Dalmatin – tečkovaný kamarád, 2. část

Malý puntík je doma. Přinesli jsme si domů malou puntíkovanou kuličku. Respektive při odběru okolo osmého týdne už malého aktivního čertíka. Prostě vysněné štěňátko s bílým kožíškem a černými nebo hnědými skvrnami. Podlehnout jeho kouzlu je tak snadné. Malá štěňátka jsou něžná a roztomilá a vzbuzují v nás ochranitelský komplex. Kdo by odolal zasněnému či rošťáckému pohledu tmavých oček, něžnému okusování nebo přitulení teplého tělíčka.

Z malého klubíčka však poměrně rychle vyroste velký pes, a tak nesmíme příliš dlouho podléhat jeho kouzlu a začít v podstatě ihned se základní výchovou, časem se pak třeba zaměřit i na nějaký typ výcviku – to vše proto, aby nám puntíkovaný kamarád časem tzv. nepřerostl přes hlavu. Co si ale počít, aby náš nový přítel byl i v průběhu výchovy veselý a spokojený? Jaká další zábava je pro něj vhodná? Co s ním vlastně můžeme podnikat? Jistě, dalmatin bude spokojený, i když s vámi bude „jen“ chodit na dlouhé vycházky do přírody, ale je vhodné mu poskytnout i další druhy rozptýlení tak, aby nezaměstnával jen tělo, ale i svou bystrou hlavu. Inteligence dalmatina je hodně podceňována, občas je označován za hloupého psa, ale je tomu tak opravdu? V podstatě jde o jedno z nejuniverzálnějších plemen, schopné zvládnout do určité míry snad jakýkoliv typ výcviku či druh psího sportu, které se i poměrně snadno učí. Jeho historický vývoj mu krom jiného dal do vínku i jistou dávku samostatnosti a tvrdohlavosti, a tak to není jen slepý stroj, ale o daných povelech svým způsobem přemýšlí. Proto je vždy třeba využívat formu hry a zábavy, případně podpořit zájem psa vhodně volenými pamlsky. Výcvik stylem dril není pro dalmatina vhodný. Je potřeba být laskavým, ale důsledným a trpělivým páníčkem. Tvrdost a spěch jsou při výcviku vyloženě na škodu. Dalmatin je přirozeně nadšený z každé nové činnosti, miluje stále nové podněty a nové zážitky. Pak je to ten nejspokojenější pes!

Zásady výchovy a výcviku dalmatina

Upozorňuji, že jde jen o mé osobní zkušenosti, názory, postřehy a dojmy.
Výchova
Začínáme od prvního momentu, kdy štěně doneseme domů. Jsou to základní znalosti a dovednosti, které umožní v budoucnu bezproblémové soužití psa a člověka, případně celé rodiny – a to za všech situací, které nám život připraví (pobyt na dovolené, na výstavě, jen tak na procházce atd., prostě vychovaný pes neznamená nic jiného než jinými slovy socializovaný …). Povely používáme dle vlastního uvážení a dohody s ostatními členy lidské „smečky“.
Výcvik
Zaměřený podle typu případné plánované zkoušky, většinou se odehrává částečně na specializovaném cvičišti a pod vedením výcvikáře, obsah je striktně dán řády. Povely jsou dány tzv. „Zkušebním řádem“ a nelze je libovolně zaměňovat!
S výchovou dalmatina je třeba začít co nejdříve po odběru od chovatele.
Vyberte si kvalitní školku pro štěňátka a zamiřte tam. Dejte svému puntíkovi možnost se rozvíjet a seznamte ho se zvířaty, dětmi i lidmi. Socializace je v životě každého jedince nenahraditelné období života! Základy, které mu dáme asi do šesti měsíců věku, už nikdy nezapomene. Čím dříve se začne, tím lépe. Samozřejmě v přiměřené míře, jen základy formou hry a výchovy, ale v co nejširší paletě. Můj dalmatin Riči se mnou pravidelně pracoval jen asi do svých pěti měsíců. Bohužel potom jsme měli tři čtvrtě roku pauzu, kdy jsem byla dlouhodobě nemocná. Přesto – co se tehdy Riči naučil do věku pěti měsíců, mu zůstalo jako základ, který nikdy nezapomněl.
Dalmatinovi příliš nevyhovuje každodenní výcvik
Přesněji řečeno, nevyhovuje mu každodenní výcvik, kdy cvičíte stále dokola to samé. Pokud mu nabídnete každý den jinou aktivitu nebo to, co ho baví, bude nadšený. Pokud ho vámi naplánované zaměstnání nezaujme, bude otrávený, znuděný, a tudíž bude i zlobit. Zejména můj první dalmatin Arny si byl schopen udělat v případě přecvičení pauzu sám. Prostě a jednoduše přestal cvičit a tvářil se, že daný povel nikdy v životě neslyšel. Ričimu každodenní cvičení nevadilo, pokud se cviky střídaly. Na druhou stranu, pokud nemáte čas na každodenní výcvik, nic se neděje. Tím, že dalmatin již jednou naučené cviky nezapomíná, nevadí mu ani delší pauzy způsobené například nemocí nebo pracovní zaneprázdněností. To ale za předpokladu, že ho v mezidobí zaměstnáte nějakou jinou činností.
