Agamy kočinčinské – naši domácí mazlíci

(Pokračování z Fauny č. 10/2010.) Potrava by měla být co nejpestřejší. Mláďata se krmí převážně cvrčky, občas malými červíky. Felíša začala hned druhý den v novém domově zobat cvrčky z pinzety. Zpočátku si dala kolem pěti cvrčků denně, postupně ale počet cvrčků dramaticky rostl a byl čas přejít na větší stravu.

Jak krmit

Dospělá agama zvládne bez problémů švába (možno zakoupit na burze nebo přes internet), většího červa, myšátko, saranče, žížalu (žížalky jsou velice oblíbené) nebo i rybičku (ale pozor, nakrmit agamu rybičkou je úkol velice náročný a vyžaduje pevné nervy a spoustu času …). Někdy je hlad obrovský a sežraly by nabízenou potravu i s pinzetou, jindy se v terárku drží dieta a ani o jeden z chodů není absolutně žádný zájem. Spíš se člověk pod jejich naštvaným a opovržlivým pohledem cítí provinile, že si vůbec dovolí něco nabízet … Občas se i ze setmělého terária ozve strašná rána a my za pomoci baterky zjistíme, že si Felíšek ulovil nějakého uprchlého švába, který se maskován tmou vydal pro něco k snědku. Bohužel špatné načasování a bdělá ještěrka ho stály život. Dobré je občas potravu obalit ve vitamínech nebo podávat na kostičky nasekanou sépiovou kost a granulky pro masožravé ještěry. Prý někteří jedinci mají rádi i ovoce, to bohužel nemůžeme potvrdit, naši mazlíci ovoce maskované za červíka neomylně odhalí a vyplivují. (Vás, kteří nemáte rádi hmyz typu šváb a saranče stejně jako já, mohu ujistit, že na tuto potravu není nezbytně nutné sahat rukou, šváb neskáče a nelétá. Postupně jsem si na ně zvykla a už mě tolik neděsí. A co se myšátek týká, těch je mi doteď strašně líto, ale co se dá dělat, když holkám tak chutnají. Jediná rada je – nedívat se. A ještě upozornění – myšátko prý jde na tloušťku …)

Pohyb je důležitý

Agamy by měly mít dostatek pohybu, nejen v teráriu, ale pokud možno i mimo něj. Naše holčičky mají k dispozici celý byt, museli jsme akorát zacpat všemožné skrýše, protože vyděšená agama má šestý smysl na ta nejnedosažitelnější místa, jaká si jen dokážete představit (například malinká škvíra za kuchyňskou linkou, prostor za ledničkou apod.). Někdy o pohyb vůbec nestojí a vztekle se brání, když je chceme venčit, jindy jsou totálně hyperaktivní a šmrdláním se zuřivě dožadují vypuštění do bytu.

Páření a snůška

S pářením, inkubátorem a odchovem mláďat bohužel nemáme žádné zkušenosti. V období páření se samec samici dvoří, pak se jí zakousne zezadu do krku, oplodní ji a v samičce začne růst 5 až 20 vajec v kožovitém obalu. Ta pak samice naklade do vyhrabané díry a pečlivě zamaskuje. Vejce bychom měli opatrně vyndat z kladiště a v poloze, v jaké jsme je našli, přemístit do inkubátoru. Vajíčko váží 3 až 4 gramy a měří kolem 2,5 cm. Inkubační doba je 65 až 90 dnů při teplotě 27 až 29 °C. Vylíhne se samostatné mládě, o které se už agama – matka vůbec nestará. Bohaté zkušenosti jsme ale nasbírali s kladením vajec. Samičky totiž přibližně mezi únorem a květnem kladou vajíčka, i když nemají žádného samečka, který by je oplodnil. Vajíčka se dají v bříšku dobře nahmatat. Většinou se to ale pozná tak, že agama přestane žrát a začne hrabat. Všude možně – do podlahy, do květináče, snaží se naznačit, že nastal její čas. Proto je dobré mít v teráriu dostatečně hluboký substrát (rašelinu a písek). Pokud nemá agama vhodný substrát v teráriu, je nejlepším řešením připravit krabici nebo kýbl s hlínou (hluboký minimálně 20 cm, čím víc, tím líp) někam na klidné, tmavé místo, kde ji nebude nic a nikdo rozptylovat. Kladení je strašně zajímavé, skutečný přírodovědecký zážitek. Agamka nejdřív vyhrabe celkem hlubokou a úzkou díru, nad tu si pak sedne a naklade do ní vajíčka. Úplně zhublá samička pak začne díru velice pečlivě zahrabávat. Nakonec na místo natahá kameny a kokosovou drť a všechno zamaskuje tak, že byste nepoznali, že se tam něco dělo. Chudinka je pak vyčerpaná a zesláblá, za chvíli se ale zotaví a má velký, opravdu velký hlad. Pak přicházíme my s lžící a vajíčka začneme hledat a vyhrabávat. Naše agamy předem hrabou někdy jen jeden den, někdy až sedm dní. Nežerou při první snůšce třeba měsíc, při dalších snůškách hladoví už jen týden. Pokud by hrabání a snášení trvalo delší dobu a agamka začala být apatická, je lepší obrátit se na veterináře, zadržování vajíček by mohlo mít velice neblahé následky. Zajímavé také je, že Hermínka, kterou máme ze zverimexu, klade v tomto období jen dvakrát průměrně osm vajíček, kdežto od miminka odchovaný a vykrmovaný Felíšek to stihne až pětkrát a většinou snese kolem jedenácti vajíček.

Na co dát pozor

Nejčastějšími problémy, kterými agamy trpí, jsou plísně při chovu v nesprávných podmínkách nebo rozbití čumáčku o sklo. Agamy jsou velice společenské a pořád chtějí ven z terárka. Buší pak čumáčkem o sklo, až si ho úplně rozbijí. Tomuto jsme se naštěstí vyhnuli tím, že jsme na dveře terárka uchytili mřížku z bambusu. Agamka pak šplhala po mřížce a byla spokojená. Vypadá to sice jako malé agamí vězení, ale opravdu to pomůže. U dovezených jedinců se mohou vyskytovat vnitřní parazité (červi) nebo vnější parazité (kožní roztoči). Nedostatek vápníku a nesprávná výživa může způsobit špatné svlékání, křivici, lámavost a deformaci kostí, která je bohužel nevratná. Vždycky je vhodné včas kontaktovat specialistu veterináře. My jsme zatím měli štěstí a řešili jsme jen to, že Felixinka přestala žrát. Ony si agamky občas dávají pauzu, ale tři týdny nebo měsíc už je docela dost. Nezbývá než se pokusit agamku rozkrmit umělou stravou nebo navštívit veterináře.

Náklady na chov

Pokud by vás zajímaly náklady na chov takového mazlíčka, tak agamu kočinčinskou pořídíte ve zverimexu podle velikosti a stáří od 800 Kč až po 2 000 Kč. Na burze vyjde levněji, ale jak jsme psali výše, musíte velice pečlivě vybírat. Od chovatele (inzeráty) koupíte miminko za přibližně 300 Kč. Krmení pro dospělou agamu vyjde zhruba na 120 Kč měsíčně (při denním krmení). Náklady na provoz terária spočívají v elektřině a vodě, občas v obměně rostlinstva.
(Dokončení příště.)