Brkoslav japonský (Bombycilla japonica)
O Brkoslavu japonském se toho v naší literatuře mnoho nepíše, krátký článek je pouze v knize Ptáci v klecích a voliérách od Jeannine Lancret, proto se to pokusím trošku napravit. Patří do rodu Bombycilla spolu ještě s brkoslavem cedrovým (B. cedrorum) a nám dobře známým brkoslavem severním (B. garrulus). Popisovat brkoslava japonského nebudu, lepší je prohlédnout si jej na fotografii. Uvedu jen odlišnosti, kterými se liší od svého známějšího příbuzného:
a) je menší, měří jen 16–17 cm (severní 20 cm),
b) konec ocasních per má zbarven červeně, kdežto ostatní dva druhy mají tyto konce žluté,
c) chybí mu žluté voskovité přívěsky na křídlech,
d) celkově bych řekl, že je trochu tmavší, poněkud více dohněda.
O rozdílech ve zbarvení mezi pohlavími se zmiňovat nebudu, protože musím přiznat, že v tom nemám ještě jasno. O této problematice napíši až po provedení testů DNA, abych „nestřílel od boku“. Snad jen uvedu, co jsem se dočetl. V jednom článku se uvádí, že neexistuje pohlavní dimorfismus, v jiném píší, že je samička menší, má kratší chocholku a barevné skvrny jejího peří jsou méně výrazné. Dále má mít sameček na křídle velice výraznou červenou skvrnu, zatímco samička má zřetelnou skvrnu bílou. Toto ale ze své praxe nemohu potvrdit – tento rozdíl na svých ptácích nepozoruji. Asi mi chybí pozorovací talent. Pouze mohu konstatovat, že se jednotlivé kusy liší různou kresbou a zbarvením na křídlech – a to dost výrazně.
Devadesátá léta
Brkoslavi se nijak výrazně hlasově neprojevují, jsou to tiší ptáci – omezí se jen tu a tam na malé, krátké hvízdnutí. Samci nezpívají. Brkoslavy japonské jsem poprvé uviděl někdy v devadesátých letech na burze v SRN a musím se přiznat, že mně doslova učarovali. Bohužel jsem si na ně musel nechat zajít chuť, protože v té době jsem neměl vhodné chovatelské zařízení. Až po několika letech, po dokončení mého ptačího domku, jsem ve Straubingu neodolal a zakoupil dva kusy – údajný pár (bylo to v roce 2004). Tímto se mi splnil můj dlouholetý sen. Pro nedostatek místa jsem však měl dlouho pouze tento pár, protože jsem neměl venkovní voliéry, ale pouze ptačí domek. Tento domek byl postaven jako zimoviště pro hmyzo-plodožravé ptáky, které jsem chtěl v budoucnu chovat. Tento pár se i v zimovišti pokoušel o hnízdění. Tokali, snesli i nějaká vejce, ale bohužel jen na zem. To se opakovalo několik let, takže jsem pojal podezření, že to budou obě samice. Zde bych ještě uvedl, že mezi těmito dvěma ptáky nebyly žádné rozdíly ve zbarvení, jen malinko ve velikosti. Ptáci byli zpočátku ve voliérce 1,8×0,8×2,5 m (vך×d), ve které ale dost ztloustli, tak putovali do vrchní části klecového regálu. Regál má tři patra, má vyjímatelné mezistěny, takže z jednoho boxu o velikosti 1×1×0,6 m se dá udělat klec 1 m široká, 0,6 m vysoká a dlouhá 5 m. Toto pro ně bylo vhodnější, neboť tito ptáci musí létat, jelikož mají velký sklon k tloustnutí, a to z důvodu jejich velké „žravosti“. A pak začala sháňka po „posilách“, bohužel se mi to dlouho nedařilo (asi 2 roky). Víceméně jsem po nich pátral jen v Německu na burzách a výstavách nedaleko našich hranic, kde nebyli vůbec. Až na podzim roku 2007 mi jeden kus z Holandska dovezl kamarád. Začalo mi být jasné, že musím pátrat dále – v Holandsku, proto jsem vyrazil s velkými nadějemi na únorovou burzu do Zwolle. Podařilo se mi sehnat tři kusy (po 250 euro – podstatný rozdíl oproti roku 2004, kdy stál kus 60 až 80 eur).
