Světový fond na ochranu zvířat vyhlásil deset nejohroženějších tvorů pro rok 2010. Jsou to: medvěd lední, nosorožec jávský, mrož lední, kožatka velká, monarcha stěhovavý (motýl), gorila horská, panda velká, tygr a tučňák magellanský. Populaci tučňáků magellanských dosud ohrožovaly zejména ropné skvrny. Dnes však čelí mnohem vážnějšímu nebezpečí. V důsledku oteplování moří a změn v oceánských proudech mizí drobné ryby, kterými se tento pták živí.
Tučňáci musí podnikat čím dál delší a náročnější výpravy za potravou, během nichž jich velká část hyne hladem a vyčerpáním.
Tučňáci magellanští hnízdí na jižním cípu jihoamerického kontinentu – na pobřeží Patagonie, na Falklandských ostrovech a v Ohňové zemi. Vždy koncem srpna se shromažďují na stálých místech, často vzdálených až jeden kilometr od mořského břehu, kde tvoří velké a velmi hlučné kolonie. Ptáci si zde blízko sebe vyhrabávají nory a celá oblast pak připomíná děravý sýr.
Během hnízdění se rodičovský pár střídá při zahřívání vajec. Začátkem listopadu se líhnou první mláďata, o která pak rodiče společně pečují. Mláďata, která se v této době nestanou velmi snadnou kořistí mořských ptáků (zejména racků a chaluh), lišek a skunků, se v lednu poprvé vydávají k moři.
Během únorového pelichání nemají ochrannou vrstvu a neplavou. V této době se stávají snadnou kořistí lachtanů hřivnatých. Svá hnízdiště pak opouštějí v dubnu a dalších pět až šest měsíců žijí na otevřeném moři.
O jejich zvycích při pohybu na moři není příliš známo. Je však prokázáno, že během této doby migrují za potravou až několik tisíc kilometrů na sever, ke břehům Uruguaye a Brazílie. Odtud se pak opět v srpnu vracejí na svá hnízdiště. Doupata tučňáků hojně využívají někteří patagonští savci jako mary stepní, divoká morčata a pásovci.
Největším hnízdištěm tučňáků magellanských je lokalita Punta tombo, kde se jich pravidelně shromažďuje až jeden milion. V této patagonské přírodní rezervaci byly vyfotografovány všechny snímky otištěné k tomuto článku.