Tam, kde žijí klubáci
Klubáci žijí v akáciových lesích, křovinatých porostech a savaně v subsaharské části Afriky. Vždy se zdržují v těsné blízkosti pasoucích se stád velkých afrických kopytníků. Na tělech žiraf, buvolů, nosorožců, hrochů, zeber, antilop a jiných býložravců tráví většinu dne. Klubáci patří mezi špačkovité, způsobem života a zejména potravní specializací se však od nich velmi odlišují.
Popis
Klubák žlutozubý (Buphagus africanus) a klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus) jsou jedinými dvěma druhy z celé čeledi špačkovitých, kteří jsou potravními specialisty. Všech ostatních 112 druhů (špačci, majny, leskoptve) jsou potravními oportunisty – požírají, co se jim sezónně namane (hmyz, plody, semena). Klubáci se živí především krev sajícími parazity (klíšťata, kloši, mouchy …). K tomuto způsobu obživy je tělo klubáků patřičně přizpůsobeno. Silné zahnuté drápy umožňují zachycení ve zrohovatělé vrstvě pokožky, špičatý, lehce zahnutý a ze stran zploštělý zobák snadno proniká mezi dlouhé žíně nebo chlupy hřívy a dlouhá, pružná ocasní pera usnadňují pohyb po tělech savců. Díky drápům a rýdovacím perům se klubáci po tělech svých „hostitelů“ mohou pohybovat podobně jako datli po stromech. Ne vždy jsou však klubáci pro tato zvířata vítanými společníky, kteří je zbavují parazitů či muších larev z hnisajících ran. Byli pozorováni klubáci štípající žirafám do sliznice konečníku a olizující krev z těchto ran. Příležitostně tito špačci žerou i kousky masa z ran poraněného zvířete a velmi často zvířata také sami zraňují při vyštipování klíšťat. Na tělech velkých kopytníků se klubáci zdržují v průběhu celého dne a svým způsobem působí i jako hlídači stád. Při hrozícím nebezpečí se vyrovnají na hřbetech zvířat, vztyčí zobáky a vyrážejí zvláštní, pronikavý sykot. Po tomto vzájemném varování všichni najednou vzlétnou nad stádo, což je pro zvířata signálem na blížící se nebezpečí. V noci se hejna klubáků shromažďují na stromech či skalních útesech, často společně s leskoptvemi.
Období hnízdění klubáků
Období hnízdění klubáků se liší podle jednotlivých oblastí jejich výskytu, jelikož probíhá v období dešťů. Skupina několika ptáků si vybere hnízdní dutinu (kmen, skála), ve které společně postaví hnízdo vystlané chlupy zvířat. Páří se však pouze dva ptáci z celé skupiny. Ti pak na jednom až pěti vejcích střídavě (přes den v hodinových intervalech, v noci jen samička) sedí dvanáct dní. O vylíhlá mláďata pak pečuje celá skupina „stavitelů“ hnízda. Mláďata opouštějí hnízdo asi ve třiceti dnech stáří, avšak přikrmována jsou ještě další měsíc. Pár hnízdí až třikrát za sezónu. Způsob života obou druhů klubáků, lišících se od sebe hlavně zbarvením zobáku a okolí očí, je velmi podobný. Klubák červenozobý (na fotografiích) je běžnější a vyskytuje se plošně v okolí stád v celé subsaharské oblasti. Klubák žlutozubý (má zobák žlutý s červenou špičkou) se vyskytuje jen v určitých lokalitách a je častěji pozorován na kůži nosorožců, buvolů a antilop kudu.
V zajetí se klubáci chovají ojediněle
V Evropě je chovají zoologické zahrady v Hamburku a v Curychu. Chová je i několik chovatelů v západní Evropě. Základem krmné dávky jsou pak mouční červi, muší larvy, zofobasi, ale i komerčně vyráběné směsi pro hmyzožravé ptáky. Někteří chovatelé přidávají i strouhané syrové maso a vnitřnosti (játra, slezinu). Klubáci umějí napodobovat celou řadu hlasů jiných ptáků a jsou kontaktní, podobně jako jiní špačci.
