Peruánský deník I.

V srdci Manu. Neděle 21. 10. 2007. Ráno vstáváme opět v pět hodin a jdeme se projít pralesem. Nechce se nám, ale stojí to za to. Všude se ozývá řev pralesních tvorů – hmyzem počínaje a ptáky a opicemi konče. V korunách stromů se hašteří velké hejno tirik. Jsou jak malé tečky, nelze tedy rozeznat, o jaký druh jde.

Manu

Objevujeme hnízdo tarantule, z koruny zařve amazoňan pomoučený a v dálce je slyšet velké ary. Poprvé, když se vracíme do ekolodge, nám nízko nad hlavami přelétá pár araraun. Po vydatné snídani balíme batohy, ukládáme je do igelitových pytlů a vyrážíme po Rio Manu, což je jeden z hlavních přítoků Amazonky, na další šestihodinovou plavbu. Cesta je opět dobrodružná, protože po včerejší bouřce po řece plavou větve a kmeny, kterým se musí lodník vyhýbat. Na břehu vidíme růžového kolpíka a zobouny. Všude posedávají kormoráni, kolem přeletěli kardinálové. Spousta různorodé zeleně lemuje břehy. Pokračujeme dál hlouběji do amazonského pralesa. Nad řekou přelétá hejno zobounů svým typickým letem nízko nad hladinou. Volavka si hrdě vykračuje, jako by pózovala našim fotoaparátům. A vzápětí pár arů zelenokřídlých křižuje řeku.

Puesto de Vigilancia Limonal

Zastavujeme u vstupní brány do přísně chráněné (vnitřní části) oblasti Manu – Puesto de Vigilancia Limonal. Tady se všichni zapisujeme do návštěvní knihy, platíme vstupní poplatek a nakupujeme dárkové předměty, hlavně trička a čepice. Pokračujeme dál v cestě. Na kmeni ve vodě se vyhřívají želvy tereky velké a v bujné vegetaci poskakují kotulové. Nechápu, jak si tak malých opiček mohl Rivelino (peruánský průvodce) všimnout. Po třech hodinách plavby potkáváme našeho prvního kajmana. Čtyřčlenné stádečko kapybar se krmí na břehu. Zatím nejkrásnější zážitek, dva arové arakangy v dutinách stromu nad sebou. Na pravoboku dvě malpy kapucínské.
Obědváme na lodi a jako zákusek se nám ukazuje asi čtyřmetrový kajman černý. Kolem jeho otevřené tlamy létá spousta pestrobarevných motýlů. A co je pro nás ještě větší překvapení, že sotva padesát metrů od kajmana přirážíme ke břehu a dostáváme příležitost si zde dojít na záchod. No alespoň to půjde rychleji.

Ekolodge Sajino

Po skoro sedmihodinové plavbě dorážíme do ekolodge Sajino (v překladu to znamená pekari), kde budeme trávit následující dvě noci. Vystupování z lodi je náročné, protože balancujeme na tenkém mokrém prkně a musíme vyskočit na kluzký, jílovitý břeh. Čekají nás dřevěné chatky, postavené na vysokých nožkách, které jsou omotány hadry namočenými v něčem, co odpuzuje hady. Vzápětí vidím korálovku, jak si to míří přímo pod naši chatku. Musíme si dát pozor, abychom na ni nešlápli, hlavně až bude tma. Takže i když jdeme v noci na záchod, obouváme se do pevných vyšších bot. Naši peruánští průvodci tady chodí naboso. Asi za dvacet minut vycházíme k jezeru Salvador, kde když budeme mít štěstí, uvidíme vydry obrovské. Po jezeře plujeme na speciálně upraveném prámu. Fotíme si kormorány, kteří se vyhřívají na slunci, a na stromech pozorujeme chápany. Opic spousta, daří se nám vyfotografovat hoaciny chocholaté a vodní želvy. Nad hladinou přelétávají arové zelenokřídlí a arakangy zazářily v zapadajícím slunci. Po vydrách ale zatím ani stopy. Zítra je zkusíme hledat znovu. Do tábora docházíme už za tmy, na cestu si svítíme čelovkami. Večeříme, opět nám kuchař vytvořil neuvěřitelnou hostinu. Po večeři se sesednou naši průvodci, lodníci a kuchař kolem pytlíku s kokou a žvýkají. My Češi se sesedneme kolem lahve whisky a vyprávíme si dnešní zážitky. Jdeme brzy spát, protože zítra nás čeká opět bohatý program.