Canicross a spol. – díl 13.
Canicrossoví nováčci, kteří se přihlásí na svůj první závod, bývají někdy jeho průběhem poněkud zděšeni. Srovnání vlastních výkonů s těmi nejlepšími pro ně může být demotivující a deprimující. Určitě zcela zbytečně. Vždyť na prvním místě je vždy příjemně prožitá aktivita se svým psem a trpělivý „sběr“ zkušeností. Teprve postupně, s růstem trénovanosti a zkušeností (často pracně a „bolestivě“ nabytých), můžeme pomýšlet na vlastní závodnické ambice a případné úspěchy na předních místech výsledkových listin. (I když ani to osobně).
„Ke svému podnikání nepotřebuji naději a k vytrvalosti nepotřebuji úspěch.“
(Heslo Viléma Oranžského – Vilém III. Oranžský (1650–1702) – holandský zemský správce a pozdější anglický král)
Záslužný čin
Klub netradičních sportů Samota se rozhodl první závodnické kroky adeptů canicrossového (ale také pro zájemce bikejöringu a scooteru) sportu ulehčit pořádáním Hostěnického běhu, který se konal od 21. do 23. května 2010 (těžištěm „závodu“ byla sobota s měřenými časy). „Termín posunutý ke konci května signalizoval, že nešlo o zápolení musherů ,profesionálů', nýbrž o akci zcela otevřenou široké veřejnosti,“ informovala jedna z organizátorů (zkušená a úspěšná musherka) Helena Levíčková. „Náš cíl jsme vložili do ústředního motta Hostěnického běhu Přijďte to s námi zkusit!“ Celý program akce byl podřízen prvním krůčkům nováčků, zkouškám a novým zkušenostem. Již v pátek bylo možno přijet do malebné krajiny Hostěnic (nedaleko Brna na okraji Moravského krasu) a začít zvykat psy na chování správných tažných psů ve společnosti ostřílených závodníků. V sobotu dopoledne pak „konzultační hodiny“ pokračovaly a do postrojů byla oblékána celá řada „nesaňových“ psů nejrozličnějších plemen: například retrívrů, pitbulteriérů, borderek, bíglů, německých ovčáků, kavalír king charles španělů a nejrůznějších kříženců (ti svým zastoupením tvořili téměř polovinu startujících). „Psi museli být vybaveni dobře padnoucím postrojem, páneček tažným opaskem (bederním pásem – pozn. aut.) a samozřejmě nesmělo chybět vodítko s amortizérem,“ vypráví Helena Levíčková. „Kdo vhodné vybavení nevlastnil, mohl si ho u nás půjčit. Dokonce bylo možné si vypůjčit i tažného psa – profesionála, aby si adept mushingu vyzkoušel na vlastní kůži, co takový zkušený čtyřnohý atlet dokáže. Ve víru zkoušení, příprav a prezentace rychle uběhlo nádherné dopoledne a přiblížila se třináctá hodina, kdy byl okamžik startu. Na chlupaté pejsky bylo dost teplo. Tak asi patron všech tažných psů přivolal dešťové mraky, které všem připomněly trvající povodňové stavy na některých severomoravských řekách. Úderem třinácté hodiny se strhla taková průtrž mračen, že by ani psa nevyhnal …“
Když nastaly deště …
