Holubníky

Když jsem se před třemi léty snažil rozchodit poněkud ztrnulé nohy v lázních Libverda, narazil jsem v Luhu pod Smrkem na zajímavou účelovou stavbičku. Secesní holubník stál za vyfotografování. Poslal jsem to tenkrát do Fauny a mělo to i odezvu. Pár lidí mě dokonce napsalo, jeden z nich nesídlil právě doma.

Hra na schovávanou

Dodnes chci odepsat, ten dopis si však se mnou nějak hraje na schovávanou. Mezitím jsem náhodou potkal další holubníky, jeden je již přenesen do takového jako skansenu v Červeném Újezdu. Ten vypovídá o snaze využít každý prostor na hospodářském dvoře. Stavbička je označená cedulkou „suchý záchod“, lidově kadibudka. Taková sice bývala na každém dvoře, ale aby nad sebou nesla ještě i holubník, to je poněkud rarita. Dřevěná nástavba holubníku vypadá jako původní, zděný spodek byl asi vyzděn nově. Ve vedlejší vesnici měl pak chovatel klasický dřevěný holubník na středovém kůlu, zapomněl jsem se zeptat, jestli je to nové dílo nebo to bylo přeneseno odjinud.

Holubník ze Smolova

V reakci na tehdy uveřejněnou fotku poslal mi jeden západočeský patriot obrázek opravdu pěkně vyvedeného holubníku ze Smolova. Je to někde na Horšovtýnsku v západních Čechách, na pomezí Tachovska. To je skutečně pěkně vyvedený holubník v secesním slohu a vypadá to, že místní jsou si toho vědomi. Někdo si jej občas všimne s nějakou tou údržbou.

Chlouba majitelů

Holubníky bývaly účelové hospodářské stavby, na kterých se asi nejvíce projevovala snaha o ozdobnost. Bývala to chlouba majitelů. Kolik jen takových krásných věcí vzalo za své, odnes je čas, aniž by po nich zůstala třeba jen pouhá fotografie nebo kresbička.