Zakrslí králíci aneb průřez zakrslými plemeny králíků v České republice – 3. část

Ve třetím dílu seriálu o zakrslých plemenech králíků budou popsána další dvě plemena, a to zakrslý strakáč (Zstr) a zakrslý rex (ZRex). Příspěvek plynule navazuje na předchozí dva díly tohoto seriálu, ve kterých jsem uvedl shrnutí informací o zakrslých králících a poté popsal první dvě plemena zakrslých králíků – hermelína a zakrslého barevného.

Zakrslý strakáč (Zstr)

Jedná se o zakrslého králíka s anglickou strakatostí, resp. jejím podtypem – kresbou „klasických“ strakáčů. Jedná se tedy o jakousi „zmenšeninu“ českého strakáče (CZ), resp. malého strakáče (D). U nás je uznán teprve od roku 2003. Kresba se člení na kresbu hlavy a kresbu těla. Kresba hlavy zahrnuje motýlek (dvě křídla a uprostřed trn), oční kroužky, skráňové skvrny pod nimi a ještě pigmentované uši. V kresbě trupu popisujeme úhoř, který je situován mediánně a přímo kopíruje páteř a také boční kresbu, která vpravo i vlevo zahrnuje ideálně tři až pět přiměřeně velkých a kruhovitých skvrn. Horní plocha pírka je také pigmentována a je jakýmsi pokračováním úhoře na ocase zvířete. Králík má požadovaně vyšší hmotnost než jiní „zakrslíci“. Hmotnost dospělého Zstr by se měla pohybovat v rozmezí 1,40 až 1,60 kg. Délka uší má být 6,5 cm. Ve vrhu Zstr se rodí jak relativně standardně zbarvená zvířata, tak i tzv. kominíci a naopak mlynáři. Kominík je celobarevně zbarvený jedinec (v případě zakrslého strakáče černého to bude celočerný králík). Tito králíci nejsou na výstavách klasifikováni, ale registrovat a tetovat se mohou, protože se dále mohou použít ke spáření se standardně zbarveným jedincem. Mlynáři jsou naproti tomu zvířata s minimalizovanou kresbou – zpravidla jen s náznaky motýlku, očních kroužků a úhoře. U mlynářů literatura popisuje jistou vrozenou nedostatečnost organismu, celkovou slabost a vyšší vnímavost vůči onemocněním. Osobně bych ale spíš řekl, že je to věc názoru a diskuse je určitě možná, protože mlynáři se, samozřejmě, vyštěpují i od ostatních tří podtypů anglické strakatosti (pláštová kresba, kresba anglického strakáče a nepravidelná kresba dalmatinského strakáče rexe), a nemusí být vždy až tak vysloveně náchylná, jak literatura vždy udává. To tvrdím z vlastní zkušenosti chovu plemene s anglickou strakatostí.
Když k tomuto přirozenému fenoménu „připočteme“ ještě gen pro zakrslost, kdy se mohou vyštěpovat i ona nedostatečně vyvinutá mláďata (dwdw), tak dojdeme k závěru, že chov Zstr je složitější z hlediska malého počtu mláďat ve vrhu (většinou 3 až 4). Mohou se také v genotypu „zkombinovat“ semiletální geny jak ze zakrslosti (dwdw), tak i ze „mlynářský“ gen ze strakatosti (KK) – resp. může dojít k výskytu jedince i s tímto genotypem, tj. narodí se jedinec  vrozeně zatížený. V tom je určitý problém, protože ve třech vrzích za rok se tak můžou najít i např. jen jedno nebo dvě mláďata, která odpovídají jak kresbou, tak i správným tělesným rámcem. Plemeno se u nás chová jen sporadicky. Nejvíce v barvě černé (Zstrč) a i líbivé černožluté (Zstrčž). Osobně jsem ještě viděl i modré (Zstrm), které choval Zdeněk Šimčík z valašské Zašové, jeden z prvních chovatelů Zstr u nás. Velmi vzhledná zvířata tohoto plemene byla vystavena na loňské evropské výstavě drobného zvířectva v Nitře.

Zakrslý rex (ZRex)

Počátky chovu a vystavování zakrslého rexe v ČR spadají do přibližně porevolučního období. Cílem šlechtění bylo přenést rexovitou srst na zakrslý tělesný rámec, a vyšlechtit tak zajímavé plemeno králíka. To se povedlo, i když samotné plemeno nedosáhlo výrazného rozšíření mezi chovateli. Pouze v posledních pěti až sedmi letech se s tímto plemenem začalo intenzivně pracovat a výrazně zdokonalovat jeho exteriér. Zakrslý rex váží 1,20 až 1,40 kg. Délka uší je stejná jako u většiny zakrslých plemen, tedy 5,0–5,5 cm. Do 7,0 cm jsou králíkům na výstavě strhávány body. Celé tělo se jeví poněkud užší kvůli charakteru srsti. U obecně normálněsrstých plemen králíků je tomu tak, že chlupy leží na těle zvířete na sobě. U obecně rexovitých plemen jsou všechny chlupy kratší a jsou situovány ke kůži pod kolmým úhlem. Tento fakt propůjčuje rexům velmi zvláštní, jemnou, jakoby plyšovou srst na dotek. Kdo jednou rexe pohladil, tak si tento zážitek uchová v paměti ještě velmi dlouho. U zakrslého rexe je délka chlupů 14 až 15 mm. Délka srsti je velmi důležitá - nejen tedy její struktura a situování chlupů vůči kůži. Delší rexovitá srst se postupně od konečků chlupů vlní a obloučkuje. Zvláště na pesících je tento nedostatek velmi zřetelný. Takovému jedinci se dostává dojmu „ovečky“. Tato vada srsti rexovitých plemen králíků se nazývá persián. Zvláště v minulosti byl s tímto problém v chovech a na výstavách králíků. V současnosti se tato vada u zakrslých rexů vyskytuje méně, ale i tak není vhodné do chovu „persiány“ nebo náznaky persiánu zařazovat. Že správné délky a kvality srsti vůbec lze dosáhnout, prokázala některá naše, ale i zahraniční zvířata zakrslých rexů na loňské evropské výstavě drobného zvířectva v Nitře. U nás se plemeno příliš zatím nechová, ale začíná se v poslední době rozšiřovat. V České republice jsou chováni např. zakrslí rexi bílí červenoocí (ZBčoRex), černí (ZRex), zakrslí rexi dalmatinští strakáči v černém, modrém i havanovitém barevném rázu (ZDSčRex, ZDSmRex, ZDShavRex) a také zakrslí kastorexi (ZCa) nebo zakrslí třísloví - nejvíce černí (ZTčRex). Zvláště ti dalmatinští strakáči jsou velmi efektivními a atraktivními zvířaty, která jsou pěknou kombinací zakrslého tělesného rámce, rexovité srsti a zbarvení.
(Pokračování příště.)