Průtrže mračen nejsou v letošním prapodivném jaru ničím vzácným. Zdá se, že jsme je už dokonce začali jaksi útrpně (a s pokornou netečností) snášet. Ale přece jen – čeho je moc – toho je příliš. A v Hostěnicích se dokonce zdálo se, že závod bude vážně ohrožen. Ale sotva tlusté provazce deště trochu polevily a změnily se v „normální“ déšť, objevil se na startu první statečný: Martin Gremlica se zkušenými evropskými saňovými psy. Za ním na startu stanul Vít Kolátor (bronzový z Mistrovství Evropy 2010 ve skijöringu na střední trati) … Pak už o další závodníky na trati nebyla nouze. Krásný a pečlivě vybraný trail se změnil v bahno a v „motokrosovou trať“, to však canicrossaře, ani závodníky v bikejöringu a na koloběžce nemohlo ani odradit, ani zastavit. „Odměnou jim byl nezapomenutelný zážitek – nejen písek skřípající mezi zuby, ale hlavně pocit, že dokázali se svým kamarádem jít do nepohody a zvítězit – protože v našich očích vyhráli všichni závodníci, často naprostí nováčci, kteří našli odvahu se zmáčet a vydali se na trať,“ hodnotí s nadšením Helena Levíčková. „Psí závodníci byli ve svém živlu, vždyť o průběžné chlazení shůry měli postaráno. Na start se dokonce přihlašovali další odvážní lidé, i když už závod byl v plném proudu. Všechno se zvládlo, domů jsme neposlali nikoho. S bahnem se postupně popralo dvaapadesát závodníků. Nakonec nechybělo ani spřežení: osmispřežení aljašských malamutů Dana Navrátila, třispřeží pitbulů a čtyřspřeží neskutečně běhuchtivé labradorky s alaskany.“ I když o vítěze při Hostěnickém běhu skutečně nešlo, nejlepší je vždy dobré zmínit. Nejobsazenější kategorií byl canicross: na prvním místě se umístil Jan Matyáš (z Brna) s křížencem Ájou, pomyslné stříbro vybojoval Štěpán Holinka (z Prahy) s border kolií Eris, na bronzový stupínek se vyhoupl Jakub Jurčaga s lousianským leopardím psem. Mezi canicrossařkami byla nejrychlejší Lucie Matrková (z Brna) se svým sympatickým křížencem z útulku, druhé místo získala Petra Marečková (z Brna) a třetí Irena Málková (z Liberce) – obě s borderkami. Absolutně nejrychlejšího času dosáhl Vít Kolátor s dvojkou svých alaskanů. „Závodníci byli po dojezdu často k nepoznání, ale pod maskou z bláta se často blýskl úsměv: Dokázali jsme to!“ vzpomíná s úsměvem na silný zážitek Helena Levíčková. Suchá statistika Hostěnického běhu byla ohromující: z dvaapadesáti závodníků bylo pouze šestnáct zkušených musherů. Všichni ostatní byli nadšení nováčci! Motto závodu „Přijďte to s námi zkusit!“ bylo do písmene naplněno. „Je třeba poděkovat hlavnímu organizátoru akce – Zdeňku Böhmovi, bez kterého by tento nápad nikdy nevznikl,“ podtrhuje Helena Levíčková. „Velký dík náleží také obci Hostěnice, která pořádání tohoto závodu na svém území umožnila. Nás – organizátory – nejvíce těší, že se musherským nováčkům podle nadšených ohlasů akce velmi líbila a hned se informovali, zda se bude konat podzimní běh.“ Sluší se jmenovat realizátorský tým zdařilého a záslužného podniku: Zdeněk Böhm – zajišťovatel, hybatel a ředitel akce, Helena Levíčková vedla poradnu, půjčovnu vybavení a byla rozhodčím a Martin Levíček měl na starosti časomíru. A dobrá zpráva pro nadšence na konec: další Hostěnický běh by se měl konat 28. září 2010 (zájemci mohou sledovat informace na www.mushing.cz).
