Maroko očima zoologa 3. část

Jižní pobřeží Atlantiku vypadá konečně víc exoticky. Musím říct, že jsme zde některá místa čekali méně zelená, což nás překvapilo, jenže jsme tu v dubnu. V červnu je dle ústního sdělení kolegů všechno vyprahlé a zeleň téměř žádná. Ve vyšších polohách a na strmějších svazích se okolo El–Oualidie a Essaouiry poměrně hojně nacházejí zajímavé trnité stromy s všestranným využitím, které jsme nikde jinde neviděli. Jedná se o argánie (Argania spinosa) a jsou endemické pro tuto oblast Maroka.

Ohrožené argánie

Rovněž některé druhy xylofágního hmyzu, vázaných na tento strom, jsou vzácné a endemické. Jejich porosty byly nedávno vyhlášeny za biosférickou rezervaci pod záštitou UNESCA. Přibývání lidí, sběr palivového dřeva a hlavně pastevectví má na tyto porosty velmi neblahý vliv. Pro turistu je nevšedním zážitkem vidět kozy, které šplhají vysoko do korun těchto stromů a snaží se ukousnout co nejšťavnatější větvičku. Těžko odhadnout, jak dlouho tyto porosty ještě odolají takovému tlaku. Na přirozené zmlazení nemají porosty díky pastvě šanci a výsadba a oplocení nových sazenic je v nedohlednu. Navíc se ze semen argánií lisuje velice kvalitní a drahý olej, údajně lepší než olivový, který se tu hojně prodával. Sběr semen tudíž zase znemožňuje přirozené omlazení. Pastevci si tak ničí nejenom vegetaci, ale i alternativní zdroj obživy a zisku, který les může poskytnout při dlouhodobě šetrné péči.

Okolí města Essaouira

Pahorky v okolí města Essaouira jsou i v této brzké době vyprahlé. Měl by se zde vyskytovat střevlík Cathophlius asperatus ssp. stenocephalus, ovšem vždy byl chytán v těchto místech na podzim nebo brzkém jaru, kdy po dlouhé době sucha nastanou deště. Nemáme ho proto mnoho šancí chytit v takovém suchu a nepřehledném terénu plném křovin a kamenitých svahů. Doufáme, že na něj narazíme alespoň na pobřeží. Zato zde však potkáváme větší černý druh štíra (Androctonus mauritanicus) s nápadně rozšířenými články postabdomenu. Výrazně zúžené pedipalpy a zařazení do čeledi Buthidae nasvědčuje, že se jedná o toxikologicky významný druh. Pod jedním z větších kamenů se ukrývala první nádherná agama (Trapelus mutabilis). Tento druh obývá Maroko severně od Atlasu a po severním pobřeží se vyskytuje až po Egypt. Je menší a štíhlejší než její příbuzná agama Bibronova (Agama impalearis), se kterou jsme se jižněji také setkali. Pod menšími kameny byli k vidění drobní, kontrastně zbarvení a 7 cm velcí gekoni. Jejich tělo bylo od černé po tmavě hnědou s oranžovým nebo nažloutlým ocáskem a světlými proužky po stranách hlavy. Jednalo se o zemní soumračný druh bez přísavných lamel – gekon marocký (Saurodactylus mauritanicus ssp. brosseti). Je to jeden z nejmenších gekonů severní Afriky, který se u nás v současnosti občas chová. Vzhledem ke své velikosti padne často za oběť třeba i bezobratlým predátorům, jako jsou stonohy rodu Scolopendra, čehož jsem byl svědkem.

Ostrov Mogador

V nižších polohách nedaleko pobřeží převládaly kamenité polopouště s trnitými keříky pryšců (Euphorbia), připomínajícími kaktusy. Vegetační kryt zde doplňují další sukulentní tuholisté rostliny nevelkého vzrůstu. I zde v polopoušti a ohromném suchu se však intenzivně obhospodařují pole a každý se snaží urvat kousek zemědělské půdy pro sebe. Bylo zajímavé vidět na jednom políčku obilí, které roste v písku s příměsí kamenů větších než pěst, a o kus dál vidět zahalené ženy, které ručně trhaly již zralé a žluté klasy ječmene. Pobřeží je kamenité, ale dá se narazit na místa s písčitými plážemi, duny porostlé tamaryšky a drobnými, hluboko kořenícími keříky. Taková místa bývají často vyhlášena jako rezervace a slouží buď jako známé turistické místo s menším zemědělským vlivem, nebo se úřady snaží chránit přírodní hodnoty a to málo, co zde ještě přežívá. Jedno z takových míst jsme navštívili i my. Jihozápadně kousek od města Essaouira (Savíra) vystupuje z vody ostrov Mogador. Kromě jiného se na něm nachází i mešita, nepoužívané vězení a opevnění. Dnes je neobydlen. Především ostrov se skalními stěnami a přilehlé ostrůvky slouží jako rezervace ostřížům jižním (Falco eleonorae), někdy nazývaným též nesprávně Eleonořini sokoli, kteří sem přilétají hnízdit z Madagaskaru. Osidlují také některé středomořské ostrovy a Kanárské ostrovy a po vyvedení mláďat ihned odlétají zpět.