Tam, kde žijí kukačky

Do řádu kukačky (Cuculiformes) jsou dnes řazeny pouze dvě čeledi: kukačky a turakové. Obě čeledi mají mnoho společných znaků. Jsou to ptáci se zavalitější postavou, krátkými křídly a dlouhým ocasem. Mají malou hlavu a krátký zobák. Na silných nohách mají dva páry prstů, z nichž jeden pár prstů směřuje dopředu a druhý dozadu. Díky tomu mohou tito ptáci velmi dobře šplhat ve větvích a obratně se pohybovat v hustém porostu. Většina kukaček se po celý život zdržuje vysoko v korunách stromů, žije skrytě a živí se housenkami a hmyzem.

Čeleď kukaček

Do čeledi kukaček patří téměř 150 druhů ptáků žijících na různých kontinentech. Čeleď turakové čítá 23 druhů obývajících pouze subsaharskou Afriku. Většina kukaček je zbarvena nenápadně (hnědá, černá, šedá a bílá barva). Více než polovina ze všech druhů je hnízdními parazity, kladou vajíčka do hnízd jiných druhů ptáků. Tak jako ve všech čeledích ptáků, jsou i mezi kukačkami určité druhy, které se od ostatních zástupců více či méně odlišují morfologií, potravní specializací, či způsobem života a hnízdění. Právě způsob hnízdění je u jednotlivých skupin kukaček velmi odlišný. Turakové, ačkoliv se po většinu roku zdržují v rodinných hejnech či skupinách, čítajících výjimečně až dvacet kusů ptáků, hnízdí v párech. Jednoduchá misková hnízda si staví v korunách stromů a o mláďata pečují oba rodiče. V období hnízdění jsou turakové velmi nesnášenliví zejména k ostatním zástupcům svého druhu. U kukaček je způsob hnízdění určitě nejrozmanitější v celé ptačí říši. Mnoho kukaček žije také v rodičovských párech, které o svá mláďata pečují podobně jako turakové. Některé kukačky hnízdí ve skupinách, vajíčka snášejí do společného hnízda, společně je inkubují a společně se pak dlouho starají o svá mláďata. Takto o svá mláďata pečují například černě zbarvené jihoamerické kukačky ani. Podobným způsobem hnízdí i další druh jihoamerické kukačky, kukačka guira. Ta je však již příležitostným hnízdním parazitem. Samička občas snese vajíčko do hnízda jiných ptáků, společně s nimi je inkubuje a o mláďata se pak i stará. Velká část kukaček je trvalými hnízdními parazity. Tento parazitismus má však několik podob. Asi nejznámější formou je hnízdní parazitismus i u nás žijící kukačky obecné, kdy vylíhlé mládě vytlačí z hostitelského hnízda všechna ostatní ptáčata. Podobně se chovají také mláďata kukačky pestré. Tato kukačka hnízdí v Nepálu, Indii a Srí Lance a vejce klade do hnízd timálií a sojkovců. Jiná forma je popsána například u kukačky pokřovní, žijící na Nové Guineji a v Austrálii. K inkubaci vajec této kukačky stačí pouhých 12–13 dní. Mláďata se líhnou v předstihu a z hnízda vystrčí vajíčka hostitelského druhu. Australská kukačka obrovská klade vejce do hnízd flétňáků a krkavcovitých. Při snůšce záměrně poškozuje vajíčka hostitelského druhu. Dalším odlišným způsobem hnízdního parazitismu se projevuje kukačka koel. Samička klade vejce do hnízd majn, žluv a drongů. Vejce nepoškozuje a ani mláďata nevystrkují z hnízda své „sourozence“. Všechna ptáčata se vyvíjejí společně a společně pak opouštějí hnízdo. Jiným způsobem parazituje například kukačka chocholatá, která klade vejce do hnízd vran, strak a někdy i špačků. Její mláďata se líhnou současně s mláďaty hostitelského druhu, avšak v prvních dnech rostou výrazně rychleji. Své sourozence přerostou a vyhladoví. Naprostá většina kukaček je hmyzožravých a i z tohoto důvodu je mnoho druhů tažných. Turakové jsou zařazováni mezi plodožravé ptáky, žijící v místech s celoročním dostatkem potravy, za kterou se nestěhují. Skutečným vegetariánem je však jediný druh turako velký, živící se plody, květy a listy. Všichni ostatní turakové potřebují ke své obživě také hmyz, který je pro ně nepostradatelný zejména při krmení mláďat. Větší množství hmyzu pak spotřebují tzv. listožraví turakové, kam patří turako šedý a turako bělobřichý. I mezi zástupci čeledi kukaček se však najdou druhy plodožravé. Hlavní potravní složkou australské kukačky obrovské jsou fíky. Tato až 700 gramů vážící kukačka je nápadná svým dlouhým zakřiveným zobákem a v letu připomíná zoborožce. Jednou z hlavních složek nádherné a velmi skrytě žijící jihoamerické kukačky veverčí jsou mravenci.

