Zakrslí králíci aneb průřez zakrslými plemeny králíků v České republice – 4. část

V předchozích třech dílech seriálu o zakrslých plemenech králíků jsem se zaměřil na popsání obecných informací o zakrslých králících a také na popis prvních čtyř plemen „zakrslíků“. Těmito byl hermelín, zakrslý barevný, zakrslý strakáč a zakrslý rex. V následujícím díle se budu zabývat dalšími dvěma plemeny – zakrslým liščím a nově také zakrslým saténovým.

Zakrslý liščí (ZLi)

Zakrslý liščí je opravdovou „miniaturou“ svého středně velkého příbuzného, liščího (Li). K nám byl ze západních evropských zemí importován v porevoluční době. Charakteristickým znakem jsou prodloužené pesíky, které spadají po bocích zvířete. Chlupy mají mít délku 3 až 5 cm, délka srsti se však přeměřuje při posuzování jen sporadicky - osobně jsem toto ještě nikdy nezaregistroval. Hmotnost je vyšší než u hermelína nebo zakrslého barevného - na plný počet bodů musí zvíře vážit od 1,20 až 1,40 kg. Je to dáno jak delší srstí, která logicky poněkud navyšuje hmotnost zvířete, ale také tím, že v době vydání platného Vzorníku plemen králíků nebylo toto plemeno natolik prošlechtěné. Dříve se opravdu objevovaly delší tělesné rámce, delší uši a užší hlava. V současnosti jsem přesvědčen, že díky importování se poměrně dost těchto exteriérových nedostatků odstranilo a exteriér plemene se u nás zlepšil. Dříve byl opravdu problém najít ZLi s požadovanou délkou uší, vyskytovaly se delší uši (okolo 6,0 až 6,5 cm) a s tím přirozeně korespondující protáhlejší tělesný rámec, zatímco dnes jsou i u nás kvalitní chovy zakrslého liščího, kde je typičnost zvířat již výraznější. Srst je strukturována stejně jako u plemen s normální srstí s tím rozdílem, že jsou chlupy prodlouženy na výše uvedenou délku. Zde bych jen upozornil na zvláště dřívější problém s výskytem tzv. plemenných znaků – resp. náběhů na exteriér angory. Týkalo se to předně čelenky, kterou měla v různém rozsahu vyvinuta některá zvířata. V souvislosti s importováním se tento nedostatek pomalu eliminuje, nicméně právě výskyt evidentní čelenky a případně i dalších plemenných znaků angor (praporky na koncích ušních boltců, licousy na lících nebo bačkory na distálních částech končetin) je neklamným znakem, že dané zvíře není příliš kvalitní. V současnosti je zakrslý liščí u nás nepříliš rozšířené plemeno. Na speciálních výstavách zakrslých králíků nebo celostátních výstavách se s ním, bohužel, nesetkáváme příliš často – zpravidla je vystavena jen jedna nebo dvě kolekce králíků. U nás je nejrozšířenějším rázem plemene ráz bílý červenooký (ZLibčo), tj. albín. U nás byl vyšlechtěn i ráz ruský černý (ZLiRč), jakožto i kuní hnědý (ZLiKuh) – jejich vystavování jsem však v poslední době také příliš nezaznamenal. Před asi deseti lety jsem měl možnost u nás také zhlédnout zakrslé liščí divoce zbarvené, činčilové či perlové, nicméně v současné době nevím, zda se u nás tyto rázy udržely. Tehdy to ale z většiny byla opravdu zvířata s větším tělesným rámcem a se spíše amgorovitou strukturou srsti (tj. byl tam velký podíl podsadových vlníků). V několika dalších evropských zemích se jedná o plemeno relativně více rozšířené mezi chovateli - zejména mám na mysli německé chovatele, kteří chovají i další a velmi zajímavé rázy (např. havanovivý - ZLihav, marburský – ZLima, bílý modrooký – ZLibmo).
Často se setkávám s otázkou začátečníků, zda toto plemeno vyžaduje nějakou zvláštní péči kvůli delší srsti. Zakrslé liščí jsem určitou dobu choval a několik málo jedinců mám, pro radost, i nyní. Opravdu je to tak, že při dodržení správné zoohygieny chovu nevyžadují nějaké pravidelné pročesávání srsti (které ale je nutné u angory). Ani roštová podlaha není potřeba. Klasické plné dno kotce a podestýlka ze slámy zcela stačí. Obecně se toto plemeno a ani jeho původní středně velké plemeno (liščí – Li) nestříhá. U angory chlupy rostou neustále, a proto se musí stříhat. Zatímco u liščího prodloužené pesíky dorostou do určité délky a již nerostou a na jaro a podzim zvířata línají. Pouze doporučuji samce i samice liščích plemen (ZLi a také i Li) před připařováním ostříhat u zevních genitálií, a také ostříhat srst na pírku, protože díky delší srsti samec obtížně vyhledává penisem vulvu králice, a tak se poměrně rychle unaví, čemuž se správným zastřižením srsti v této oblasti zabrání a koitus proběhne bez problémů, rychle a efektivně.

Zakrslý saténový (ZSa)

Zakrslý saténový je plemeno nově uznané. Stejně jako předchozí plemeno je to „zmenšenina“ saténového (Sa). Posuzuje se od prvního května tohoto roku dle standardu, který byl vygenerován kombinací standardů výchozích plemen – tedy zakrslého (Z) a saténového (Sa). Česká republika se umístila na třetím místě v posloupnosti uznání tohoto nového plemene v Evropě. Již nějaký čas je toto plemeno uznáno a chováno v Dánsku a také Francii. I němečtí chovatelé se snaží o uznání tohoto plemene. Naše německé kolegy jsme tedy „papírově“ předstihli, nicméně je třeba otočit pomyslnou minci z obou dvou stran a konstatovat, že právě bez importování velmi kvalitních „polotovarů či skorotovarů“ bychom tak rychlého uznání plemene u nás patrně nedosáhli. I tak je ale třeba poděkovat jejich šlechtitelům za zdařilou práci. Uznáním nového plemene však práce šlechtitelů nekončí – ba právě naopak. Teď teprve nastane doba nejkritičtější pro každé nové plemeno obecně – a to jeho rozšíření mezi naší chovatelskou základnou. To bude stěžejní práce současných průkopníků chovu a vystavování zakrslých saténových v následujících letech. I přesto si však dovolím předpokládat, že právě ZSa se to podaří, protože okruh jeho chovatelů má určitý potenciál a také proto, že je to plemeno velmi líbivé na pohled. Hmotnost ZSa je totožná s hermelínem či zakrslým barevným, tj. 1,00 až 1,25 kg. Délka uší je taktéž stejná – ideál je 5,0 až 5,5 cm. Nejrozšířenějším barevným rázem je ráz červený (ZSačerv).
(Pokračování příště.)