Kastrace – proč, kdy, jak?

Majitelé mladých hřebečků jsou obvykle postaveni před jednu z velmi zásadních otázek: zůstane toto zvíře hřebcem, nebo ho raději vykastrovat? V současné době u nás platí zákon, který nedovoluje používat k množení koní hřebce, kteří nebyli licentováni, čili podle určitých kritérií oficiálně uznaní k chovu. Tím pádem každý nelicentovaný hřebec nemá z chovatelského hlediska žádný význam a není tedy nutné, aby zůstal hřebcem. Proč? Vždyť psi například se také nekastrují, i když nejsou uchovněni …

Důvodem bývá to, že hřebci jsou obecně problematičtější na zacházení a ustájení, protože kromě nechtěného obskočení klisny je jejich chování méně či (častěji) více řízeno pudy.

Hormony či osobnost?

Ohledně kastrace panuje celá řada různých názorů, ale i mýtů a pověr. Většina milovníků hřebců tvrdí, že kastrací se zničí osobnost koně. Pokud by byla osobnost samce dána pouze hladinou testosteronu, byl by svět velmi smutný. Nemění se osobnost; mění se schopnost se rozmnožovat a mění se také většinou „rozmnožovací“ chování. K němu patří mimo jiné i zvýšená agresivita, která samozřejmě nemusí být vyjádřená u všech hřebců stejně (hřebci mohou mít tendenci napadat jiné hřebce či valachy a přisvojovat si klisny, nemluvě o extrémních případech, kdy hřebec doslova skáče na záda všemu, co připomíná koně), ale také nadměrná vzrušivost, zvýšená tendence hlídat okolí, okolní koně (často bez ohledu na jejich pohlaví) a schopnost se soustředit (především v přítomnosti jiných koní). Snadno se pak stává, že hřebec, především dominantnějšího typu, se nesoustředí na práci, ale ani na žraní a nemá chvíli klid. Je neustále nervózní, protože jeho snaha vybojovat si dobrou pozici a získat a uhlídat své stádo klisen, logicky nemůže být neplněná. Často pak takový kůň patří k hůř krmitelným a při manipulaci může být někdy nevypočitatelný (z oné nervozity a roztěkanosti).
A to už jsou vlastnosti přímo ovlivněné testosteronem, které se kastrací obvykle změní. Na druhé straně ochota k práci, tendence zaujímat určité postavení v hierarchii, kvalita chodů, temperament pod sedlem, to jsou vlastnosti, které souvisí s charakterem koně a mají je jak hřebci (někteří), tak valaši (někteří). Pohlavní pud si opravdu nelze plést s charakterem. Dobře lze vychovat jak valacha, tak hřebce, byť u něho to může být – kvůli hormonům a pudům – větší problém.

Častý úděl hřebce

Hřebec ze všech výše uvedených důvodů bývá příliš často vystavován celoživotní frustraci a stresu; není to jen o tom, že logicky nemůže chodit do výběhu s klisnami, že logicky nemůže chodit vůbec do výběhu, protože by ho mohl přeskočit či prorazit a jít za klisnami … Hřebec má často po celý život své „hřebčí touhy“, které mohou být velmi silné, ale nemůže si je splnit. Když zařehtá po klisně, je trestán, když chce poměřit sílu s jiným samcem, je trestán, je mu soustavně znemožňováno udržovat kontakty s jinými koňmi, je vystavován samotě, izolaci a neustálému kárání, trestání či snaze odvést pozornost.
Majitel hřebce také stojí před celou řadou problémů: ne všude jsou ochotní ustájit hřebce v komerčních stájích, hřebec často nemůže jet v přepravníku s jiným koněm, na závodech či různých akcích musí stát hřebec odděleně od jiných koní, potřebuje pevnější box či výběh, majitel musí svého hřebce neustále hlídat, aby se nedostal ke klisnám a neoplodnil je, nebo k jiným samcům a nezačal si nějaký rozbroj.
Dá se říct, že ve velkém procentu případů je lepší mít valacha; i valaši mají různorodý charakter, dobrý temperament, jiskru v oku, pěkné tělo a na rozdíl od hřebce se dokážou spokojeněji soustředit na práci i na ostatní požadavky člověka. Jinými slovy: kdo oprávněně nepočítá s tím, že by se z jeho hřebečka stal plemeník, udělá lépe, když ho nechá vykastrovat.

Kastrace

Kastrace samců je velmi stará metoda sterilizace. Prošla si svým vývojem, až dospěla k operativnímu odstranění varlat. V současné době se rozlišuje několik metod kastrace:
– kastrace sedovaného stojícího koně, otevřené kastrační rány,
– kastrace v krátké narkóze, otevřené kastrační rány,
– kastrace v plné narkóze, zašité kastrační rány.

1. Kastrace na stojícím sedovaném koni – z hlediska lékařského i etického je tato metoda již přežitá a nedoporučuje se ji provádět, protože je pro koně bolestivá a pro operatéra riskantní.