Výstavba zahradních voliér
V létě 2007 jsem konečně začal s výstavbou zahradních voliér, které jsem dokončil v červnu 2008. Okamžitě po dokončení začalo slavnostní vypouštění ptáků do voliér. Protože jsem nevěděl, jakého jsou ptáci pohlaví, vypustil jsem do jedné z voliér čtyři kusy, aby se vzájemně vybrali, a do další voliéry zbylé dva kusy. Bohužel mi jeden ze čtyř brkoslavů vypadl z „chovu“ – měl úraz křídla, po kterém ztratil schopnost létat. Pevně jsem věřil, že se alespoň jeden pár vybere. Po vypuštění se jejich chování změnilo – ptáci velmi ožili a začali tokat. Tok je opravdu velmi zajímavý – brkoslavi se nafouknou, čímž velice zvětší svoji velikost, natáhnou krk a takto poskakují po větvi (boukají). Při tomto poskakování si mezi sebou vymění něco k snědku, ať už červa, granuli nebo kousek ovoce. Voliéry jsem nestihl osadit živými keři, proto museli ptáci vzít zavděk pouze houštinami z uříznutých mladých doubků, které jsem rozmístil po obvodu, aby uprostřed zůstalo dost místa pro let. V rozích pod střechou jsme s manželkou vytvořili hnízdní kapsy a houštinky z větví, borovic a túje. Vespod těchto houštin a hnízd byl košíček z pletiva – jako základ hnízda (hlavně měl za úkol zabránit propadnutí vajec). Koncem července se konečně ze třech brkoslavů vybral pár – samec se neustále dvořil samičce a krmil ji. Začala stavba hnízda, ke které používali různé trávy, mech a peří. Ovšem jako stavitelé se moc neosvědčili. Výsledkem jejich snažení bylo hnízdo zespodu téměř průhledné, nepořádné. Tak musela zakročit manželka, která jim upletla zbrusu nové, bytelné hnízdo, které vložila na hnízdní podložku. Samici se nový příbytek okamžitě zalíbil a začala v něm trávit více a více času. V této době se nechala zcela krmit samcem - chovala se, jako když mládě žebrá o potravu.
První vejce
Druhého srpna bylo sneseno první vejce a pak každý den další, celkově čtyři vejce. Vejce mají modrošedý podklad a jsou více či méně tmavošedá a černě skvrnitá (velikost a zbarvení se podobají vejcím dlaska). Za 13 dní se vylíhl první mladý brkoušek a druhý den další. Jelikož jsme je nechtěli rušit, omezili jsme kontrolu hnízda. Samice seděla na snůšce i po dobu vylíhnutí mladých velmi pevně, takže jediná možnost byla, jen když se šla napít, vykoupat nebo vyprázdnit. Seděla pouze samice, samec ji krmil na hnízdě. Asi po 5 dnech byla ve hnízdě zjištěna tři mláďata, ovšem rozdílné velikosti. Jedno z mláďat (poslední vylíhlé) bylo o poznání menší než sourozenci. Bohužel za dva dny manželka našla nejmenší mládě na zemi voliéry, již bez známek života. Nevím, jestli ho rodiče přestali krmit, nebo ho ušlapali starší sourozenci. Čtvrté vejce z hnízda zmizelo. Mláďata byla zprvu holá, šedočerná. Pak obrostla tmavým prachovým peřím. Měla sytě červená hrdla a fialové papily v zobáčku. Ptáčata otevírají oči ve věku 5–6 dní, samice je zahřívá cca 10 dní. Trus je v balíčcích vždy polykán rodiči, takže hnízdo je čisté. První mládě vyskočilo z hnízda 16. den, druhé o den později. Tak jako všichni hmyzáci jsou dosti malá, neschopná letu. Zde je velmi důležité mít zastřešené voliéry, aby ptáci nepromokli, neboť první dva dny tráví jen na zemi. Vhodné je dát pod keře větvičky, po kterých se učí šplhat k výšinám – toto jejich počínání je velmi komické, nicméně se ve svém snažení rychle zdokonalují. Již za tři dny sedí vysoko na větvi. Odtud pak již začínají podnikat krátké lety. Za několik dnů už šikovně přistávají i na delší vzdálenosti. První dva dny jsem raději po setmění mladé na noc odchytl a nechal v přenosce, vystlané utěrkou, přes noc doma. Ráno, ještě před rozedněním, jsem přenosku vrátil do voliéry, aniž by si toho staří všimli. Toto opatření je velmi vhodné, hlavně když jsou chladné a deštivé noci, protože zabrání zbytečným úhynům.
