Návštěva u chovatele Jiřího Kohouta

Tohoto chovatele by jistě nebylo třeba dlouze představovat papouškářům, jelikož právě papoušci jsou u něj nejvíce v chovu zastoupení, a také drobotinářům bude zřejmě jasné, o koho se jedná. Už si ale nejsem tak jistý, zda si někdo jeho jméno spojuje s chovem hmyzo – a plodožravého ptactva, i když to může být pouze můj dojem, jelikož jsem Severomoravák a toliko chovatelů v okolí Plzně a Prahy až tak moc neznám. Ať je to tak či onak, rozhodl jsem se o tomto chovateli napsat pár řádků.

Na půl cesty mezi Prahou a Plzní

S tímto chovatelem jsem před nedávnem vedl rozhovor ohledně turak a slovo dalo slovo a já si u pana Kohouta domluvil návštěvu. Návštěva byla dohodnuta na termín, který jsme si s chovatelem snad ani vhodněji zvolit nemohli, protože počasí nám vyšlo velice pěkné. Bydliště chovatele se nachází přibližně na půl cesty po dálnici mezi Prahou a Plzní, kde nám po sjetí z dálnice postačilo ujetí asi čtyř kilometrů, abychom se ocitli na Šípkové ulici, kde jsme odstavili vozidlo u novostavby pana Kohouta a již při vysednutí z vozu nám bylo podle štěbetání ptáků jasné, že se jedná o jeho dům. Společně s chovatelem jsme ihned začali s prohlídkou jeho chovatelského zařízení, které zabíralo dvě strany po obvodu jeho zahrady, ta třetí je v plánu výstavby v blízké době. Jedna strana voliér byla tvořena zděným záletem s obslužnou chodbou a předsíňkou, která slouží jako přípravna krmiva, kde jsou také umístěny bednové klece s drobnými ptáky.

Prohlídka voliér

Vstoupili jsme do krmné chodby, kde jsem měl možnost vidět zálety s mnoha papoušky. Vnitřní zálety byly zhotoveny z železné konstrukce, která byla potažena silným pletivem, aby odolalo mohutným zobanům papoušků. Mezi jednotlivými zálety bylo pletivo dvojité a tímto pletivem byl také opatřen strop, zřejmě aby nedošlo k proštípání a případnému úniku přes světlíky, které byly vyrobeny z polykarbonátu. Podlaha v záletech byla taktéž z pletiva a ta byla osazena asi 60 cm nad zemí, takže se u chovatele vlastně jednalo o chov na roštech. Minuli jsme mnoho záletů s papoušky, než jsme uviděli něco z jiného soudku. Bezesporu zcela jiné chování a projev oproti papouškům nám předvedla velice zvědavá sojka, která měla evidentně obavy z mé přítomnosti, ale na druhou stranu byla natolik zvědavá, že vždy, jakmile odlétla do bezpečí prostoru venkovní voliéry, okamžitě musela zase dovnitř, aby jí snad něco neuniklo, a to vše doprovázela hlasitým projevem, který se mi jevil, jako že mě pěkně hubuje a říká něco v tom významu, že bych už mohl také vypadnout. Všimněte si na fotografii samečka v pozadí, který je v úplném klidu, má vše pod kontrolou, je nad věcí a zřejmě se také sám diví té hysterické scéně své ženy, paní Sojkové. Podstatně klidnější chování bylo pozorováno u osadníka dalšího záletu, a to kardinála černokrkého. U chovatele jsem zahlédl také kardinály zelené, červené a šedé. Dále jsme postoupili do další místnosti po několika schodech, kde jsem došel k jádru věci mé návštěvy, a to k turakům. Naproti schodům jsem zahlédl krasku červenozobou, která obývala stejnou místnost s několika zálety s turakem bělolícím, černozobým, turakem zelenochocholatým, červenokorunkatým a turakem Fischerovým. Všude byla také přítomna tzv. drobotina, o které se záměrně nezmiňuji, jelikož bych se do toho již zřejmě zamotal. Tímto byla naše prohlídka vnitřního záletu ukončena, a tak jsme se přesunuli k venkovním voliérám. Po pravé straně se nachází řada voliér, ve kterých byl pěkný pohled na krasky, kardinály, timálie čínské, droboť, leskoptve tříbarvé a turaky. Pan Kohout vlastní kolekci pěti druhů turaků a právě tato skupina ptáků mě u chovatele zajímala nejvíce. V úvodu jsem se zmínil, že majitel plánuje výstavbu dalších voliér, které budou určeny právě pro chov turak, takže bude jistě v budoucnu návštěva u tohoto chovatele zajímavá, jelikož má velice slušně k chovu turaků našlápnuto. S chovatelem se po prohlídce jeho chovatelského zařízení velice příjemně povídalo na terase jeho domu v poloze sedící u (pro mne již nezbytné) kávy a nutno podotknout, že z tohoto místa má pan Jiří až nebezpečně krásný výhled na své voliéry. Při pohledu na ně mi nedělalo žádný problém si domyslet onu další řadu majitelem naplánovaných voliér. Pohled z domu na voliéry, které jsou vystavěny jak naproti, tak i po pravé a levé straně, je výsadou jen některých chovatelů, mezi které se má maličkost neřadí. Na tyto možnosti zkrátka nedosáhnu, ostatně je to asi problém všech chovatelů, kteří se potýkají s prostorovými potížemi.

