Dalmatin – tečkovaný kamarád, 3. část
Zdraví plemene. Jak je na tom náš puntíkovaný kamarád se zdravím? Co můžeme u plemene očekávat nebo čeho se obávat? Dalmatin je poměrně zdravé a odolné plemeno. V dobré kondici se dožívá průměrně 12 až 14 let, ovšem výjimkou nejsou ani jedinci starší. Přes svou velikost většinou netrpí kloubními problémy, nemá problémy s očními chorobami ani s chorobami srdce.
Bohužel, civilizace zanechává svoje stopy i na našich psích kamarádech, a tak stejně jako u jiných plemen se i u dalmatinů můžeme občas setkat s takzvanými civilizačními chorobami, jako jsou například alergie, poruchy štítné žlázy, rakovina a další. Největším „strašákem“ při pořizování dalmatina je pro budoucí majitele hluchota.
Vrozená hluchota
Je hluchota u dalmatina problém? Ano je, ale ani chovatelé ani dalmatin klub tento problém nezastírají a vážně a cíleně se jím zabývají. Navíc – hluchota může být vrozená nebo získaná (např. stářím nebo úrazem). Vrozená hluchota je vázána na bílou barvu a s ní spojenou absenci nebo nedostatek melanocytů, které jsou nutné pro správný vývoj vnitřního ucha. Nutno dodat, že vrozená hluchota není problém pouze dalmatinů, ale i mnoha dalších plemen, např. argentinská doga, parson a Jack Russel teriér, bulteriér a další. Klinické projevy hluchoty jsou závislé na tom, zda je postižení jednostranné či oboustranné. Většina chovatelů je schopna oboustranně neslyšící štěně rozeznat již ve velmi raném věku. U oboustranně hluchých zvířat můžeme pozorovat potíže s orientací, nereagování na zvukové podněty, lekavost, mnohdy doprovázená nervozitou až agresivitou. Tyto projevy však ve většině případů zůstávají maskovány, pokud jsou štěňata pohromadě a jedinci hluší, tak „kopírují“ chování jedinců slyšících. Klinickým vyšetřením jsou jedinci jednostranně slyšící od jedinců slyšících na obě uši nerozeznatelní. Rozlišení je možné pouze za použití speciální vyšetřovací metody k vyšetření sluchu: BAER (brainstem auditory evoked potentials – respons), tedy snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene. Před provedením vlastního vyšetření jsou zvířata podrobena klinickému a neurologickému vyšetření a uvedena do mírné sedace, případně úplné narkózy. Uši jsou nejprve prohlédnuty a v případě nutnosti také vyčištěny. Každé ucho samostatně je pak stimulováno přes přiložená sluchátka zvukovým signálem o intenzitě 90 dB a frekvenci 20 Hz. Takto vyvolané elektrické potenciály sluchové dráhy jsou pak odváděny jemnými jehličkovými elektrodami, umístěnými pod kůží na hlavě. U zdravých zvířat se objeví typická křivka, čítající pět vln. V případě psa, postiženého hluchotou, pak pozorujeme pouze vodorovnou linku. Všichni vyšetření jedinci obdrží autorizovaný certifikát. Testování štěňat lze provádět již v sedmém týdnu života. V ČR musí mít již několik let dalmatin pro zařazení do chovu doklad o vyšetření sluchu – uchovněn je pouze jedinec s výsledkem BAER bill. +/+, tedy oboustranně slyšící. Většina chovatelů dnes již proměřuje celé vrhy nebo alespoň standardní jedince a nový majitel zároveň se štěnětem obdrží i zmiňovaný certifikát. Jednostranně slyšící dalmatini jsou umisťovaní do rodin jako rodinní psi a mazlíčci, mohou absolvovat jakýkoliv druh výcviku, psího sportu i být předváděni na výstavách. Neslyšící jednici se neprodávají.
(Zdroj: MVDr. Petr Šrenk – KZ 1/2002, Mgr. D. Coubalová a Z. Hejtíková – KZ 1/2005.)