Dalmatin nesnáší nátlak a dril
Dalmatin určitě není jediné plemeno, které má podobné vlastnosti a předpoklady. Koneckonců jde o plemeno lovecké a jako takové musí mít určitou dávku samostatnosti a nezávislosti. Není to vyloženě pracovní plemeno, a proto je výcvik nutné přizpůsobit. Cvičte raději více cviků a neopakujte je vícekrát po sobě, za maximum bych považovala dvakrát až třikrát. Pokud budete cviky dokola opakovat, přestane vás vnímat. Že dalmatin nesnáší nátlak, mohu doložit dalším příkladem z našeho života. Týká se mého prvního dalmatina a aportování. Arny nikdy nebyl vyloženě aportér, vždycky jsem říkala, že se narodil s vrozeným odporem brát do huby cokoliv jiného než jídlo. Nakonec jsme se dopracovali alespoň k aportům z čistě „přírodních materiálů“. Přesto jsme se rozhodli účastnit se zkoušek a tam aporty byly, a tak jsme je museli natrénovat. Klasická metoda tehdejších cvičáků byl takzvaný nucený aport, kdy se psu aport vloží a drží násilím v tlamě. Zkusila jsem to jen jednou a stačilo nám to na celý Arnyho život. Následný půlrok po tomto pokusu mi nevzal do tlamy vůbec nic. Přes to všechno se mi ho časem podařilo přesvědčit a ze žádných zkoušek neodešel z aportu s nula body.
Důležitá je motivace
Velice důležité je přijít na to, co je pro vašeho psa nejlepší motivací. Pomocí motivace psa fixujete na sebe, učíte ho, aby vás sledoval očima, a nakonec je pro něj i odměnou za dobře vykonanou práci. Mohou to být pamlsky, oblíbená hračka nebo jen pochvala pánečka. Na každého platí něco jiného. Důležité je i motivační odměny střídat, protože dalmatin nemá rád stereotyp. Takže – pokud pozorujete, že jeho zájem opadá, rychle najděte něco jiného. Musíte mu ukázat, že to, co dělá, dělá dobře. Pokud správně a hodně chválíte, celý pookřeje a doslova se radostí rozplývá před očima, jak vrtí celým tělem. Šťastný úsměv mu září v jeho puntíkatém ksichtíku, rarášci blikají v očích. Protože: dalmatin pracuje hlavně z lásky – z lásky právě k vám! 
Důležitou součástí výcviku je hra
Podle mne má hra ve výcviku nezaměnitelné a velice důležité, možná i nejdůležitější místo. Je dobré střídat krátké bloky cvičení s krátkými bloky hry nebo mazlení. Vždycky musíme cvičení zakončit cvikem, který pes již zvládá, a my můžeme vydatně chválit. Zakončením pak je pomazlení a hra …

Dalmatin v akci

Služební a sportovní výcvik – letem světem základních informací ...
Služební a sportovní výcvik je pravděpodobně nejběžnější druh výcviku, kterému se majitelé se svými dalmatiny věnují. Velmi dobrých výsledků jsou schopni dosahovat zejména v poslušnosti, kde při správném přístupu mohou konkurovat i služebním plemenům, a také u pachových prací, u kterých využívají svůj výborný nos. I když dalmatin není typický obranář, neznamená to, že nás v této oblasti nemůže překvapit. Ač budí dojem spíše plyšového mazlíčka, cítí-li se ohrožený nebo je-li ohrožen jeho pán, je připraven zasáhnout. Zpravidla se sice silou zákusu pracovním plemenům nevyrovná, ale dohání to svým nadšením a elánem. V obraně dalmatina není agrese, bere vše jako velkou legraci a zábavu. Není pro něj problém po skončení obrany dojít k figurantovi a pomazlit se či zamířit s paničkou do mateřské školky mezi děti.
V zahraničí se dalmatin umisťuje na velmi dobrých místech v soutěžích obedience – poslušnosti. Velmi vhodný je pro dalmatina i výcvik doprovodného psa (BH), ve kterém dokazuje schopnost klidného zvládání dovedností jako přivolání, chůzi na vodítku, odložení a také to, jak se umí chovat v přítomnosti jiných psů, v pouličním ruchu, odložení na frekventovaném místě atd., prostě vše, co by měl znát každý správně socializovaný a dobře vychovaný pes.
