Ze seníku kutálíme do stáje nebo výběhu poslední loňské balíky sena a netrpělivě procházíme louky, kdy už konečně tu posečenou trávu posbírají a slisují, abychom si ji mohli odvézt. Krásně voní a je tak svěže zelená – na rozdíl od té prašné zelenohnědé hmoty, kterou teď koním musíme dávat, a která je jistojistě po vlhkém jaru prorostlá plísní. Takže je důvod se už těšit – nebo je na to ještě příliš brzy?
V našich podmínkách se seno „vyrábí“ nejčastěji prostřednictvím tzv. přirozeného sušení pomocí slunce – je to nejstarší a za příznivých klimatických podmínek nejlevnější způsob konzervace píce, i když organizačně nejnáročnější. Cílem je vysušit trávu (nebo jinou píci) tak, aby její vlhkost klesla pod 20 %, ideálně pod 15 %. Pak ji lze bezpečně skladovat bez ztráty živin a zkažení. Snahou zodpovědného zemědělce je vysušit píci co nejdříve a co nejlépe. Pouze tak se v seně zachová maximum živin a nehrozí nebezpečí mikrobiálního rozkladu rostlin či jejich napadení plísní. Vysychání posečené trávy probíhá ve dvou fázích. Nejdříve je to zavadání. Při něm rostlina ztrácí volnou vodu „dýcháním“ a vypařováním z poškozených částí. To trvá až do odumření rostlin, čili 2 až 3 dny po posečení a vlhkost trávy klesá přibližně na 40 %. Zavadání běžně probíhá na louce. Následuje dosoušení, které začíná po odumření rostlin. Obsah vody se při něm nadále snižuje, a to vypařováním. Nyní je třeba co nejrychleji odstranit z rostlin pevněji vázanou vodu. Toho lze dosáhnout při dobrém počasí na louce (a seno průběžně obracet, aby se provzdušnilo a tím i rychleji proschlo), ale mnohem účinnější je dosoušení v senících aktivním prouděním vzduchu. Byly doby, kdy tento postup byl běžný – seno se z louky odvezlo do vzdušných seníků s dvojitou podlahou, kde na něho velkými ventilátory neustále „fučel“ čerstvý vzduch a odebíral mu vlhkost (a chladil ho a tím bránil samovznícení, ke kterému může dojít následkem zahřívání bakteriální fermentací vlhkých mrtvých rostlinných částí). Při naskladňování se hmota určená k sušení ukládala po vrstvách (1 až 2 metry) vždy po úplném dosušení předchozí vrstvy, nebo se již dostatečně suché seno překládalo do jiné části. Je to ono „vypocení“ sena, kdy jeho vlhkost klesá na minimum a zastavují se všechny mikrobiologické pochody. Samozřejmě značkou ideál je horkovzdušné dosoušení sena, kdy zavadlá tráva z louky ve speciálním „seníku“ proschne rychle a důkladně (uvádí se asi 10 % vlhkost). Seno je pak kvalitní po stránce výživné i zdravotní. Nevýhodou je velká finanční náročnost.
Podle kvality uskladnění sena (provzdušnění, větrání, teplota vzduchu atd.) pak dosoušení představuje dobu asi 5 až 6 týdnů (ne méně než měsíc), po kterou není vhodné seno zkrmovat. Během té doby je ještě stále natolik vlhké, že v něm probíhají rozkladné bakteriální procesy, vznikající látky pak mohou významně narušit zdraví střev koně a způsobit koliku, průjem či schvácení kopyt. To, kdy se může nové seno koni podat, závisí na jeho vlhkosti. Pokud tato klesla aspoň na 20 % (nejlépe však na 15 % a méně), je vše v pořádku. Jenže kdo má možnost vlhkost sena zjišťovat? Technicky i finančně je jednodušší prostě seno dobře uskladnit a oněch 6 týdnů s jeho zkrmováním počkat.
Bakteriální fermentace posečené píce se rozvíjí postupně a závisí také na délce stébel. Díky tomu je bezpečné i zkrmování čerstvě posečené či lehce zavadlé píce. Pokud večer posečete trávu, část můžete hned zkrmit a část rozprostřít v nízké vrstvě na větší plochu (například na beton před stájí) a koním podat ráno. V nízké vrstvě se tráva přes noc nezapaří a nebezpečná mikrobiální fermentace se v ní nerozjede do takové míry, aby koním ublížila. Déle než tuto dobu či skladování pokosené trávy v hromadách se však rozhodně nedoporučuje. Stejně tak není vhodné krmit trávu ze sekačky. Je příliš krátká a poničená, takže bakterie se do ní „pustí“ velmi brzy a už za pár hodin může být pro koně nebezpečná.
Pokud se tedy vrátím k původní otázce: Máte důvod se na nové seno těšit, je však ještě příliš brzy. Koncem srpna však můžete vesele nové balíky načít. Nezapomeňte však, že i na nové seno je třeba koně postupně navykat!