Genetické zdroje České republiky – chladnokrevní koně

Do genetických zdrojů České republiky patří podle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, a navazující vyhlášky č. 471/2000 Sb. také plemena koní. Z plemen koní jsou do genetických zdrojů zařazena dvě chladnokrevná plemena koní, a to slezský norik a českomoravský belgický kůň. Chladnokrevná plemena koní se na území Čech a Moravy formovala v posledních asi 120 letech především pomocí dovozů hřebců norických, belgických a několika čistokrevných belgických klisen, zatímco ve Slezsku se začátkem 20. století používali především norikové z Rakouska. Na naše chladnokrevné klisny byli tito hřebci připouštěni, až vznikly populace, které mohly dát vznik plemenům.

V 90. letech minulého století došlo ke změnám. Chladnokrevníci byli rozděleni do populací a to na českomoravského belgického koně (ČMB), norika (N) a slezského norika (SN). Pro tato tři plemena se vypracovaly Řády plemenných knih. Nejkvalitnější jedinci plemene slezského norika a českomoravského belgika byli zařazeni do tzv. genetických zdrojů. V plemenné knize slezského norika bylo v roce 2008 asi 480 koní obou pohlaví u 296 chovatelů, v genetických zdrojích je zařazeno 235 klisen a 40 hřebců (všichni plemenní hřebci slezského norika). V plemenné knize českomoravského belgického koně bylo v roce 2008 zapsáno 1 160 koní u 842 chovatelů, z tohoto počtu bylo do genetických zdrojů České republiky zařazeno 369 klisen a 52 hřebců.

Slezský norik

Historie a současnost plemene
V 50. letech minulého století se v oblasti Slezska chovali koně spíše lehčího typu. Zušlechťování těchto koní probíhalo pomocí hřebců norfolkských koní. Vzhledem k oblasti se požadavkem na chov stali koně těžší, vhodnější pro práci a začali se importovat koně chladnokrevní, vhodní pro všechny typy práce. Do roku asi 1970 bylo plemeno nazýváno moravský chladnokrevník (nebo taky jen chladnokrevník). Importovaní čistokrevní noričtí hřebci, především z Rakouska, se křížili s klisnami domácími slezskými nejdříve s neznámým původem a posléze s klisnami se známým původem. Toto křížení probíhalo zhruba do 50. let minulého století. Nakonec se také pářili potomci těchto koní s noriky a po ukončení importů noriků se pářili pouze potomci koní chovaní ve Slezsku mezi sebou. Do 70. let minulého století byli slezští norici v plemenné knize označeni jako plemeno, později, asi do 90. let 20. století, se společně s dalšími chladnokrevnými koňmi v plemenné knize označovali pouze jako chladnokrevníci. V roce 1990 se vytvořila samostatná plemena, a to českomoravský belgický kůň, norik a norik slezský. Pro všechna tato plemena byly založeny plemenné knihy a vypracovány řády plemenných knih. Současná populace slezského norika je rozdělena asi na 15 linií a 59 rodin. V roce 1995 byl slezský norik zařazen mezi genetické zdroje.
Exteriér a využití
Slezští norici jsou chladnokrevní koně středně velkého až velkého obdélníkového tělesného rámce. Jsou to koně pozdější a dospívají ve věku pěti až šesti let. Jedná se o dobře ovladatelné koně, nepříliš živého temperamentu, s výborným charakterem, pohyblivé, pracovité a nenáročné. Jeho kohoutková výška se pohybuje od 152 do 157 cm, tělo je dobře osvalené. Klouby a šlachy výrazné. Ačkoliv se jedná o celkem mohutné plemeno, má prostorné chody. Barvou převládají ryzáci, ale vyskytují se také hnědáci.
Využití slezského norika není jen tradiční v těžkém tahu, ale i v hipoterapii a rekreačním ježdění. Slezský norik byl jako kůň menšího typu vyšlechtěn pro polní a lesní práce z původního norika v oblasti severní Moravy a Slezska.

Českomoravský belgický kůň

Historie a současnost plemene
Populace koní tohoto plemene v Čechách a na Moravě se utvářela v posledních asi 120 letech pomocí dovozů čistokrevných belgických hřebců a klisen, případně valonských hřebců. Ovšem zakladatelem chovu českomoravského belgického koně (dříve označovaného jako českého chladnokrevníka) byl norik, který se rozšířil křížením norických hřebců v jižních Čechách kolem staré solné cesty z Alp. Díky hromadným importům belgických koní však vliv norika vymizel. Nejdříve probíhalo páření hřebců s klisnami s neznámým a posléze se známým původem. Také byli mezi sebou pářeni kříženci, když ke konci 30. let 20. století došlo k útlumu dovozů belgických koní. Českomoravský belgický kůň má v současné době asi 19 linií a 42 rodin. Jako českomoravský belgický kůň byla v roce 1991 pojmenována několikačlenná (7) populace chladnokrevných hřebců a klisen chovaných v České republice. V roce 1995 byla založena plemenná kniha českomoravského belgického koně. Do genetických zdrojů byl zařazen o několik let později než slezský norik, a to v roce 1999.
Exteriér a využití
Českomoravský belgický kůň je oproti slezskému norikovi ranější plemeno, které dospívá ve věku tří let. Je spíše středního tělesného rámce, čtvercového tvaru těla, s kohoutkovou výškou od 155 do 160 cm, jeho trup je dobře osvalen, s dobrou kostrou. Jedná se o dobře ovladatelného a pracovitého koně s přiměřeným temperamentem a s výborným charakterem. Je dobře živitelný, pohyblivý, s dostatečně prostornými chody. Plemeno je náročnější na podmínky prostředí. Zbarvením převládá ryzák, ale může být i hnědák či bělouš (hnědý a červený). Koně mají bohatou hřívu, ohon světlé barvy a končetiny s typickými rousy. Jeho využití je především v těžké tažné práci, koně jsou velmi dobří tahouni. Ale využíván může být i v agroturistice a při hiporehabilitaci.