Močové kameny
Dalmatini jsou ve srovnání s jinými plemeny náchylnější ke tvorbě močových kamenů. Jejich výskyt je dáván do souvislosti s metabolickým defektem a to neschopností přeměny kyseliny močové v játrech na nižší složky, které jsou vylučovány močí. Z důvodu narušeného transportu močové kyseliny v játrech, je snížena přeměna močové kyseliny na alantoin, což se projeví ve zvýšeném obsahu močové kyseliny v moči. Přestože je výsledná exkrece močové kyseliny desetkrát vyšší než u jiných plemen, uráty (písek nebo kameny) se tvoří jen u velmi malého procenta zvířat. To znamená, že zvýšená exkrece kyseliny močové je spíše rizikovým faktorem, ale nikoliv primární příčinou tvorby urátů. Častější výskyt je u psů samců. Tato disfunkce byla diagnostikována u více plemen psů, například u anglického buldoka.
Co může ovlivnit tvorbu močových kamenů?
• Zánět močových cest – některé bakteriální infekce močových cest snižují kyselost moči až na úroveň, kdy je větší pravděpodobnost tvorby kamenů.
• Krmivo – některá krmiva obsahují velká množství minerálů, jako jsou vápník, fosfor a hořčík, to může iniciovat tvorbu určitých druhů krystalů. Jiná mohou způsobit zvýšenou kyselost moči, která následně tvorbu kamenů podpoří.
• Nízký příjem vody – může mít za následek více koncentrovanou moč, zvýšení pravděpodobnosti vzniku krystalů a následně pak i kamenů.
• Plemeno – některá plemena psů, například malý knírač, dalmatin, yorkshirský teriér a buldok, jsou k tvorbě určitých druhů močových kamenů náchylnější.
Možné příznaky
• napětí při vyměšování moči
• obtížné, pomalé nebo několikrát přerušované močení
• bolest při močení (pes je nahrbený a kňučí)
• časté pokusy močit
• citlivé břicho
• nekontrolovaný únik moči
• krev v moči, tmavá a silně páchnoucí moč
Při sebemenším podezření, že by váš pejsek mohl trpět močovými kameny, neváhejte a požádejte svého veterinárního lékaře o jeho důkladnou prohlídku. Léčba kamenů probíhá po pečlivém vyšetření a zjištění, o jaký druh a množství kamenů se jedná. Váš veterinář potom rozhodne o dalším vhodném postupu. Může se jednat o medikamentózní léčbu, chirurgické odstranění kamenů, použití antibakteriálních léků při infekci močových cest, krmení speciálními dietními krmivy nebo léky rozpouštějící kameny či měnící kyselost moči. O něco jednodušší může být léčba u fenek – někdy postačí léky na uvolnění svalů, tím se rozšíří močová trubice a usnadní se průběžné vylučování kamenů. U psů je častěji nutný chirurgický zásah.
Zdroj: MVDr. Marek Kubát
ARDS – Respiratory Distress Syndrome – výskyt u mladých dalmatinů
Jde o onemocnění dýchacího aparátu, které se vyskytuje ojediněle také u dospělých lidí. Příznaky, podobné tomuto onemocnění, byly zaznamenány také u dalmatinů. Dosud však nebyl problém jasně lékařsky specifikován – jde stále pouze o dohady. U dalmatinů – pokud se příznaky objevily – často došlo k úmrtí postiženého jedince. Příznaky se objevují u psů v období mezi čtvrtým až desátým měsícem života, nejčastěji ale v měsíci sedmém. První projevy zhoršeného dýchání, které lze vysledovat, se objevují jeden až šest týdnů před smrtí.
Klinické příznaky:
• zrychlené, hlasité dýchání (>100 / min)
• někdy kašel, zvracení
• vážné potíže s dýcháním v posledním stadiu
• pes drží krk natažený rovně a snaží se dýchat pomocí břišních svalů
• celková ochablost a slabost
Dědičnost
Pouze se předpokládá , že toto onemocnění je pravděpodobně vázáno na autosomatický recesivní gen. To znamená, že není vázáno na pohlaví. Štěně je postižené, pokud zdědí problémový gen od obou rodičů. Štěně, které dostane „špatný“ gen jenom od jednoho rodiče, samo neonemocní, ale bude přenášet tento „špatný“ gen přibližně na polovinu svých potomků. Možnost přenosu ARDS na potomky je generace od generace menší, ale gen tohoto onemocnění nezmizí nikdy úplně. Může se objevit až po deseti generacích, zvlášť jestli je pes aktivně používán v chovu. Tento syndrom se již mnoho let v Evropě neobjevil, u dalmatinů v České republice nebyl diagnostikován nikdy!
zdroj: KZ 2005 / 2007 – E. Dragovic a Z. Hejtíková
