Pravdy a mýty o lněném semínku
V první řadě je třeba si říct, že lněné semínko má celou řadu nutričních výhod. Díky tomu může pomoci mnoha koním – a to hned různými způsoby: 1. Zdroj živin Lněné semínko je bohaté na bílkoviny (až 20 %). Může být proto zdrojem energie a stavebních prvků pro koně v tělesné zátěži či růstu, i když jeho složení aminokyselin není zrovna nejkvalitnější (například ve srovnání se sójou). Je také bohaté na selen, na druhou stranu ale nemá příznivý poměr vápníku a fosforu.
Sliz
Lněné semínko je velmi bobtnavé, může do sebe „natáhnout“ až osminásobek vody. Přitom vytvoří charakteristický sliz (někdy se mu říká šlem). Ten je schopen potáhnout sliznici žaludku a střev a chránit je například před nepříznivým vlivem toxických látek. Z tohoto důvodu se lněné semínko rádo používá při léčbě nebo prevenci různých střevních onemocnění včetně kolik a průjmů, u hříbat, březích či rodících klisen.
Tuky a mastné kyseliny
Vysoký obsah tuků (až 40 %) právem řadí lněné semínko mezi olejniny. A právě tady nachází toto krmivo největší uplatnění. Většina tuku je totiž v podobě tzv. nenasycených mastných kyselin (až 80–90 %).
Tady bych ráda zmínila jednu velmi důležitou skutečnost: lněné semínko je hodnotným zdrojem omega–3 mastných kyselin. Tyto sloučeniny mají celou řadu příznivých účinků na organismus, vyjmenujme si například:
– protizánětlivý účinek – lněné semínko se považuje za levný a bezpečný prostředek na mírnění zánětů kloubů spojených s artritidami a artrózou. Pomáhá však také mírnit záněty jiné, například střev či kůže a do jisté míry slouží i jako prevence schvácení kopyt.
– moduluje imunitu – je proto výbornou součástí jídelníčku koní trpících různými alergiemi, především kožními.
– zlepšuje vlastnosti kůže – byl prokázán příznivý vliv lněného semínka (a obecně omega–3 mastných kyselin) u koní trpících například letní vyrážkou. Jejich reakce na alergeny ve slinách hmyzu byly po jeho podávání významně nižší. Ostatně vlivu těchto semen na kůži – a potažmo i srst a kopyta – využívají čeští koňáci už „od pradávna“. Traduje se, že jeho podávání podporuje línání a pomáhá produkovat lesklou a hebkou srst a celkově kvalitnější rohovinu.
– reguluje metabolismus a hormony – lněné semínko se úspěšně podává jako podpora správné funkce štítné žlázy a pomáhá koním vyrovnat se s negativy nemoci zvané „Cushing“. Prospěje však i starým koním, kteří jsou třeba zatím zdraví.
– zlepšuje plodnost a kvalitu spermatu.
Jak lněné semínko koním podávat
Výhody lněného semínka už tedy známe, podívejme se, jak ho vlastně koním podávat:
1. Celé semínko
Dodnes se lze setkat s názory, že kůň nemůže získat všechny potřebné živiny a látky z lněného semínka, které je obaleno tvrdou slupkou. Proto se vždy upravovalo nějakým způsobem, který tuto slupku „porušil“ a umožnil „vystoupit“ látkám uloženým uvnitř. Bylo však zjištěno, že toto není pravda. Kůň je schopen lněné semínko dobře rozžvýkat. Další „stanicí“ je pak žaludek, kde kyselé prostředí tvrdou slupku spolehlivě zničí. Jen málo neporušených semen byste našli v koňském trusu.
Rozhodně lze doporučit podávat koním celé lněné semínko. Však uznejte sami; řekneme si, jak lze semínko upravit a jaké nevýhody (i když někdy i výhody) to s sebou přináší. Můžete se pak sami rozhodnout, co je vlastně nejlepší.
