Do řádu kukačky (Cuculiformes) jsou dnes řazeny pouze dvě čeledi: kukačky a turakové. Obě čeledi mají mnoho společných znaků. Jsou to ptáci se zavalitější postavou, krátkými křídly a dlouhým ocasem. Mají malou hlavu a krátký zobák. Na silných nohách mají dva páry prstů, z nichž jeden pár prstů směřuje dopředu a druhý dozadu. Díky tomu mohou tito ptáci velmi dobře šplhat ve větvích a obratně se pohybovat v hustém porostu. Většina kukaček se po celý život zdržuje vysoko v korunách stromů, žije skrytě a živí se housenkami a hmyzem.
Do čeledi kukaček patří téměř 150 druhů ptáků žijících na různých kontinentech. Čeleď turakové čítá 23 druhů obývajících pouze subsaharskou Afriku. Většina kukaček je zbarvena nenápadně (hnědá, černá, šedá a bílá barva). Více než polovina ze všech druhů je hnízdními parazity, kladou vajíčka do hnízd jiných druhů ptáků. Tak jako ve všech čeledích ptáků, jsou i mezi kukačkami určité druhy, které se od ostatních zástupců více či méně odlišují morfologií, potravní specializací, či způsobem života a hnízdění. Právě způsob hnízdění je u jednotlivých skupin kukaček velmi odlišný. Turakové, ačkoliv se po většinu roku zdržují v rodinných hejnech či skupinách, čítajících výjimečně až dvacet kusů ptáků, hnízdí v párech. Jednoduchá misková hnízda si staví v korunách stromů a o mláďata pečují oba rodiče. V období hnízdění jsou turakové velmi nesnášenliví zejména k ostatním zástupcům svého druhu. U kukaček je způsob hnízdění určitě nejrozmanitější v celé ptačí říši. Mnoho kukaček žije také v rodičovských párech, které o svá mláďata pečují podobně jako turakové. Některé kukačky hnízdí ve skupinách, vajíčka snášejí do společného hnízda, společně je inkubují a společně se pak dlouho starají o svá mláďata. Takto o svá mláďata pečují například černě zbarvené jihoamerické kukačky ani. Podobným způsobem hnízdí i další druh jihoamerické kukačky, kukačka guira. Ta je však již příležitostným hnízdním parazitem. Samička občas snese vajíčko do hnízda jiných ptáků, společně s nimi je inkubuje a o mláďata se pak i stará. Velká část kukaček je trvalými hnízdními parazity. Tento parazitismus má však několik podob. Asi nejznámější formou je hnízdní parazitismus i u nás žijící kukačky obecné, kdy vylíhlé mládě vytlačí z hostitelského hnízda všechna ostatní ptáčata. Podobně se chovají také mláďata kukačky pestré. Tato kukačka hnízdí v Nepálu, Indii a Srí Lance a vejce klade do hnízd timálií a sojkovců. Jiná forma je popsána například u kukačky pokřovní, žijící na Nové Guineji a v Austrálii. K inkubaci vajec této kukačky stačí pouhých 12–13 dní. Mláďata se líhnou v předstihu a z hnízda vystrčí vajíčka hostitelského druhu. Australská kukačka obrovská klade vejce do hnízd flétňáků a krkavcovitých. Při snůšce záměrně poškozuje vajíčka hostitelského druhu. Dalším odlišným způsobem hnízdního parazitismu se projevuje kukačka koel. Samička klade vejce do hnízd majn, žluv a drongů. Vejce nepoškozuje a ani mláďata nevystrkují z hnízda své „sourozence“. Všechna ptáčata se vyvíjejí společně a společně pak opouštějí hnízdo. Jiným způsobem parazituje například kukačka chocholatá, která klade vejce do hnízd vran, strak a někdy i špačků. Její mláďata se líhnou současně s mláďaty hostitelského druhu, avšak v prvních dnech rostou výrazně rychleji. Své sourozence přerostou a vyhladoví. Naprostá většina kukaček je hmyzožravých a i z tohoto důvodu je mnoho druhů tažných. Turakové jsou zařazováni mezi plodožravé ptáky, žijící v místech s celoročním dostatkem potravy, za kterou se nestěhují. Skutečným vegetariánem je však jediný druh turako velký, živící se plody, květy a listy. Všichni ostatní turakové potřebují ke své obživě také hmyz, který je pro ně nepostradatelný zejména při krmení mláďat. Větší množství hmyzu pak spotřebují tzv. listožraví turakové, kam patří turako šedý a turako bělobřichý. I mezi zástupci čeledi kukaček se však najdou druhy plodožravé. Hlavní potravní složkou australské kukačky obrovské jsou fíky. Tato až 700 gramů vážící kukačka je nápadná svým dlouhým zakřiveným zobákem a v letu připomíná zoborožce. Jednou z hlavních složek nádherné a velmi skrytě žijící jihoamerické kukačky veverčí jsou mravenci.