Lovecký výcvik
V roce 1994 byl dalmatin jako plemeno přeřazen ze skupiny společenských plemen mezi plemena lovecká. Konkrétně do skupiny šest mezi honiče, barváře a příbuzná plemena. Tento krok se jeví jako vhodný, vzhledem k historickému vývoji dalmatina, který byl v minulosti používán jako honič ve smečkách. Pravděpodobně k tomu vedla nejen anatomická stavba těla a povaha, která je typická pro lovecké psy a zejména honiče, ale i jeho lovecké vlohy a instinkty. V současnosti přibývá dalmatinů, kteří objevili kouzlo loveckého výcviku a dokazují, že ani pauza několika staletí příliš neovlivnila jejich lovecké vlastnosti a při správném vedení by se mohli stát platnými loveckými pomocníky. Své lovecké vlastnosti a výborný nos dalmatin určitě nezapře a tímto výcvikem je nadšený. Uplatnění může najít při dosledech zvěře, ale je schopen se výborně naučit i slídění a nahánění zvěře z houštin. Díky svému zbarvení je výborně vidět, a tak má i vůdce přehled o tom, kde se pes nachází, i když není zrovna hlasitý.
Můj dalmatin Riči se při nácviku na lesní zkoušky dostal i k dosledu postřeleného srnce a k radosti vůdce barvu (krevní stopa), i přes minimum kapek a náročný terén, aktivně a s nadšením sledoval více než dva kilometry – přes louky, pole i vinici … Nakonec byl odvolán a dosled nedokončil, ale určitě si obdiv přítomných zasloužil.
Dalmatin je schopen při vhodném vedení bez problémů složit klasické barvářské zkoušky či barvářské zkoušky honičů, ale jsou i dalmatini pyšnící se náročnějšími loveckými zkouškami.
Coursing
Tělesná stavba dalmatina, povaha i jeho řazení mezi honiče ho přímo předurčují k běhání a tím i ke coursingu. Coursing jsou přírodní dostihy psů. Trať je vytyčena kladkami a pomocí navijáku je před psem tažená umělá návnada - střapec, která imituje pohyb zajíce a pes se ji snaží dohonit a ulovit. Běhají se dvě kola a pokaždé se mění profil tratě, aby si ji pes nezapamatoval. Hodnotí se rychlost, inteligence, úsilí, obratnost a odolnost. V závěru běhu se hodnotí tzv. kill – zakousnutí a ulovení návnady. Dalmatin je plemeno, které miluje pohyb, a sledovat ho, jak se těší na běh a po dráze pak následně doslova letí jak šipka, je opravdovým zážitkem. Není rychlý jako chrti, ale dokáže vyvinout značnou rychlost, a pokud je správně trénovaný, je také dostatečně vytrvalý. Ztratí-li střapec – kořist z dohledu, usilovně ho za pomoci nosu hledá. Přesto si zachoval i jisté „aristokratické“ manýry a ne vždy je ochotný předvést vše, co v něm je. Dalmatin běhá srdcem, ale zapojuje do akce lovení i svou hlavu a o dráze střapce usilovně přemýšlí.
Agility
Dalmatin je plemeno s dobrými skokovými dispozicemi, netrpící kloubními problémy. Agility je proto pro něj velmi vhodným sportem už proto, že podmínky na parkuru se neustále mění a pes musí u běhu přemýšlet. Je také ve stálém a velmi úzkém kontaktu se svým pánečkem, což mu také velmi vyhovuje. Agility znamená hbitost. Pes se svým majitelem překonává různé překážky – např. tunel, slalom, houpačku, kladinu apod. Samozřejmě v přímém srovnání s některými, zejména ovčáckými plemeny nebude dalmatin pravděpodobně tak hbitý ani rychlý, ale pokud to vynahradí přesností, pak má velkou šanci i na přední místa.