Otestujte si kondici
Pokud trénujete dostatečně dlouho, jistě vás zajímá, jak vaše kondice objektivně roste. Není nic snazšího. Výbornou a transparentní pomůckou nám bude dvanáctiminutový kondiční test, který sestavil vynikající americký odborník Kenneth H. Cooper (mimo jiné testoval i kondici vojáků americké armády). Cílem dvanáctiminutového testu je překonat co největší vzdálenost v pouhých dvanácti minutách. Výzkumy Kennetha H. Coopera ukázaly, že tato vzdálenost koreluje velmi přesně s měřením maximální spotřeby kyslíku a s maximálním aerobním výkonem. Po lopatě řečeno - můžeme si sami změřit svůj maximální aerobní výkon a určit kategorii zdatnosti pouhým dvanáctiminutovým během. Tento test provedeme raději sami, psa necháme pro tentokrát lenošit. Pro svůj „pokus“ zvolíme buď atletickou dráhu či nějaký vhodný okruh, kde se nám uběhnutá vzdálenost bude dobře (a hlavně přesně) měřit. „Pro zjednodušené testování větších skupin jsme využili poznatků nashromážděných při dvanáctiminutovém testu a vyvinuli jsme nové normy založené na čase, za který testovaný běžec uběhne jednu a půl míle (2 114 m),“ říká Kenneth H. Cooper. „Kategorie zdatnosti, právě tak jako věkové kategorie, byly pak upraveny podle časů dosažených ve vzdálenosti jedné a půl míle. Pomocí těchto terénních testů jsme si potvrdili vliv aerobního tréninku u tisíců osob. Například jedinec s nízkou kondicí (kategorie velmi slabý) s maximálním aerobním výkonem méně než 25 ml / kg / min. zvýšil svůj výkon po aerobním tréninku o více než 30 procent, což je velmi typický příklad.“ Kenneth H. Cooper shrnul svůj výzkum do stručného postulátu: „Pro všechny účely jsme sestavili jednoduché a přesné aerobní testy zdatnosti. Testy v zásadě měří maximální aerobní výkon – maximální množství kyslíku, jaké je tělo schopno zpracovat při namáhavé práci. A to je jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší dosažitelný ukazatel obecné zdatnosti a fyzických kapacit.“ Tento test můžeme realizovat buď sami, nebo s přáteli (což je často z hlediska motivace a podpory výhodnější). Samozřejmě – vědomí, že provádíme test, nás podvědomě nutí k maximálnímu výkonu. Není to však nutné přehánět: výsledek testu by měl především podpořit naši logickou zkušenost, že pravidelným, správným a plánovitým tréninkem naše výkonnost a kondice roste. Následující tabulka nám pomůže konfrontovat naši výkonnost s odborným dohledem. Není však dogmatem a rozhodně by nás také (pokud výsledek pro nás nebude nejrůžovější) neměla deprimovat nebo dokonce odradit.
| Dvanáctiminutový běh (vzdálenosti v metrech) | |||||||
| Kategorie zdatnosti | Věk | 13–19 | 20–29 | 30–39 | 40–49 | 50–59 | 60 a více |
| Velmi slabý | Muži Ženy | < 2091 < 1609 | < 1962 < 1544 | < 1898 < 1512 | < 1834 < 1415 | < 1657 < 1351 | < 1399 < 1255 |
| Slabý | Muži Ženy | 2091–2204 1609–1898 | 1962–2107 1544–1785 | 1898–2091 1528–1689 | 1834–1995 1415–1576 | 1657–1866 1351–1496 | 1399–1641 1255–1383 |
| Přijatelný | Muži Ženy | 2220–2510 1914–2075 | 2123–2397 1802–1962 | 2107–2333 1705–1898 | 2011–2236 1592–1785 | 1882–2091 1512–1689 | 1657–1930 1399–1576 |
| Dobrý | Muži Ženy | 2526–2767 2091–2300 | 2413–2638 1979–2156 | 2349–2510 1914–2075 | 2252–2461 1802–1995 | 2107–2316 1705–1898 | 1946–2123 1592–1753 |
| Velmi dobrý | Muži Ženy | 2783–2992 2316–2429 | 2654–2831 2172–2333 | 2526–2719 2091–2236 | 2477–2654 2011–2156 | 2333–2542 1914–2091 | 2139–2493 1769–1898 |
| Vynikající | Muži Ženy | > 3008 > 2445 | > 2847 > 2349 | > 2735 > 2252 | > 2677 > 2172 | > 2557 > 2107 | > 2510 > 1914 |
| Pozn.: < značí méně než, > značí více než |
