Chov Ameiva ameiva

Popis

Tento nádherně zbarvený ještěr z čeledi Teiidae, který se k nám dostává občas v nárazových dodávkách z odchytu ve volné přírodě, je domovem z oblasti Střední a Jižní Ameriky. V původních biotopech dává přednost travinám na podkladu latosolu od jižního Mexika po Uruguay. Druhotně byl vysazen na Floridě v okolí Miami, kde obývá travinná společenstva písčin a půd jílovitopísčitých.

Dorůstá délky 40-60 cm, přičemž samci jsou o poznání větší a robustnější. Zároveň se od samic odlišují i zbarvením. Tělo samců je od hlavy do pasu zbarveno světle hnědě, mají doslova barvu bílé kávy. Dále k ocasu jejich zbarvení přechází do zářivě zelené a posléze na samé špičce ocasu do tyrkysově modré. Střed těla je zdoben béžovými až bílými skvrnami rámovanými zřetelným tmavým okružím. Zelená barva je prostříkána tmavým zrněním, které znásobuje opalizující dojem ne nepodobný odleskům motýlích křídel. Samičky mají přední polovinu těla tmavě až rezavě hnědou a zadní část včetně ocasu olivově zelenou. Světlé skvrny s okružím jim chybí a jsou po celém těle nahrazeny tmavšími tečkami. Celkově je zbarvení samic matové, nenápadné, jen na stehnech zadních nohou je zelená barva srovnatelná se zářivým oděním samců. Břicho je béžové až žlutavé, u samiček lehce nazelenalé.

Jde o druh s denní aktivitou, který miluje slunce. Je nesmírně aktivní až nervózní, ale po uvyknutí ne plachý ani bázlivý. V přírodě i v zajetí je jeho hlavní potravou hmyz, podle literatury i mláďata obratlovců a ovoce.

Můj chov

Samičky snáší dvakrát i vícekrát ročně kolem 4 vajec, která zahrabávají. Svůj pár jsem získal v červnu 1999 darem od přítele Žídka z Ostravy. Šlo o dospělé, ale ještě ne plně dorostlé jedince z odchytu v Surinamu. Samec měřil 39 cm a byl v absolutně skvělé kondici. Stejně tak i 38 cm dlouhá samička, která však měla na přední noze, ocase a prsou několik drobných vřídků. Tyto tvrdé vřídky velikosti špendlíkové hlavičky je možné často zahlédnout na zvířatech z odchytu (např. u užovek rodu Thamnophis, apod.) a většinou se časem ztrácí, odhojují, nebo se svlékáním mizí. Domnívám se, že v přírodě nemají přílišný vliv na zdraví zvířat, ačkoliv jde pravděpodobně o zapouzdřené mykobaktérie. V zajetí však mohou v určitém procentu případů vést i ke ztrátě zvířete.

Pár jsem umístil do terária 80 x 45 x 40 (v) cm s podkladem písku, několika kameny, pokrouceným kořenem a nádobkou na vodu. Denní teploty kolem 26 st. C s lokálním ohřevem na 42 st. C zajišťovala žárovka a topný kabel. Terárium bylo osvětleno zářivkou Biolux 56 W a UV zářivkou Tesla DZS UVA 9W. Noční pokles teplot na 20-22 st. C byl spojený s večerním porosením. 14.7. 1999 bylo ve 14.45 h pozorováno páření, jemuž předcházelo krátké pronásledování, olizování a okusování a následné podsouvání ocásku. Samotné spojení trvalo zhruba 3-4 minuty.

17.7. 1999 jsem zaznamenal opětovné páření

24.7. 1999 jsou na samičce patrná vejce, jejich počet však nelze odhadnout

31.7. 1999 byla samice po opuštění úkrytu shledána znatelně pohublou, proto jsem přistoupil k prohledání terária a nalezl 2 vejce zahrabaná v substrátu pod kamenem. Obě byla zaschlá, mírně scvrklá, ale očividně v pořádku. Vejce byla umístěna do inkubátoru při teplotě 29 st. C / 22 st. C noc, a to do krabičky naplněné vlhkým lignocelem. V lignocelu byla vejce zcela zahrabána.

18.8. 1999 - jedno vejce vyjmuto z inkubátoru neoplozené

8.11. 1999 - při pravidelné kontrole zjištěno krabacení vejce, to je otevřeno a uvnitř se nalézá mrtvé, plně vyvinuté mládě se zataženým žloutkovým vakem. Celková délka 9,5 cm, z toho hlava a tělo 3,7 cm, zbarvením připomíná samičku.

Z uvedených údajů je zřejmé, že chov i rozmnožování ameiv není za dodržení odpovídajících podmínek nijak náročné. V tomto případě bylo jediným problémem líhnutí, protože mládě se, jak se často u terarijních zvířat stává, nedokázalo proklubat. Domnívám se, že pokud by došlo k jeho vysvobození o jeden či dva dny dříve, mohlo mládě žít.

Další chov přerušen úmrtím samice

Bohužel další chov byl přerušen úmrtím samice v důsledku nádorového bujení z ložiska na prsou. Je zajímavé, že vřídek na nožce samovolně zmizel, zatímco na ocase se rozbujel po pokusech o jeho odstranění. Po několikerém opětovném odstraňování ložiska musel být ocas amputován. Velmi rychle však dorostl do původního tvaru i délky, přesto byl jinak zbarvený regenerát dobře patrný.

Koncem srpna se zvětšila bulka na prsou natolik, že musela být otevřena a zevnitř bylo vyjmuto pět bílých, tuhých nádorových kuliček o průměru 3-4 mm. I přes tento zákrok však samička během pár dní uhynula.

Co se týká aktivity, jde opravdu o zvlášť rychlá, až ztřeštěná zvířata, ktreá při každém vyrušení začnou chaoticky pobíhat po teráriu a narážet na jeho stěny. Nejde však o plachost, nebo strach před člověkem, ale spíše o lekavost a nervozitu. Vždyť obě zvířata přijímala potravu takřka z ruky - po upuštění z natažené ruky na písek, a to již za 6 dní po vypuštění ameiv do terária.

„Taneční chování“

Zvlášť zajímavé je, řekněme „taneční chování“, kdy ještě při lovu a uchopení kořisti poskakují s doslova tanečními kroky, pocukávají hlavou a houpou se na předních nohou. Jejich pozorování je opravdovým zážitkem. Vzájemně si kradou potravu z tlamky, často a hodně hrabou. Nikdy nelezou na větve ani na vyzděnou stěnu. Jestliže je potrava mimo jejich dosah, pouze za ní vyskočí a hned zase spadnou dolů.

Samec v současné době dosahuje délky 46 cm a je daleko silnější, či tlustší, než při získání. Rád přijímá potravu z pinzety, což je také důkazem, že nejde o plachá zvířata. Naproti tomu je nutné se i dnes přibližovat k ubikaci pomalu a opatrně, protože při rychlém pohybu je schopen z leknutí „prorazit“ stěnu nádrže.