Péče o štěně i psího dospěláka – 3. část

Psí školka. Když štěně udělá něco špatně, je velice důležité ho napomenout bezprostředně po vykonání tohoto prohřešku, a úplně nejlépe přímo při činu. Štěňata mají krátkou paměť a jestliže napomenete štěně s časovým odstupem po tom, co něco provedlo, je zmatené a nechápe, za co se na něj zlobíte.

Když štěně neposlouchá...

Když štěně neposlouchá, mnohdy se nejedná o vzdor, ale o nepochopení, co po něm vlastně chcete. Buďte proto, prosím, trpěliví a vše pejskovi nejdříve v klidu vysvětlete, než se na něj začnete zlobit. Jestli máte děti, vzpomeňte si, kolikrát ony často nechápaly a vy jste museli vysvětlovat a vysvětlovat – malé štěně je jako malé dítě.
Nikdy netrestejte psa rukou, začal by se jí bát. Když štěně zlobí, nejdříve ho důrazně okřikněte. Když neposlechne, zacloumejte jím za volnou kůži v zátylku (jako to dělá psí máma). Když ani toto pokárání nepomůže, maximálně ho plácněte složenými novinami (na procházce můžete rovněž použít slabý proutek). Nikdy však psa netrestejte tak, aby pociťoval nadměrnou bolest! Při výchově štěňat i dospělých psů se musíte obrnit trpělivostí, být důslední, trestat účinně, ale ne bolestivě. Když budete psa trestat nepřiměřeně, začne vás poslouchat pouze ze strachu a to určitě nechcete.
Toto je rovněž velice důležitý bod. Každý člen rodiny musí při výchově štěněte i dospělého psa dodržovat stejná pravidla, tzn. používat stejné povely (například „Ke mně!“, „Fuj!“, „Čůrat“ atd.). Jestliže je některý z pokojů pro pejska zakázaný, musí to všichni členové rodiny respektovat. Pokud se nesjednotíte a každý bude psa vychovávat po svém, bude váš čtyřnohý přítel akorát zmatený a nebude vědět, co má dělat.

Psí škola

I štěně si potřebuje trochu užít své dětství, proto jej odmalička nepřetěžujte. Vše jej učte pomalu s rozvahou a trpělivostí, krok za krokem (tzv. „step by step“). Začněte tím, že toho malého bezbranného tvorečka naučíte základní hygieně a trénujte povel: „Ke mně!“. Žádné štěně nechce být samo a většinou neustále vyhledává lidskou společnost, proto máte ideální příležitost ho přivolávat a po příchodu odměňovat pochvalou a nějakou vhodnou dobrůtkou. Štěně si rychle spojí vaše přivolání s něčím příjemným a vy si můžete napsat jedničku za první úspěšně zvládnutý povel. Kromě výuky hygieny a povelu „ke mně!“ můžete ještě hned od počátku trénovat aportování. Štěňata ráda běhají pro hozené předměty a většinou je člověku přinesou, takže pomocí chválení a odměňování máte možnost využít toto jejich spontánní chování k výuce dalšího povelu.
Co je podstatné, a na to, prosím, nikdy nezapomínejte, veškerý trénink psa by měl probíhat formou hry a hlavně nenásilnou formou. Když si pes některý z povelů spojí s nepříjemnou zkušeností či dokonce bolestí, bude ho vždy provádět s nechutí a nebo ho bude odmítat dělat vůbec. Navíc špatný výcvik může poškodit vztah mezi vámi a vaším čtyřnohým přítelem. Proto si na výcvik vždy udělejte dostatek času, abyste ho mohli spojit s hrou i odpočinkem a psa nepřetěžujte. Když začne být pes během výcviku nesoustředěný a odmítá spolupracovat, většinou je to známka únavy – respektujte tyto náznaky a dejte svému příteli pauzu. Stejně jako člověk, se i pes dokáže soustředit pouze po určitou dobu, a potom potřebuje přestávku.
Jestliže máte špatný den a jste při tréninku nervózní, raději toho nechte a odložte výcvik na jiný den. Pes vaši špatnou náladu vycítí, je „nesvůj“ a vaše i jeho nervozita by zbytečně mohly vést k ukvapenému jednání a narušit tak vztah.
S tréninkem povelů sedni a lehni začínáme až mezi třetím a čtvrtým měsícem věku štěněte, u větších plemen někdy později.
Pokud si nejste jistí, že výcvik zvládnete (např. jste majiteli svého prvního pejska), choďte se psím kamarádem raději na cvičák, kde vám instruktoři odborně poradí a navíc získáte spoustu nových přátel (a váš pejsek taky).
Nutno dodat, že dobře vychovaný by měl být každý pes, ať už se jedná o dobrmana nebo čivavu (obecně ale platí, že čím větší, tím by měl být vychovanější). Majitelé malých pejsků často výcvik podceňují a potom jsou nešťastní z chování svých miláčků. Každý pejsek by měl zvládnout alespoň následující: dělat potřebu pouze venku nebo na jiné vámi zvolené místo (např. čurací dečku), přijít na přivolání, chůzi na vodítku a neohrožovat (nadměrně neobtěžovat) jiné psy a lidi. Při zvládnutí těchto čtyř věcí máte v kapse společenský život se psem, protože se nebudete muset bát s ním kamkoli jít.