2. Drcení a mletí
Mnoho lidí lněná semínka mele či drtí (ať už pro své koně nebo i pro sebe). Pokud mezi ně patříte i vy, dobře, myslete jen na jednu důležitou věc: Tuky ve lněném semínku, včetně omega–3 mastných kyselin, se velmi rychle ničí při styku se světlem, vzduchem (kyslíkem) i teplem. Po krátké době mohou dokonce žluknout. Pokud mleté, pak vždy čerstvé! Před žluknutím můžete sice namleté lněné semínko chránit pár dní v mrazničce, účinnost mastných kyselin se i tak výrazně sníží.
Pokud kupujete komerčně vyráběné drcené nebo mleté lněné semínko, velmi pravděpodobně bude již nějak stabilizováno, aby bylo chráněno před žluknutím. Buď se do něho přidají stabilizátory (antioxidanty), nebo bude tepelně upravené. A právě tepelná úprava opět ničí důležité mastné kyseliny.
Pokud má být pro vašeho koně lněné semínko zdrojem prospěšných omega–3 mastných kyselin, pak ho krmte celé nebo ho vždy nadrťte těsně před zkrmením. V této souvislosti jen připomenu: pokud kupujete lněný olej (a ten má být především zdrojem omega–3 mastných kyselin), dbejte, aby byl lisovaný za studena.
3. Namáčení a vaření
Namočením či povařením se semínko zvětší, nabobtná, a slupka se samozřejmě poruší. Kromě víry, že se tak zpřístupní koním látky obsažené v semínku, má však především vaření ještě jeden důvod: mnozí lidé se totiž lněného semínka téměř panicky bojí, protože je podle nich „jedovaté“ – a vařením tuto „jedovatost“ odstraní. Opět planý poplach!
O co jde? Ve lněném semínku se nachází glykosid zvaný linamarin. Zároveň je zde enzym lináza, který je schopen z linamarinu uvolnit kyanidy (silný „krevní“ jed, znemožňující kyslíku se navázat na hemoglobin). To je ona „jedovatost“ lněného semínka, které se mnozí obávají. Jenže …
Linamarin a lináza se k sobě v normálním lněném semínku nedostanou, je k tomu třeba ho namočit. Tím se lináza aktivuje a dochází k uvedené reakci. Dá se tedy říct, že namáčené lněné semínko je jedovatější, než suché. Jenže i suché se namočí: slinami v hubě, žaludečními a střevními šťávami v trávicím traktu. Do těla se uvolní kyanidy.
Na rovinu si však řekněme, že to není žádná tragédie: pokud bychom krmili běžné doporučené množství lněného semínka, vznikne zanedbatelné množství kyanidů, kterých se tělo rychle a spolehlivě zbaví (ostatně denně do sebe dostáváme tyto toxiny ze vzduchu, vody i potravy). Tímto běžným doporučeným množstvím lněného semínka je asi 100–120 g pro dospělého koně na den a 50–80 g pro hříbě. Toto množství je dostačující i pro zásobení těla omega–3 mastnými kyselinami.
Pokud chceme koni zkrmovat z nějakého důvodu semínka více, pak se doporučuje ho vařit, a to asi 5–10 minut. Vařením dojde k aktivaci linázy, ta odštěpí z linamarinu kyanid, ten se „změní“ na plynný kyanovodík, který během varu unikne do vzduchu. Lněné semínko tak je spolehlivě bezpečné.
Nastává však vážný problém: varem zničíme i užitečné mastné kyseliny a pak je na místě se ptát, proč vlastně to semínko koni chceme podávat … I když – možná jen kvůli slizu, který se namočením a varem uvolní výrazněji, než při podávání suchého semínka.
Správné podávání
Pokud si vše shrneme, dojdeme k závěru, že pokud chceme skutečně využít výhod lněného semínka (které jsou především v obsahu omega–3 mastných kyselin), nejlepší bude koni podávat denně asi 100 g lněného celého semínka. Pokud chceme využít i výhod slizu, pak lněné semínko namočíme (ne v horké vodě!) a necháme několik hodin (třeba půl dne) stát v temnu a chladu. Pokud si stojíme za drcením nebo mletím semínka, pak vždy těsně před zkrmením. No, a pokud budeme krmit lněného semínka více (například jako zdroj bílkovin, kdy se doporučuje až 200 g semínka na 100 kg hmotnosti koně denně), je třeba ho 5–10 minut vařit, vychladit a holt – omega–3 mastné kyseliny dodat jinou formou.