Dalmatin a kůň
Dalmatini a koně patří podle mne jaksi přirozeně k sobě. Po generace byl dalmatin používán jako doprovod koní a kočárů. Nebyl jen okrasou, poutající pozornost, ale odháněl z cesty lidi i zvířata, a zabraňoval tak možných střetům a nehodám. Také chránil jezdce před zloději a lapky. I když k tomuto účelu už dlouho neslouží, vztah ke koním má prostě v genech. Bez problémů se mezi koňmi pohybuje, při pohybu se jaksi automaticky řadí na správná místa po boku koně, jako kdyby odjakživa věděl, kde a jak mu kůň může ublížit. V Anglii vznikla v roce 2006 společnost „British Carrier Dog Society“, která si vytyčila za cíl zachovat dědictví dalmatina jako kočárového psa a průvodce jezdců na koních. V tomto odvětví pořádají i zkoušky, které mají prokázat tradiční roli dalmatina jako doprovodného psa. Dalmatin je výborný a vytrvalý běžec. V případě běhu u koně musí být pes výborně ovladatelný a dalmatin je schopný to zvládnout. Spousta chovatelů dalmatinů, je-li to možné, dopřává svému dalmatinovi pobyt a pohyb u koní. Že vztah ke koním mají dalmatini vrozený, jsem se přesvědčila na vlastní kůži, když bylo Ričimu osm měsíců. V té době jsme byli na návštěvě u chovatelky v Praze. Jako poradkyně chovu jela zkontrolovat štěňata do jedné chovatelské stanice a vzala nás s sebou. S překvapením jsem zjistila, že tato stanice v podstatě odchovává štěňata v koňské stáji. Riči do té doby koně nikdy neviděl, ale ve stáji se choval, jako by se tam narodil. Přesně věděl, kudy může a nemůže chodit, na koně neštěkal, naopak, když místní fenka zaháněla koně do ohrady, statečně jí pomáhal. Byla jsem velmi překvapená. Dalmatin dovede ocenit, když na koni sedí jeho pán, protože najednou jsou z nich rovnocenní partneři a mohou si užívat do sytosti dlouhé projížďky přírodou. Jezdce na koni jsme v lese potkali naštěstí jen jednou. Riči byl nadšený, a jak je jinak velmi poslušný, utekl a běžel s nimi. Pán se musel vrátit a já Ričiho přidržovala, dokud nezmizeli v dálce … A tak moje rada zní: máte-li koně, pořiďte si dalmatina, máte-li dalmatina, dopřejte mu seznámení s koňmi. Myslím, že pokud mají dalmatini sny, sní o tom, jak se prohání po loukách se stádem koní.
Tanec se psem
Dalmatin má krásné a jedinečné zbarvení, elegantní stavbu těla a ladný pohyb. Na tanečním parketu se svým páníčkem vytváří nezapomenutelnou dvojici, která upoutá opravdu každého. U nás je zatím jen několik málo jedinců, kteří cvičí prvky tance se psem. Na profesionální – závodní úrovni se zatím tanci nevěnuje nikdo. Je to bezesporu velká škoda. Pokud vás tato aktivita zaujala stejně jako i dalmatin, jistě by tanec s ním stál za pokus.
Canisterapie a záchranářský výcvik
V případě tohoto zaměření výcviku musíme vzít na vědomí, že se nejedná o hobby, ale že jde o zodpovědnou práci.
Canisterapie – pokud máte chuť a chcete pomáhat i jiným lidem, můžete se svým dalmatinem vyzkoušet canisterapii. Přátelská, extrovertní a veselá povaha dalmatina, stejně jako zajímavé zbarvení, jsou pro canisterapii výhodou. Budí důvěru a zejména u dětí bývá velmi oblíbeným. Nevýhodou pak může být jeho velikost, temperament a dlouhý, pevný ocas – neustále se míhající a vrtící, může být možným zdrojem úrazu. Přes vrozené předpoklady je ale třeba jedince pro canisterapii velice citlivě vybírat. Pokud se chcete věnovat této velice prospěšné činnosti, musí váš pes být naprosto nekonfliktní a ovladatelný, na druhou stranu ale kontaktní a přátelský. V případě dalmatina je třeba mít i velmi dobře zvládnutý temperament, aby prudkým pohybem nechtěně neublížil. Mezi dalmatiny je více jedinců, kteří navštěvují domovy důchodců, speciální školy nebo i klasické základní a mateřské školy. Pes i majitel, který se věnuje canisterapii, by měl mít složeny speciální zkoušky.
Záchranářský výcvik – zejména v zahraničí (někteří jedinci již i v naší republice) se dalmatin používá i k výcviku psa záchranáře. Psi se cvičí a připravují k praktickým zásahům pro hledání v troskách, na velkých plochách, ve sněhu i ve vodě. Vyhledávají se osoby zasypané po zemětřesení nebo jiných katastrofách nebo osoby ztracené v lese.
Flaybool, frisbee, canicross, bicross, dogtrecking a další psí sporty
Ne každý dalmatin je rozený aportér. Pokud však zrovna váš dalmatin aportování miluje, není důvod, proč nezkusit zrovna tyto psí sporty. Dalmatin je velmi vytrvalý, dlouhé trasy ať v chůzi či běhu mu nečiní problémy. Je-li trénovaný, nevadí mu ani chladnější počasí. Běh u kola či spolu s pánečkem je pro oba vhodným zpestřením běžného denního procházkového nebo výcvikového stereotypu. Většina majitelů dalmatinů volí běh u kola jako vhodný způsob vybití přebytečné psí energie a pro sebe jako super relax po náročném pracovním vytížení …
Literatura: Jan Findejs. „Dalmatin.“ Nakladatelství Cesty 1995.
(Příště: Zdraví plemene, Historie, Dalmatin klub ČR)