Potravní specializací, způsobem života i hnízděním se výrazně odlišuje celá skupina kukaček bažantích. Polopouště jižní části Severní Ameriky obývá kukačka kohoutí. Tato kukačka (patří do výše zmíněné skupiny) žije na zemi, nerada létá a dokáže běhat rychlostí třicet kilometrů v hodině. Žije v párech, hnízdí většinou nízko na kaktusech, někdy na zemi. Její potravou jsou drobní savci, ptáci, hadi, ještěrky. Svou kořist ubíjí o kameny a polyká celou. Dokáže pozřít i štíry a jedovaté pavouky. Kukačka bělobrvá obývá zejména východní a jižní Afriku. Její častou potravou jsou kromě drobných savců a ptáků také hadi a žáby. Většinu života tráví rovněž na zemi, s oblibou ale přilétá ke stepním požárům, kde loví prchající drobné živočichy. Do této skupiny dále patří také nádherná kukačka rudozobá, vyskytující se hlavně v džungli Vietnamu a Thajska, a kukačka bažantí, obývající deštné lesy Nové Guineje a severní Austrálie. Zejména poslední dva zmiňované druhy patří mezi pestře zbarvené kukačky. Mezi zástupci čeledi kukaček jsou však výjimkou. Naopak je tomu u čeledi turaků. Většina z nich je nádherně pestře zbarvená. Jedná se o druhy žijící skrytě v deštných pralesích (turako velký, turakové zelení, …). Turakové žijící v sušší, zčásti otevřené krajině jsou zbarveni nevýrazně (turako šedý, turako škraboškový, turako bělobřichý, …). Pohlavní dimorfismus je téměř u všech zástupců celého řádu kukaček jen velmi málo patrný. I zde jsou však výjimky. Tím je například odlišné zbarvení samce a samičky u kukačky koel. Mezi turaky je barevný pohlavní dimorfismus znám jen u turaka bělobřichého, kde se samička od samečka liší jen jiným zbarvením zobáku.
Až na několik málo výjimek nepatří dosud kukačky a turakové mezi ohrožené druhy. Tou výjimkou je například turako Fischerův, který je v důsledku ubývání jeho přírodního prostředí dnes ohrožen vyhubením. Některé kukačky jsou dosud domorodci loveny pro maso. Je to zejména až jeden kilogram vážící turako velký v západní Africe a kukačka velká na Madagaskaru. Někteří „barevní“ turakové jsou doposud ve velkém množství odchytáváni pro obchodníky se zvířaty.
V zoologických zahradách a soukromých chovech jsou zástupci čeledi kukaček chováni ojediněle (kukačka kohoutí, kukačka bažantí, kukačka guira). Mnohem častějšími chovanci, zejména v Evropě, jsou turakové. Chovem turaků se v západní Evropě zabývá mnoho chovatelů. Po omezení (zákazu) dovozu ptáků do EU, zde vzniklo dokonce několik chovů, kde jsou tito ptáci chováni v klecích, vejce jsou jim odebírána do líhní a mláďata dokrmována uměle. V poslední době byly desítky takto odchovaných a dnes velmi módních, zejména „barevných“ turaků dovezeny také do České republiky. Doufejme, že tyto krásné, v přírodě velmi plaché, v hustém porostu žijící ptáky, nečeká u našich chovatelů podobný brutální způsob chovu.