Psí kadeřníci

Psí kadeřníky bychom mohli také nazvat „psími údržbáři“. Pejska vám kadeřník nejen učeše, vykoupe, vyfénuje, ostříhá, přistřihne srst či otrimuje (speciální úprava srsti vytrháváním), ale také mu ostříhá drápky, vytrhá chloupky z uší či vymačká anální žlázky. Mnoho psích kadeřníků má znalosti a bohaté zkušenosti z oblasti kynologie, proto vás upozorní i na zdravotní problémy vašeho miláčka, pokud je zpozorují.

I v případě střihačů psů však můžete narazit jak na profesionály, u nichž střihačskému „řemeslu“ předcházela velká láska ke psům, tak i na „rádoby odborníky“. Na co si tedy dát pozor a čeho se vyvarovat?

Etika psích kadeřníků

Jsou psi, kteří si dokonce svého kadeřníka zamilují, protože, byť před ním mají respekt, začnou ho po pár návštěvách považovat za kamaráda, který jim vždy uleví od huňatého kožichu, dlouhých drápků či jiných nepříjemných věcí, a někdy od něj dostanou i pamlsek. Dobrý kadeřník si umí u psů vybudovat přirozený respekt, aniž by použil fyzické násilí, náhubky, sedativa či jiné zklidňující prostředky. K získání respektu mu stačí pouze důslednost a důrazné napomenutí. K náhubkům či zklidňujícím prostředkům se přistupuje pouze u problémových agresivních jedinců, kteří jsou těžko zvladatelní a mohlo by zde dojít k pokousání kadeřníka, případně k poranění psa (kousnutím do střihacího strojku apod.). Psí kadeřník, který chce být ve svém oboru opravdu „jednička“, by měl navštěvovat alespoň jako divák čas od času střihačské soutěže (každý podzim se koná např. Pragobest) a výstavy psů. Na těchto akcích je možnost shlédnout nové zajímavé střihy a vyměnit si zkušenosti s lidmi z oboru.
Co je s podivem a já velmi odsuzuji – někteří lidé (naštěstí jich není mnoho) se začali věnovat stříhání psů s vidinou výdělku, i když nikdy předtím psa neměli a o tato zvířata se v minulosti nezajímali. Tito střihači nemají potřebné zkušenosti a v drtivé většině případů si nedokáží získat přirozenou cestou respekt psů, nerozumí jejich projevům a při úpravách často používají nevhodné zklidňující prostředky. Neprofesionální přístup se potom samozřejmě odráží na vykonané práci (např. kvalitě ostříhání) a bohužel může zanechat následky i na psychice pejsků.

Vytipovat si toho pravého

Zeptejte se pejskařů ve svém okolí, jakého psího kadeřníka navštěvují se svým čtyřnohým přítelem a jak jsou spokojeni. Poté si vyberte psí salon, na který jste dostali ty nejlepší reference. Samozřejmě ale i začínající či méně známý salon může být výborný – pokud jste na pochybách, zda zvíře svěřit do péče neznámého kadeřníka, zeptejte se, jestli můžete být přítomni během stříhání svého psa, abyste viděli, jak kadeřník pracuje. I když je spolupráce s pejsky bez přítomnosti majitele lepší, tak byste vždy měli mít možnost si vybrat, jestli chcete stříhání přihlížet či nikoli.

Jak postupovat před první návštěvou salonu

Telefonicky či osobně se objednejte a řekněte, jaké služby požadujete (koupání, stříhání, trimování atd.) – kadeřník si na pejska musí rezervovat dostatek času. Pro jistotu výslovně řekněte, co na psovi upravovat nechcete, abyste měli jistotu, že nedojde k nedorozumění. Někteří kadeřníci uvítají, když přivedete pejska na stříhání již vykoupaného z domova – zeptejte se na to. Nezapomeňte kadeřníka informovat o zdravotním stavu vašeho čtyřnohého přítele, pokud měl nebo má nějaký problém (zlomenina, operace, zánět uší atd.). Někteří pejsci jsou na tato místa i po vyléčení více citliví a je dobré o tom vědět. Informujte se, zda můžete být přítomni při úpravě vašeho psa, pokud chcete. Zeptejte se na cenu.

Být přítomni při stříhání či ne – co je lepší?

