Ryba, se kterou se nebudete nudit! Kančík příčnopruhý (Cichlasoma nigrofasciatum)
Kančík příčnopruhý je mou oblíbenou akvarijní rybou. Byl jedním z prvních druhů, se kterými jsem začínal a ke kterým se také pravidelně s nostalgií vracím. Přestože je to ryba krásná a pěkně zbarvená, není vhodná do společného akvária. Je silně teritoriální a v době tření a odchovu mladých dosti agresivní. Přesto, rozhodne-li se někdo pro její chov, byť v jednodruhovém akváriu, nebude touto rybkou zklamán. Široká paleta jejího sociálního chování a dojemná péče o potomstvo, to je podívaná, která zaujme každého akvaristu.
Cichlasoma nigrofasciatum
Tento kančík byl postupem času v literatuře označován řadou latinských jmen, rozhodl jsem se v názvu článku použít akvaristům dobře známé Cichlasoma nigrofasciatum. Latinskými synonymy jsou Cryptoheros nigrofasciatus, Heros nigrofasciatus, Archocentrus nigrofasciatus a v poslední době Amatitlania nigrofasciata, podle typové lokality v Guatemale – jezera Amatitlan a Atitlan. Nepochybuji o tom, že se v budoucnu tato rybka dočká od taxonomů dalších libozvučných jmen.
Vzhled určuje prostředí
Vzhled ryb chovaných v akváriích je většinou světle šedý až modrý s tmavými černými příčnými až šikmými pruhy, které v první třetině těla mohou tvořit písmeno „y“. Intenzita zbarvení značně závisí na prostředí a náladě ryb. Některé prodávané ryby jsou mdlého zbarvení, takovým se raději vyhnout, je to zřejmě projev „přešlechtění“ či hybridizace. Také nekupujeme ryby s nízkým tělem, které většinou mívají rybky špatně živené, a s různými deformacemi – zkráceným tělem nebo rypcem. Zatímco akvarijní populace je více či méně uniformní, na svém původním areálu může mít kančík příčnopruhý velmi variabilní zbarvení – nemusí být ani pruhovaný, ale jen skvrnitý apod. Velikost samců kančíků je až 15 cm, samice jsou zhruba poloviční – maximálně 8 cm. Samici nejlépe od samce odlišuje bronzově zbarvené bříško a je celkově pestřejší. Dalším vodítkem je větší tloušťka urogenitální papily samice. V literatuře udávané prodloužení hřbetní ploutve jako rozlišovací znak pohlaví je značně nespolehlivé. Mnohdy mají toto prodloužení i samice. Staří samci mívají nevelký tukový hrbol na čele.
Výskyt
V přírodě se tato středoamerická cichlida vyskytuje v Guatemale, Hondurasu, Salvadoru, Nikaragui a Panamě. Snad se vyskytuje i v Mexiku, dále byla zavlečena do různých končin světa, na čemž mají jistě nechvalnou zásluhu akvaristé, a to do USA, Austrálie, Afriky a jihovýchodní Asie.
Původ
Evropští akvaristé se s kančíkem setkali v roce 1939, kdy byl poprvé dovezen. V chovech se mimo přírodně zbarvené ryby chovají i xanthorici. Ti se u nás objevili v roce 1966. Jejich zbarvení je bílo–žlutavé, pruhy, jsou-li znatelné, jsou žluté. Oči na rozdíl od albínů mají černé. Hodí se spíše do tmavých akvárií či zahradních jezírek, kde vyniknou. Kančíci příčnopruzí se v akváriích kříží s jinými druhy cichlid, např. s Cryptoheros spilurus, Thorichthys mekki, Amphilophus citrinellus, Nandopsis salvini a různými kříženci tzv. „Parroty“. Větší tendenci tvořit hybridní páry mají údajně právě xanthoricky zbarvené ryby. Hybridi jsou ale vesměs nevzhlední a agresivní. Osobně na nich neshledávám nic zajímavého a jsou-li pak opětovně přimíseni k normálním rybám, jsou jen na škodu.
