Laekenois

Původ

Svůj název, (v zemi původu: Berger de Laeken, česky: belgický ovčák - laekenois) dostal po zámeckém parku von Laeken. Zde žila ovčácká rodina pastýře Janssena, která zasvětila svůj život ovcím. Potřebovali výborného ovčáckého - pastýřského psa. A tím se stal právě laekenois, kterého si velmi oblíbili. Avšak ještě dříve, než se stal psem ovčáckým, pomáhal pradlenám se sušením prádla. Jak? Hlídal prádlo rozložené po louce, aby jej nikdo neumazal.

Počátek laekenoise se kupodivu zpočátku shoduje s malinoisem. Při zrodu leakenoise stál drsnosrstý pes světlého odstínu červené barvy Vos II. V krátkosrsté formě (tedy u malinoisů) to byl pes Vos I. Následným křížením a příbuzenskou plemenitbou byl v okolí Antverp položen základ chovu laekenoise.

První standard byl vytvořen v roce 1892 a začínalo se na kohoutkové výšce 55 cm. V roce 1939 byla ideální kohoutková výška stanovena na 60 cm u psů a 58 cm u fen. Když po první světové válce zůstala na živu jen malá hrstka laekenoisů, všichni si mysleli, že je toto plemeno (včetně dlouhosrstých variant) odsouzeno k zániku. Naštěstí se belgičtí chovatelé pustili opět do mezivariantního křížení laekenoise s malinoisem, a tím byl laekeňák (jak se mu většinou říká) opět zachráněn.

Zbarvení

Co se zbarvení týče, jistě stojí za zmínku, že v roce 1900 byla u laekenoise povolena barva srsti pouze šedá. Oproti tomu v roce 1920 byly povoleny všechny barevné rázy. A tento trend - změny v povolených barvách se několikrát opakovaly. Diskuse s hlavním tématem „barva srsti laekenoise“ ustaly až v roce 1978. Výsledkem bylo rozhodnutí, že jedinou povolenou barvou (a snad jednou pro vždy) se stala barva „fauve“, tedy barva plavá. Pravděpodobně i díky dohadům o zbarvení srsti ztratil laekenois mnoho příznivců. Abychom to nesvalovali pouze na spory o barvu. Laekenois měl vždy malou chovatelskou základnu a nikdo vlastně netuší proč. Nikdy se nestal populárním psem. Pouze v Holandsku nebyl a není žádnou vzácností.

Ze všech variant belgických ovčáků (dále jen BO) je lakeňák nejvíce osobitý. Potřebuje velmi dlouhou dobu pro vývoj a přechod z mládí do dospělosti. Oproti groenendaelovi (G), malinoisovi (M) a tervuerenovi (T), u kterých lze ve dvou letech říci, že patří mezi dospěláky, lakeňák je osobnost, která potřebuje čas. Je velmi vhodné neotálet se socializací a s výchovou, ale na straně druhé, výcvik je zapotřebí rozvrhnout na větší časové vzdálenosti a na laekena nespěchat. Je to pes poněkud rezervovaný a s každým na potkání ne příliš kamarádský. A to především v mladém věku i před pohlazením cizí osobou uhýbá.

Asi proto, že jeho vzhled je spíše zajímavý, než-li krásný a bleskový temperament je oproti ostatním variantám takřka nepřítomen, nikdy si nezískal mnoho obdivovatelů. Je to plemeno, kterému se od svého zrodu lepí smůla na paty. Já však věřím, že jeho čas přijde a bude známým a často se objevujícím pracovním psem. Je totiž poměrně dobře ovladatelný, bystrý, učenlivý a ostražitý. Velmi dobře hlídá a každou návštěvu dobře ohlásí. I přes svoji velikost je po všech stránkách neuvěřitelně skromný. Je velmi shovívavý a kamarádský k dětem, ale je vhodnější, přijde-li do rodiny, kde již děti jsou. Není tolik přecitlivělý oproti G, T, M a jeho povaha při dobré výchově je poměrně vyrovnaná. Je však také nutné upozornit, že se jedná o velmi zvláštní plemeno, a každý jedinec potřebuje individální přístup, hodně lásky a majitele, se kterým dokáže najít společnou řeč. A to je někdy velmi složité. Poměrně lehce se může jeho dobrá povaha a charakter ztratit, díky nevhodnému přístupu psovoda.

Výcvik a výchova

Již od štěněte mu musí být jasné, kdo je doma pánem, a že dobré chování k celé rodině je nutností. Důslednost a cit musí být při výchově, výcviku i ujasňování vztahů v rodině na prvním místě. Někteří jedinci mají velkou snahu projevovat dominantní chování. Tomu je nezbytné velmi rychle zamezit.

Bohužel se ne vždy dobře snáší s jinými psy. Je zapotřebí na tuto skutečnost obzvláště při výchově pamatovat. Přesto i při největší snaze se může stát, že na něj ne každý pes udělá dobrý dojem. Je výborným rodinným psem a společníkem celé rodiny. Uznává pouze jednoho pána, která má zároveň na něj největší vliv. Laekenois velmi tragicky nese změnu majitele (rodiny).

Není náruživým lovcem, a i když se čas od času nechá stáhnout divokou zvěří, která před ním úprkem běží pryč, vcelku dobře se dá odvolat.

Je vděčný, když se mu majitel věnuje, hraje si s ním a sportuje. Nepohrdne žádným sportem. Je vhodný pro veškerý typ výcviku, ale nevýhodou je, že velmi dlouho trvá, než se k něčemu dopracuje. Ostatní varianty BO tak na tom nejsou. Někteří malinoisové ve dvou letech mají i 5 zkoušek za sebou a účastní se mistrovství republiky ve výkonu. Laekenois takového rychlého výcviku s dobrým výsledkem není schopen. Hodí se především pro sportovní či služební výcvik, záchranářskou práci, i pro náročnou práci pasteveckou. Není vyloučené ani agility, a další podobné sporty. Avšak v soutěžích typu agility pro svůj středně velký temperament (podobný průměrnému NO) nemusí vždy vynikat. Výborné je ho naučit běhat vedle kola a řádně toho využívat. Je výborný i jen jako rodinný společník, aniž by byl „školen na obranáře“. Tedy složitější výcvik není nutný, ale nutností je najít pro tohoto jistě zajímavého psa zaměstnání. Každopádně plné pracovní využití v jakémkoliv směru a minimum nudy z něj dělá poslušného a výborného společníka. Je hodně fixován na svého pána.

 

Pokračování příště