Krmení
Mladí jsou krmeni výhradně živým hmyzem. U nás tvoří základ hmyzí dávky čerstvě svlečení červi (vždy jen bílí a měkcí!) Zophobas Morio. Tyto kupujeme ještě mladé, ve velikosti menších moučných červů (které mimochodem vůbec nedáváme). Koupíme několik litrů a každé krmení vybíráme (tedy hlavně manželka) pouze čerstvě svlečené. Další hmyz, který dáváme, jsou cvrčci – ať už domácí nebo jiné druhy. Výhodou cvrčků je, že se dají sehnat v potřebném množství a velikosti. Také se jimi dá krmit „do zásoby“, když není nikdo doma a je třeba zajistit dostatek hmyzu ke krmení. Já používám malá a mělká akvária, do kterých cvrčky i červy nasypu a ptáci si je dle chuti chytnou. Pozor! Na hrany akvária je třeba navléknout rozřízlou slabou hadici, aby se ptáci neporanili. Dalším hmyzím „nářezem“ jsou noční můry, chycené do světelné pasti (popisoval je na netu přítel Pucholt). Za teplých letních nocí je lov opravdu vydatný a ptáci je ochotně po vypuštění ze zásobníku chytají. A nesmím také zapomenout ani na klasické smýkání, které je opravdu vynikající – a to pro druhovou různorodost a pestrost. Dále celá rodina (dokonce i sousedi) chytala luční koníky. Pro tuto chovnou sezonu si snažím rozmnožit zavíječe voskové – to je dle mého názoru „opravdová pecka“. Prostě se musí využít každá příležitost. Staří krmí mláďata pouze hmyzem, ale je zajímavé, že pokud krmí červy, nacpou si jich nejprve několik do volete a posledního si vezmou do zobáku. Naproti tomu cvrčky nosí jen v zobáku, ale chytnou jich více najednou. Až když jsou mladí starší, začínají jim nosit i kousky ovoce, granule a směsi. To už jim vyvrhují z volete. Jinak brkoslavové jsou dosti žraví a mají stále hlad, protože mají velmi rychlé trávení. Základ krmné dávky u nás tvoří suché průmyslové směsi. Já používám výhradně směsi firmy Orlux (Versele Laga), které jsou dle mého názoru prvotřídní. Snažíme se krmit pestře. Podáváme Uni Patee, Uni Patee Premium, Beo Patee a Tropical Patee. Dále dáváme taktéž od Versele Laga granule Nutri Bird Uni Komplet a především pro brkoslavy vynikající granule Nutri Bird Beo, které doslova milují a výborně berou. K tomuto podáváme všemožné ovoce. Brkoslav pozře téměř vše s chutí sobě vlastní. Mezi nejoblíbenější ovoce patří meloun (klasický vodní), měkké sladké hrušky, sladká jablka a hroznové víno. Dále berou: nashi, švestky, broskve, meruňky, blumy, kiwi, mango, banány, papáju, jahody, v létě maliny, ostružiny, borůvky, černý bez a jeřabiny. Také nepohrdnou sušenými fíky. Jediné, co vůbec ptákům nedáváme, jsou citrusy. A pozor na avokádo, je pro ptáky jedovaté! Ovoce, které se dá dobře nabodnout na držák, podáváme celé (pouze rozpůlené) a ptáci si dužinu sami ochotně vyzobou. Ostatní ovoce a plody krájíme na malé kousky, které pak brkoslavi spolykají. Jsou schopni spolknout i poměrně velká sousta, až mám o ně někdy strach, že se udusí. To platí i o mladých, když je staří krmili hmyzem.
Brkoslavi netrpí na hemachrotys
Výhodou brkoslavů je, že netrpí jako jiní hmyzáci na hemachrotys (ukládání železa v játrech). Zkoušel jsem jim podávat i doma dělaný tzv. droždí žír (dával jsem ho leskoptvím) z vajíčka, tvarohu, vařené rýže, insect patee, ale té se vůbec nedotkli. Rovněž milují medovou vodu – tu podávám hlavně v zimním období. Přes zimu dáváme do vody některý z vitamínových přípravků od firmy Orlux (Omnivit, Mutavit). Své ptáky umisťuji přes zimu do zimoviště, neboť i když se jedná o brkoslavy, dle mého názoru nebudou tak odolní vůči zimě, protože podle literatury zalétávají v zimním období až na Tchaj-wan, kde přezimují. Teď, když již nechovám astrildy, udržuji v zimovišti teplotu kolem deseti stupňů (s malými výkyvy), protože zde zimují i leskoptve bělobřiché. Jinak jsou to ptáci společenští, když jde jeden k potravě, většinou ho ostatní následují. Stejné je to i při koupání, což mají velice rádi. Mírumilovní jsou i při společném chovu s menšími ptáky – jako třeba s astrildy. Při odchovu byli společně s hnízdícím párem ve voliéře ještě jeden lichý brkoslav, jeden samec timálie a jeden pár leskoptví bělobřichých. Samec maximálně lehce prohnal lichého brkoslava. Zajímalo by mne, jestli je možný společný chov (i při hnízdění), protože v přírodě prý hnízdí v kolonii. Sestavit tak více párů, asi bych to vyzkoušel. Samozřejmě by každý pár musel mít dost místa pro své teritorium.
Apel na závěr
Závěrem bych chtěl apelovat na chovatele, jestli někdo též chová brkoslavy, aby se mi ozval, pro navázání spolupráce. Stejně tak bych uvítal zkušenosti jiných chovatelů, kteří je dříve měli ve svém chovu. Dále bych chtěl poprosit chovatele, bude-li možnost jejich koupě na některé zahraniční burze nebo výstavě, určitě je dovezte do ČR, abychom mohli vytvořit životaschopný kmen. Myslím, že tito fešáci jistě nadchnou i další chovatele.
