Když jsem pátral po zdrojích ohledně uštknutí hada hadem, s podivem jsem zjistil, že na toto téma není na internetu nic kloudného k nalezení. Nebo jsem byl při svém hledání neúspěšný. V každém případě bych se rád podělil o nehodu, ke které došlo v teráriu s párem mladých (NZ 08) zmijí Vipera amoddytes gregorwallneri v polovině dubna tohoto roku.
Jak již tušíte z názvu článku, došlo k uštknutí jedné zmije druhou. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem zmijím doléval do misky vodu. Konkrétně tito dva hadi jsou velmi nevrlí a agresivní a na moji intervenci zareagoval samec tak, že zaútočil – nikoli ovšem na moji (rukavicí bezpečně chráněnou) ruku, ale na samičku, kterou kousl přibližně do konce první třetiny těla (počítáno od hlavy). „No nazdar,“ pomyslel jsem si a terárium zavřel. Vzhledem k dalšímu dění nyní už vím, že by možná bylo moudřejší dát zraněného hada zvlášť, nicméně tehdy jsem tam samici nechal a pozoroval, co se bude dít.
Uštknutá zmije dostala takřka vzápětí křeče, svíjela se a kousala všude kolem sebe – z toho důvodu by bývalo bylo vhodnější ji dát do zvláštní ubikace, aby nezranila samce. Nakonec se zakousla do svého vlastního těla (zhruba poslední třetina) a po chvíli víceméně znehybněla. Nicméně žila. Pokládal jsem to za ztracený boj, ale přesto jsem ji v teráriu nechal a průběžně ji sledoval. Zaujalo mě, že zmije nezůstávala na jednom místě. Jednou jsem ji viděl, jak se s obtížemi plazí. Druhého dne byla stále naživu a vypadala už mnohem lépe, i když bylo stále poznat, že není „ve své kůži“. Když jsem dal zmijím asi po týdnu myšky, neměla samice o potravu zájem. Pořád působila nemocně. Při dalším krmení (po dalších čtrnácti dnech) však již aktivně lovila a myslím, že v této chvíli mohu říci, že se ze svého zranění zcela vzpamatovala.
Nevím o dalších zkušenostech tohoto druhu a nevím, jak je to s jinými jedovatými, nicméně moje zkušenost ukazuje, že přinejmenším Vipera ammodytes je zčásti, ale rozhodně ne zcela, imunní vůči vlastnímu jedu.