posledním překvapením od slečny Capucine byla možnost přímého vstupu do paddocku, kam smějí pouze novináři, trenéři a majitelé koní. Stojíme uprostřed paddocku poblíž oblouku, kde se fotí vítězové, okolo nás v kroužcích postávají majitelé koní, trenéři, reportéři, žokejové, přicházejí koně a my si vychutnáváme ten jedinečný okamžik.
Nenechávat sýry za oknem
Před posledním dostihem se loučíme s panem Patricem, panem Benoirem i slečnou Capucine, předáváme dárečky a naposledy se jdeme podívat na hlavní tribunu a dostihové závodiště. K našemu milému překvapení se právě neběží žádný „živý“ dostih, ale na velkých obrazovkách sledujeme dostih z italského Merana, kde v dostihu Lv Gran Corsa Siepi Di Merano běží i tři čeští zástupci – dva koně trenéra Josefa Váni a Royal Moungins trenéra Holčáka. Jásáme, když vidíme jak Holčákův kůň probíhá cílem jako první a Váňovi koně na druhém a třetím místě. Opouštíme Paříž a vyrážíme směrem na Orleans – projíždět v neděli odpoledne Paříží je docela lahůdka. Naštěstí jedeme většinou proti směru zácpy. Cestou míjíme jeden ze symbolů Francie, který vznikl v době vrcholu královské moci ve Francii a od roku 1979 je na Seznamu světového dědictví UNESCO – světoznámý zámek Versailles. Bohužel není čas na prohlídku zblízka. Večer na ubytovně F1 se nese v tradičním duchu – sýry všeho druhu, výborné víno a zážitky. Novinkou je poučení: nenechávat sýry za oknem ani ve zvýšeném přízemí, i ve Francii mají hladové kočky.
(Příště: Bourges, Haras du Pompadour)
