Peruánský deník I.

(Pokračování.) Cuzco - čtvrtek 18. 10. 2007. Ráno budíček, dokonce máme přichystanou snídani a poprvé ochutnáváme čaj z koky. Není to špatné, chutná jako zelený čaj. Tak uvidíme, jestli pocítíme nějaké účinky. Letadlem trvá cesta z Limy do Cuzca asi jednu a půl hodiny. Sedím u okénka a pořizuji první fotografie. Letíme nad Andami.

Cuzco

Přistání v Cuzcu proběhlo v pohodě, je až k nevíře, že se někdo může trefit na tak malé letiště uprostřed hor. Na letišti nás vítají hudebníci oblečení v pončech a hrající temperamentní peruánskou hudbu. Chce se nám tančit, ale již na sobě pociťujeme účinky výškového rozdílu, ve kterém jsme se ocitli. Cuzco je 3 326 m n. m. a každý krok nebo rychlejší pohyb dávají o sobě vědět. Je to zvláštní pocit, snad se brzy zaklimatizujeme. Vyzvedáváme si zavazadla, vše běží jak na drátkách a již na nás čeká delegát, který bude mít na starosti náš pobyt ve městě. Přepravujeme se do hotelu, kde na uvítanou dostane každý šálek čaje z koky. Hezký zvyk. Nebo nutnost? Má koka opravdu takové účinky, že napomáhá organismu vyrovnat se se změnami, které na něj působí v těchto nadmořských výškách? Zatím na toto nejsme schopni jednoznačně odpovědět. Již jsme hodně unavení z cestování a nevíme, jak bychom reagovali, kdybychom koku neužívali.

Poklady Inků

Jakmile jsme ubytovaní, pospícháme nedočkavě nasát atmosféru města. Vyměňujeme dolary za sole (1 sole je cca 6 Kč) a hurá na první nákupy. Musíme využít každý okamžik, protože nás čeká opravdu nabitý program a času na nákup dárků domů příliš nebude. Jdeme na oběd. Pro začátek jsme si vybrali pizzerii, na místní speciality zatím nemáme dostatek odvahy. Ráno nás čeká cesta do pralesa a nemůžeme si dovolit, abychom nebyli v dobré kondici. Cenově vše vychází jako u nás doma.
A hurá za památkami. Tak to už je pro nás s Ládíkem horší. Dva kostely, sice krásné, ale s velmi podrobným výkladem, chodíme od jednoho svatého k druhému. Nevěděli jsme dopředu, co nás čeká. Ale je fakt, že jinak bychom se sem ani nepodívali. Co nás zaujme, jsou nádherné dřevořezby. Pak jedeme za dalšími poklady Inků. Sacsayhuamán – velké kameny, zapadají přesně do sebe a vytvářejí důmyslné opevnění. Cuzco je ve tvaru pumy a tato incká pevnost je její hlavou. Pak se jedeme ještě podívat na staré lázně a obětiště. Asi jsme kulturní barbaři, ale už je toho pro dnešek na nás nějak moc. Také jsme podcenili oblečení a je nám zima. Už se těšíme do postele. Spíš nás zajímá obyčejný život současných lidí a jejich zvířat. Co je zvláštní, všude se potuluje spousta různých psů, kteří nikomu nepatří. Na dvorcích u venkovských stavení vidíme lamy, oslíky, ovce, kozy, prasátka, krávy – všechna zvířata pohromadě a v tom všem si hrají malé děti. Zkrátka úplně jiný svět.
(Pokračování příště.)