Možná už jste někdy ve zverimexu narazili na malého zeleného tvorečka, který neúnavně šmrdlá na sklo terária a dobývá se ven. To je typická agama kočinčinská. My jsme se těmito agamkami nechali okouzlit zhruba před třemi lety, postavili jsme terárium, pořídili prvního mazlíka – Felixinku (jak asi tušíte, původně to měl být Felix), pak jsme vybudovali větší terárium a nastěhovali druhého mazlíka – Hermínku. Nejdřív ale trochu obecně pro ty, kdo se s těmito krásnými a zajímavými ještěry ještě nesetkali.
Popis
Agama kočinčinská (Physignathus cocincinus, Chinese water dragon, Wasseragame) pochází z jihovýchodní Asie (Thajsko, Vietnam, Kambodža), kde také vzniklo její druhové jméno. Kočinčína je totiž území v deltě řeky Mekong na jihu Vietnamu.
Oproti některým jiným druhům ještěrů má tato agama celkem mohutnou stavbu těla a dlouhý, tlustý ocas, který tvoří až dvě třetiny celkové délky. Délka těla je přibližně 25 až 30 centimetrů, celková délka i s ocasem kolem 70 cm u samiček a až 100 cm u samců. Váha dospělých samiček se pohybuje kolem 350 gramů, samci mohou vážit dokonce až 600 gramů. Agamy rostou celý život, nejrychleji však v prvním roce života. Pokožka s nimi neroste, proto ji musí pravidelně svlékat. Mláďata jedenkrát za jeden až tři měsíce, dospělí jedinci jedenkrát za rok.
Agama kočinčinská je krásně zeleně zbarvená, záda má tmavě zelená se světlejšími proužky, bříško je úplně světlounké. Pod krkem může být agama vybarvena do růžové nebo oranžové barvy a vzor kůže na bradě připomíná vyceněné zuby. Na ocase má pravidelné hnědé nebo až černé pruhy, které se postupně rozšiřují. Od očí rámovaných černými čárkami, které připomínají řasy, vede často černá šmouha až k oušku, které je překryté blankou.
Tyto agamky jsou stromoví ještěři, mají proto silné končetiny uzpůsobené častému šplhání (svalnatá stehna a dlouhé prsty, které jim umožňují pevně se držet na nejrůznějším povrchu). Agamy kočinčinské jsou vodomilní tvorové a velmi dobře plavou. Připaží ručičky, elegantně se zavlní a kormidlují ocasem. Vydrží dlouho pod vodou, prý až patnáct minut. Naši mazlíci vodu opravdu zbožňují, pravidelně ráno a večer se spokojeně ráchají v bazénku nebo jen tak sedí pod vodopádkem. Někdy ve vodě dokonce spí, a když se cítí ohroženy, bleskurychle se ukrývají pod hladinou. V případě nebezpečí je také agama schopna postavit se na zadní a neuvěřitelně rychle utíkat pryč jen po dvou. Agamy žijí ve skupinách, většinou se doporučuje jeden samec a dvě až tři samice. Samci jsou větší a mohutnější, mají výrazné líce, zřetelnější, vyšší hřeben a silnější kořen ocasu, na jehož spodní části jsou vidět zvětšené kapsy hemipenisů. Dožívají se deseti až patnácti roků.
Chov
My jsme začínali jako chovatelé amatéři. První agamku – Felixinku jsme pořídili od zkušeného chovatele přes inzerát na www.ifauna.cz. Mimochodem tuto variantu všem vřele doporučujeme, nejenže si můžete prohlédnout rodiče svého nastávajícího mazlíčka, ale zkušený chovatel vám dá i pár cenných rad pro začátek. Dále můžete agamku pořídit ve zverimexu nebo na burze plazů, tam ovšem občas bývají (zvláště dovezení jedinci) ve velice zuboženém stavu. Naše Felixinka (původně tedy Felixík) byla stará čtyři dny, vážila dva gramy (pokud tedy vůbec, ona ta kuchyňská váha není úplně přesná …) a měřila třináct centimetrů. Drobeček se měl čile k světu a hned si u nás zvyknul. Vůbec se nás nebál a brzy volně pobíhal po bytě. Rostl, rostl a ukázalo se, že je to samička. Pak jsme se rozhodli pořídit jí kámošku, aby nebyla tak závislá na nás. Druhou samičku Hermínku (v té době přibližně tři čtvrtě roku starou a evidentně samičku) jsme po dlouhém vybírání koupili ve zverimexu. Báli jsme se, že miminko by rok a půl stará Felíša značně šikanovala a při svém apetitu možná i sežrala. Ani s Hermískem nebyl žádný problém. Začala krásně žrát z ruky a vůbec se nebála. Teď tedy holky bydlí už více jak rok a půl spolu.
Agama kočinčinská vyžaduje tropické akvaterárium s velkým bazénem (hloubka ideálně 15 až 25 cm), s rašelinou pro případ kladení vajec (hloubka také 15 až 25 cm), se spoustou větví vedoucích co nejvýše a rostlinami, které někdy slouží jako úkryt. Doporučené rozměry terária pro jednoho jedince jsou alespoň 100 cm (výška)×80 cm (šířka)×50 cm (hloubka), pro skupinu (dvě samičky a jeden sameček) pak 150 cm (výška)×100 (šířka)×80 cm (hloubka). V teráriu by měla být značná vlhkost (nejlépe 70 až 90 %) a různé úrovně teploty (od chladnějších míst kolem 25 °C až po místo, kde má agama možnost se pořádně vyhřát při 30 až 35 °C), v noci může teplota klesnout na 20 až 25 °C. Ještěři jsou ektotermní živočichové, jsou tedy závislí na okolní teplotě. Dále je potřeba myslet na zdroj UVA a UVB záření, které pomáhá tvořit vitamín D a tím pak vápník.
My jsme obě terária (starší menší a novější velké) stavěli sami, postupně jsme odstraňovali nedostatky a vylepšovali dílo k ještěrčí spokojenosti. Mazlíci mají k dispozici velký bazén, ve kterém chováme ještě rybičky a žebrovníky. Z velkého bazénu čerpáme vodu do menšího horního bazénku, ze kterého pak voda stéká po vodopádu zpět do toho většího. V horním bazénku máme umístěn mlhovač, který pravidelně vyrábí hustou mlhu a zvyšuje tak vlhkost v teráriu. Dlouhé větve vedou zespodu až k nevyšší poličce, na které se agamky rády vyhřívají pod zářivkou s UVA a UVB. Terárium je vyhříváno obyčejnými žárovkami a ve vodě máme topítko. Agamí den začíná v půl sedmé ráno a terárium zhasne přibližně v půl deváté večer. Snažíme se v terárku udržovat při životě také spoustu rostlin, bohužel agamky si většinou vybírají cesty vedoucí právě přes nebohé kytičky a brzy je rozdrásají. Navíc málokterým rostlinám takové vlhké a teplé prostředí vyhovuje. Dobrou zkušenost máme s břečťanem, zelencem, scindapsem a nově s lopatkovcem.
Agamky se nejraději rozvalují na tlusté větvi nad vodou nebo na nejvýše položené poličce, ze které je báječný výhled. Často se koupají v bazéncích a spinkají ve velice podivných polohách v břečťanu nebo na speciální spací poličce (speciální proto, že má zvláštní stupínek na podložení hlavičky, to mají agamky moc rády …).
(Pokračování příště.)