Obojek a vodítko – první kroky

Když jsou štěňátku asi tři měsíce, začněte mu během hry dávat na krk obojek. První štěněcí obojek by měl být lehký, z příjemného materiálů (rozhodně ne kovový stahovací). Obojek psovi příliš neutahujte, mezi obojek a krk by se vždy měly vejít dva prsty. Obojek zpočátku ponechte na krku štěněte pouze pár minut, potom ho sundejte. Takto trénujte každý den.
Když je již štěně na obojek zvyklé, připněte jednoduché lehké vodítko a nechte ho volně za pejskem „plandat“, ať se s ním může seznámit a hrát si s ním. Zpočátku do něj bude kousat, proto kupte pro tento trénink raději levnější vodítko nebo můžete jednoduše použít například prádelní šňůru. Toto opakujte opět několik dní. Poté začněte zkoušet pejska vodit a nezapomínejte ho za každých pár vzorných kroků na vodítku hodně chválit. Nejdřív trénujte chůzi na vodítku po bytě nebo na zahradě, kde to pejsek dobře zná, než s ním vyrazíte „do terénu“. Teprve, když váš kamarád zvládne chůzi na vodítku ve známém prostředí, vypravte se s ním mimo domov (zpočátku doporučuji méně frekventovaná místa, např. procházku v přírodě, v parku apod.).
Dobře promyšlená a provedená výuka chůze na vodítku je velice důležitá pro budoucí soužití vás a vašeho čtyřnohého přítele. Nebuďte na pejska příliš „hrrr“ a dopřejte mu čas, sami potom uvidíte, že chůze na vodítku je pro něj zábava a ne stresující záležitost. Pes bude vodítko chápat jako vaši „prodlouženou ruku“ a v situacích, kdy se bude cítit nejistý, dokonce upřednostní pohyb na vodítku než bez něj (to se týká obzvláště starších, hůře vidících psů).
Dobrým vynálezem je automatické samonavíjecí vodítko, které dovoluje pejskovi se volně pohybovat na delší vzdálenost a vy můžete v případě potřeby nastavit jeho délku. Prodává se v několika velikostních kategoriích a různých délkách – od trpasličích plemen až po velká plemena. Toto vodítko je výborné obzvláště na procházky a trénování povelu „Ke mně!“. Vřele doporučuji.
Doma pejskovi obojek sundávejte, je to pro něj pohodlnější.
Můj typ na hru s vodítkem: pokud mate klasické „obyčejné“ vodítko s karabinkou, připněte na jeho konec staré do uzlu svázané ponožky nebo pejskovu oblíbenou hračku. Potom s vodítkem různě pohybujte do všech stran (můžete při tom i běhat), jak je libo, a pejsek, který se bude snažit chytit předmět na konci vodítka, se krásně „utahá“. Tuto hru můžete absolvovat i na poměrně malém prostoru.

Bezpečí pro vaše štěně

Schovejte z dosahu štěněte všechny jedovaté rostliny, chemické a drogistické přípravky, elektrické kabely a zakryjte elektrické zásuvky. Také dobře schovejte odpadkový koš, protože mezi nejoblíbenější zábavy našich malých miláčků patří prozkoumávání jeho obsahu.

Pevně věřím, že mezi vámi a vaším pejskem vznikne pevné přátelství a láska, že vás čtyřnohý přítel nebude poslouchat ze strachu, ale proto, aby vám udělal radost. Buďte ke svému psovi laskaví a zodpovědní a nikdy ho neopusťte, protože byste mu tím uštědřili tu největší ránu a nadosmrti zlomili jeho srdce. Mějte vždy na paměti, že pejsci mají podobné emoce jako lidé … S tím rozdílem, že nás milují bezpodmínečně, ať jsme hezcí nebo oškliví, chudí nebo bohatí, smutní nebo veselí. A nejkrásnějším dárkem je pro ně naše pouhá přítomnost a pohlazení.