Někteří pejsci jsou během úprav v salonu klidnější, pokud vidí svého pána, většinu však přítomnost majitele vyrušuje (jsou neklidní a doufají, že je páneček „vysvobodí“) a kadeřníkovi se s nimi potom hůře pracuje. Proto pokud chcete zůstat v salonu během úprav, je dobré při první návštěvě vyzkoušet, co je pro vašeho pejska lepší. Pokud však zůstanete se svým miláčkem, tak se pohodlně posaďte a třeba si čtěte, pejska si nevšímejte a nemluvte na něj. Mějte vždy na paměti, že kvalitní psí kadeřník to myslí se psem dobře a neublíží mu a občasné naříkání vašeho psa je pouze pokus, jak na vás či na kadeřníka zapůsobit, a vyhnout se tak obávané proceduře. Každý pejsek se občas stává dobrým hercem, ať už ze strachu či mazanosti, nenechte se proto obměkčit. POZOR! Před stříháním nikdy nezapomeňte kadeřníka upozornit na případné defekty na psovi (bradavičky, jizvy atd.) – kadeřník sice před stříháním pejska prohlíží, ale může se stát, že v husté či zanedbané srsti něco přehlédne, resp. „přehmátne“.
Součástí mnoha psích salonů je i malý obchůdek, kde si můžete během čekání pro svého čtyřnohého přítele vybrat hračku (odměna za vzorné chování), obojek s vodítkem, pamlsek či granule.

Kdy nestříhat

Pokud vlastníte bílého psa (bílého se znaky), nestříhejte jej úplně nakrátko v létě, když pejsek tráví mnoho času venku na slunci – růžová kůže by se mohla spálit.
Srst některých psů nemá podsadu (např. jorkšírský teriér, ši-tzu) a mnohdy můžete příliš krátkým sestřihem tomuto pejskovi více ublížit než ulevit. Například v letních horkých dnech delší srst tyto psy chrání před sluncem, byť se nám to může jevit jako paradox. Slyšela jsem již o případech, kdy majitel nechal svého jorkšíra v létě ostříhat, poté ho venčil v pravé poledne a zůstal překvapený, když pejsek zkolaboval na přehřátí organismu. Navíc se říká, že například u jorkšírských teriérů tvoří srst 60 % jejich krásy, a i já, majitelka tohoto plemene, to mohu jen potvrdit. Pokud však máte doma dlouhosrstého psa a nemáte čas či trpělivost ho pravidelně česat, je lepší pejska stříhat i za předpokladu, že mu to ubere na kráse. Ve splstnatělé neudržované srsti se často tvoří plísně a jiné kožní choroby a je skvělým útočištěm pro parazity, proto nenechávejte vše dojít až takto daleko.

Dodatky

Ráda bych připomněla, že je lepší údržbě dlouhosrstých psů věnovat patnáct minut denně, než je potom jednou týdně trápit při rozčesávání dvě hodiny. Česat je můžete i při sledování televize nebo poslechu hudby, a tak si tuto činnost zpříjemnit. Na pravidelné česání si brzy zvykne i váš pejsek – nezapomínejte ho chválit, když drží, a na konci odměnit pamlskem. Pokud se pes vašim pokusům o jeho „zkulturnění“ brání, nikdy ho netrestejte rukou, protože by se jí začal bát a vše by se ještě zhoršilo. Zvykejte ho na česání či jiné úpravy postupně, nemusíte vše stihnout v jeden den. Když však pejsek i přes vaši trpělivost „protestuje“, razantně ho napomeňte, a když ani toto nepomůže, zacloumejte jím za volnou kůži v zátylku (feny tak trestají svá štěňata) nebo jej maximálně plácněte složenými novinami. Nezapomínejte však, že si musíte získat pejskův respekt přirozenou cestou, nikoliv násilným způsobem. Když zvolíte k vašemu čtyřnohému příteli správný přístup, může se pro něj péče o jeho krásu stát dokonce příjemnou záležitostí. V salonku se mi někdy stává, že si pejsci lehnou a slastně přivírají oči, když je stříhám, pročesávám či po koupeli vytírám ručníkem. Je na nich doslova vidět, jak si tuto péči vychutnávají. Během celé procedury je také důležité se psem neustále komunikovat, tzn. mluvit na něj mírným hlasem a oslovovat ho jménem. Při stříhání pejska (vytrhávání chloupků z uší apod.) se soustřeďte pouze na něj a nemyslete na nic jiného, protože v případě, že by se nečekaně prudce pohnul, musíte rychle zareagovat, abyste ho nezranili. Samozřejmě předpokladem krásné srsti a zdravé pokožky našich miláčků je i používání kvalitní psí kosmetiky. Každý pejsek si zaslouží návštěvu psího salonu, někteří to potřebují častěji, jiní pouze čas od času. I když si možná říkáte, že váš pes žádnou zvláštní péči o zevnějšek nepotřebuje, tak je vhodné mu nechat alespoň zkontrolovat drápky, ouška a anální žlázky (popř. u veterinárního lékaře).