Rozloučení

Nastal čas na podání ruky a rozloučení s chovatelem, kterého jsem velice rád poznal. Má mírová, poznávací mise byla úspěšná a já se musel již vydat z ulice Šípkové směrem ke svému vzdálenému domovu. Byl to pro mne velice příjemně strávený sobotní den, kdy jsem měl možnost se osobně seznámit s jedním z dalších nadšených chovatelů hmyzo – a plodožravých ptáků. Rád bych poděkoval panu Jiřímu Kohoutovi, že mi umožnil prohlídku svého chovatelského zařízení, a přeji mu hodně úspěchů, a to nejen chovatelských. V pondělí jsem procházel fotky pořízené z návštěvy Jiřího Kohouta a musím vám napráskat, že jej v pondělí také navštívil Míla Stehlík, který je znám především jako chovatel bažantů. Tento chovatel se před nějakým časem infikoval (stejně jako já) u chovatele Čestmíra Drozdka nemocí zvanou „Tauracoza“, a to i přes to, že v chovu pana Čestmíra vládne dokonalá zoohygiena, zkrátka zřejmě nějaké selhání imunitního systému, nebo něco takového. Hrozné, zatím na to nejsou léky. Důvodem jeho návštěvy bylo také mimo jiné podrobné shlédnutí původce jeho infekce, takže oněch pěti druhů turak. A když už jsem se tak pěkně rozpráskal, tak tu ještě na něj prásknu, že jeden pár turaků už má Míla nějakou dobu doma. Strašné to infekční onemocnění.

Závěr

Co dodat na závěr? Chov turaků se v České republice očividně rozrůstá a turakové si u našich chovatelů získávají stále větší oblibu a již nyní je možno v našich chovech vidět druhy, které jsme ještě před nedávnem mohli spatřit pouze na fotkách nebo u zahraničních chovatelů. Zájemce o chov těchto krasavců může využít současnou zahraniční nabídku odchovů od mnoha druhů, ale pokud si počkáme, tak právě taková jména jako J. Kohout, Č. Drozdek, V. Novák, M. Stehlík, A. Bura, J Nový, V. Pekárek, Z. Krlín a jim podobní nadšení chovatelé plodožravých jsou zárukou toho, že se již odchovy různých druhů pomalu objevují, a je také značně velká pravděpodobnost, že se v brzké době budou objevovat častěji. Rozhodnutí je na vás, tak šťastnou ruku při výběru.