2. Kastrace otevřenou metodou v krátké narkóze – při ní se kůň nejdříve seduje a poté se mu provede injekční narkóza. Operace obvykle probíhá v nesterilním prostředí stáje, či raději výběhu. Veterinář důkladně dezinfikuje šourek a přilehlé části těla přikryje sterilizovanou rouškou. Po podvázání semenných provazců a odstranění varlat se kastrační rány nechávají otevřené. U otevřené metody zcela logicky vzniká nebezpečí infekce rány, které může ústit až v tvorbu píštěle; tato komplikace se pak většinou řeší další operací. Další závažnou možnou komplikací otevřené metody kastrace je výhřez střev nezašitou ránou, který může být smrtelný. A do třetice všeho zlého se zde může stát, že dojde k neutišitelnému krvácení, protože při této metodě se kvůli krátké narkóze nemusí podvázat cévy dostatečně pevně. Pravděpodobnost těchto komplikací, především výhřezu střeva, roste s věkem koně. Samozřejmě je téměř vždy třeba počítat s horším hojením kastrační rány, s jejím důkladným čištěním a pohybováním koně; i přes toto všechno se v šourku může nahromadit hnis, krev, celá oblast oteče a je velmi bolestivá na dotyk. Takto kastrovaný kůň může trpět bolestí, hubnout a může se stát, že ho nebude možné pracovně využívat i několik týdnů.

3. Kastrace uzavřenou metodou – často se provádí na klinice, ideálně v plné inhalační narkóze, jako každá další řádná operace. Někteří veterináři ji však provádějí i v terénu. Jedná se o sice nejnáročnější a nejdražší metodu, ale také nejbezpečnější. Dá se říct, že koně nad tři roky věku by se měli kastrovat pouze touto metodou. Po podvázání semenných provazců a odstranění varlat se kastrační rána zašije jako každá jiná operační rána. Obvykle se už netvoří žádné velké otoky, nedochází k infekci ani krvácení, je zažehnán výhřez střeva a na koni je možné za pár dní už i jezdit.

Kdy kastrovat

Co se týče ročního období, doporučuje se jaro nebo podzim; aby už byla příjemná teplota (nízká teplota či dokonce mráz nepříznivě ovlivní hojení ran a může vést k podchlazení sedovaného či uspaného koně, horko zase nepříznivě ovlivňuje průběh narkózy), nelétal hmyz (který rád sedá do otevřených ran a přenáší infekce) a byl suchý výběh, v němž se bude kastrovat (opět z hlediska infekce).
Co se týče věku koně, bývá to individuální. Z hlediska bezpečnosti kastrace a minimalizace komplikací se doporučuje vykastrovat hřebce nejpozději ve třech letech. Uvádí se, že přibližně do pěti, šesti let se ještě vytváří určitá hladina hormonů, po té době už si tělo koně na ni zvykne a kastrace se může projevit výraznější změnou jeho chování. Nelze však zapomínat, že kastrací se neodstraní všechen testosteron. Určité jeho množství se tvoří i v nadledvinách, a to i u samic!
Mnoho majitelů, kteří nemají doma možnost odchovu hříběte, musí kastrovat i výrazně dřív; hřebečci a klisničky se většinou spolu nechávají do jednoho roku věku, pak ale hrozí zvýšené riziko oplodnění, takže hřebečci musí vytvořit své vlastní „hřebčí stádo“, což není ve všech hříbárnách možné.
Je pravda, že čím dříve se kůň vykastruje, tím méně bude mít „typické hřebčí“ rysy, i když i to je individuální. Kastráti jsou sice méně mohutní, ale na druhé straně zase víc vyrostou do výšky (testosteron urychluje uzavírání růstových štěrbin). Takže vhodně zvolenou dobou kastrace lze do jisté míry modifikovat vzhled koně. Chování se však již ovlivní méně – to je nejlepší utvářet řádnou výchovou a výcvikem.

Před a po kastraci

Kastrace je plánovaná operace. To znamená, že by ji měl podstoupit pouze zdravý kůň. Veterinář by ho měl vyšetřit, včetně důkladné prohlídky a prohmatání šourku, varlat a tříselných kanálů (pokud jsou příliš velké, hrozí větší nebezpečí výhřezu střev a je vhodné použít uzavřenou metodu kastrace).
Pokud se bojíte možných komplikací, domluvte se na kastraci přímo na koňské klinice. Zajistí vám sterilní prostředí, dobrou narkózu a stálou a odbornou pooperační péči.
Před zákrokem vám veterinář doporučí koně nekrmit, aby narkóza probíhala dobře. Pokud je průběh kastrace otevřenou metodou hladký, trvá zákrok asi půl hodiny. Následující dny počítejte s tím, že celý šourek oteče, z ran bude vytékat sekret, který by neměl být krvavý ani hnisavý a kůň bude bolavý. Je třeba se mu o rány starat – vyplachovat je dezinfekčním roztokem a udržovat otevřené, aby se v nich nehromadil sekret. Tomu napomáhá také nucený pohyb koně, který mu často není zpočátku ani trochu příjemný. I z tohoto hlediska je lepší volit uzavřenou metodu, při níž všechny tyto problémy odpadají. Dále je třeba hlídat teplotu koně a sledovat jeho chuť k žrádlu; horečka či nechutenství jsou známkou komplikace a vyžadují veterinární zásah. Stejně tak je třeba veterináře zavolat, pokud se kastrační rány uzavřou, sekret přestane vytékat a začne se hromadit v šourku.

Suma sumárum

Obecně se doporučuje jako optimální věk kastrace mezi druhým a třetím rokem života – ať už z hlediska dalšího vývoje chování a vzhledu koně, tak i z hlediska rizika samotné operace a komplikací, ke kterým může dojít. Pokud si můžete volit metodu, bude lepší si připlatit a zvolit řádné zašití ran; váš nový valach vám za to bude jistě vděčný.