Kukačky bažantí

Potravní specializací, způsobem života i hnízděním se výrazně odlišuje celá skupina kukaček bažantích. Polopouště jižní části Severní Ameriky obývá kukačka kohoutí. Tato kukačka (patří do výše zmíněné skupiny) žije na zemi, nerada létá a dokáže běhat rychlostí třicet kilometrů v hodině. Žije v párech, hnízdí většinou nízko na kaktusech, někdy na zemi. Její potravou jsou drobní savci, ptáci, hadi, ještěrky. Svou kořist ubíjí o kameny a polyká celou. Dokáže pozřít i štíry a jedovaté pavouky. Kukačka bělobrvá obývá zejména východní a jižní Afriku. Její častou potravou jsou kromě drobných savců a ptáků také hadi a žáby. Většinu života tráví rovněž na zemi, s oblibou ale přilétá ke stepním požárům, kde loví prchající drobné živočichy. Do této skupiny dále patří také nádherná kukačka rudozobá, vyskytující se hlavně v džungli Vietnamu a Thajska, a kukačka bažantí, obývající deštné lesy Nové Guineje a severní Austrálie. Zejména poslední dva zmiňované druhy patří mezi pestře zbarvené kukačky. Mezi zástupci čeledi kukaček jsou však výjimkou. Naopak je tomu u čeledi turaků. Většina z nich je nádherně pestře zbarvená. Jedná se o druhy žijící skrytě v deštných pralesích (turako velký, turakové zelení, …). Turakové žijící v sušší, zčásti otevřené krajině jsou zbarveni nevýrazně (turako šedý, turako škraboškový, turako bělobřichý, …). Pohlavní dimorfismus je téměř u všech zástupců celého řádu kukaček jen velmi málo patrný. I zde jsou však výjimky. Tím je například odlišné zbarvení samce a samičky u kukačky koel. Mezi turaky je barevný pohlavní dimorfismus znám jen u turaka bělobřichého, kde se samička od samečka liší jen jiným zbarvením zobáku.

Ohrožené zatím nejsou

Až na několik málo výjimek nepatří dosud kukačky a turakové mezi ohrožené druhy. Tou výjimkou je například turako Fischerův, který je v důsledku ubývání jeho přírodního prostředí dnes ohrožen vyhubením. Některé kukačky jsou dosud domorodci loveny pro maso. Je to zejména až jeden kilogram vážící turako velký v západní Africe a kukačka velká na Madagaskaru. Někteří „barevní“ turakové jsou doposud ve velkém množství odchytáváni pro obchodníky se zvířaty.

V ZOO kukačky najdeme ojediněle

V zoologických zahradách a soukromých chovech jsou zástupci čeledi kukaček chováni ojediněle (kukačka kohoutí, kukačka bažantí, kukačka guira). Mnohem častějšími chovanci, zejména v Evropě, jsou turakové. Chovem turaků se v západní Evropě zabývá mnoho chovatelů. Po omezení (zákazu) dovozu ptáků do EU, zde vzniklo dokonce několik chovů, kde jsou tito ptáci chováni v klecích, vejce jsou jim odebírána do líhní a mláďata dokrmována uměle. V poslední době byly desítky takto odchovaných a dnes velmi módních, zejména „barevných“ turaků dovezeny také do České republiky. Doufejme, že tyto krásné, v přírodě velmi plaché, v hustém porostu žijící ptáky, nečeká u našich chovatelů podobný brutální způsob chovu.