Chov a odchov
Chov kančíků je snadný díky velké přizpůsobivosti této ryby. Je ideální pro začátečníky. Teplotu volíme v rozmezí 20 až 25 °C, avšak poklesy až k 16 °C nečiní kančíkům větší problémy, proto se hodí i do nevytápěných akvárií či ve vegetačním období do zahradních jezírek. Vůči pH či tvrdosti vody nejsou nikterak citliví. Většinou se pohybují v blízkosti dna. Krmíme je zejména živočišnou potravou – patentkami, planktonem, niťenkami, ale i umělými krmivy – vločkami či tabletami. Jak jsem již v úvodu uvedl, kančík příčnopruhý není vhodný do vícedruhových nádrží. Jeho teritorialita, která se stupňuje s věkem, z něj dělá konfliktní rybu chtějící ovládnout své teritorium a jeho okolí. Vše se ještě stupňuje v době tření a odchovu potomstva. Sám mám vždy nutkání je s něčím kombinovat. Většinou to zkusím s rájovci dlouhoploutvými, ale výsledek je vždy stejný. Odlovuji rájovce s otrhanými ploutvemi do jiné nádrže. Chcete-li to přece jen zkusit, tak jedině v opravdu velkém akváriu orientovaném co nejvíce na délku, s maximální plochou dna, hodně členitým a zarostlým rostlinstvem. Jediné ryby, které ve společnosti kančíků obstojí, jsou asi krunýřovci (Ancistrus sp.), ale i jim je potřeba zajistit útočiště pod kořenem či plátem břidlice, kde se schovají před všetečnými kančíky. Někteří akvaristé je kombinují např. s vrubozubci pavími, kteří jsou dostatečně velcí. Kančíkům chovaným v páru postačí i nevelké akvárium o obsahu 30 až 50 litrů. Na dno dáme hrubý štěrk, osázení odolnými rostlinami, úkryt v podobě jeskyňky nebo kořeny, kameny aj. Některé ryby ryjí a vytrhávají rostliny, většinou ale ponechají vše bez větších zásahů. Důležitým okamžikem v životě kančíka je volba partnera. Podaří-li se nám narazit už v akvateristickém obchodě na pár, je již skoro vyhráno. Takovýto pár, který se „našel“ ve skupině, bývá většinou harmonickým. Na druhou stranu je však nutno podotknout, že půjde jistě o sourozence. Vybíráme-li samce a samici zvlášť, nemusí to vždy dopadnout dobře. Pár se sice spojí, ale mohou se objevit různé neshody. Toto je případ i xanthorického páru na fotografiích. Zpočátku vypadali harmonicky, šli spolu do tření, opatrovali svědomitě jikry, ale jakmile došlo k vykulení potěru, samec vždy asi do týdne samici napadl a donutil ji mladé opustit. Pak se o potěr staral nedbale sám, až mu do 2 až 3 dnů z početného hejnka nezbyl jediný potomek. Zpočátku jsem hledal příčinu jinde, ale když se vše opakovalo už počtvrté, oddělil jsem samce úplně a samička potěr zdárně odchovala sama. V současné době jsem jí pořídil samce nového, přírodního zbarvení. Snad jsem měl tentokráte šťastnější ruku, ale to se uvidí, až samec samičku doroste. Tření vyprovokujeme vyšším přísunem nejlépe živočišné potravy a také zvýšením teploty vody. Předchází mu vzájemné imponování partnerů s roztaženými ploutvemi a skřelemi. Poté připravují třecí místo. Kančíci příčnopruzí se třou nejraději v jeskyňce, nemají-li jinou volbu, odkládají jikry na různé kameny nebo i na očištěné sklo. Při samotném tření samička klade jednotlivé jikry, sameček na ně vypouští mlíčí a tak se střídají, dokud není samička vykladena. Jiker může být až tři sta kusů. Po tření zůstává v bezprostřední blízkosti jiker samička a jejich ovíváním ploutvemi jim zajišťuje přísun kyslíku. Odstraňuje také odumírající či plesnivé jikry. Samec má na starosti širší okolí a energicky napadá vše, co by mohlo jeho rodinku ohrozit. Jsou natolik nebojácní, že napadnou bez váhání i lidskou ruku. Potěr se vykulí z jiker během asi tři dnů a za stejnou dobu se rozplave. Pár vodí rozplavaný potěr po nádrži, kde se drobotina krmí planktonem či sušeným krmením, a právě vzorná rodičovská péče trvající až tři měsíce je tou nejlepší podívanou, kterou si umím v akváriu představit. Kančíci jsou mimo dobu tření a odchovu mladých vcelku plaší a při vyrušení se ukrývají. Chovat tuto cichlidu jako solitéra by prostě nebylo ono.
Prameny
Frank, S., 1972: Velký obrazový atlas ryb. Artia, Praha.
Frank, S., 1984: Akvaristika. Práce, Praha.
Horváthová, Š., 2008: Cichlida předem odsouzená. Akvárium, č. 12. Bulletin obč. sdružení Klub.Akva.SK.
Kahl, W. a kol., 1999: Akvarijní ryby. Svojtka & Co., Praha.
Zukal, R., 1976: Akvarijní ryby. Svépomoc, Praha.
