Sloughi – arabský chrt (sluga)
Prastará historie. Původ sloughi je třeba hledat v severní Africe. Již před více než několika sty lety, přesněji řečeno kolem roku 1500 př. n. l., existovali štíhlí hladkosrstí psi, typově chrti, se zavěšenými ušními boltci, jako má právě sloughi. Dokladem jsou starověké egyptské reliéfy a artefakty. I když popis odpovídá mnoha chrtím plemenům, po prozkoumání všech jejich původů či místa vzniku většinu z nich lze vyloučit. Tak či tak, i když se pravděpodobně nejednalo přímo o sloughi, jakou známe dnes, bezesporu se jedná o jejího předka, ze kterého dnešní sloughi vzešla.
Původ a vznik plemene
Berbeři, původní obyvatelé severní Afriky, tyto chrty využívali k lovu. Je to národ, který na zemi byl přibližně od 5.–4. století př. n. l., a právě minimálně sem sahá pracovní (lovecká) upotřebitelnost arabských chrtů. Tito obyvatelé i dnes patří do nejpočetnější skupiny obyvatel, která se nacházení v Magrebu (území zahrnující Tunisko, Maroko, Alžír), domovině sloughi. Jejich místo výskytu však bývalo mnohem větší, a tedy i přítomnost arabského chrta pokrývala poměrně velkou oblast. Při hledání informací o tomto zvláštním plemenu narazíme i na jiné historické zprávy, a to že se sloughi ve větším počtu objevovaly až od 7. stol. n. l., s příjezdem arabských nájezdníků. Tak či tak, jedno nevylučuje druhé, neboť jak arabští nájezdníci, tak Berbeři mohli vlastnit typově podobné psy, kteří se následně křížili. Sloughi vývojově i místem vzniku nepatří k okcidentálním ani orientálním chrtům. Jeho místo je přesně mezi těmito dvěma skupinami. Blízkým a podobným příbuzným slugám je azavakh, který se liší především velice krátkým formátem těla, a také s delší srstí tazy, který však je kynologické veřejnosti téměř neznámý a připomíná saluki. Ovšem arabský chrt má nejblíže k perskému chrtovi. My saluki (perského chrta) známe především v dlouhosrsté podobě, s dlouze a hustě zarostlými ušními boltci, avšak krátkosrstá varianta je snadno zaměnitelná se slugou. Není se ale čemu divit. Beduíni je i dnes považují za shodné plemeno. Nerozlišují je na dva různé druhy psů. Pro ně jsou arabský i perský chrt „sluqi“. Rozdělení dvou velice si typově podobných psů byl krok Evropanů. Ano, o uznání plemene sloughi se zasloužili Evropané žijící v Maroku. Až rozdělení těchto dvou variant vedlo ke zvýraznění rozdílů mezi nimi. Každé z plemen si jde již svou cestou, a i když jsou totožní, dnes jsou vlastně jiní.
Sloughi coby lovec k nezaplacení
Sloughi je tedy psem Berberů a beduínů, kteří si ho velice cenili. Tyto národy však nikdy, a to ani dnes, psa za zajímavé a užitečné zvíře nepovažovali. Ovšem arabský chrt (sluga) a perský chrt (saluki) jsou jedinými výjimkami. Tito psi jako jediní směli ležet se svým pánem ve stanu, lidé se o jejich štěňata starali dle svého uvážení co nejlépe – krmili je jestřábím masem a ovčím či kozím mlékem a sloughi byli považováni za součást rodiny. Své chrty zdobili šperky, vypalovali jim značky jako projev ušlechtilosti a při neodvratitelné ztrátě takového psa drželi ve vesnici několik dní smutek. Beduíni je pro jejich úspěch v lovu a krásu údajně povyšovali na cenovou úroveň ušlechtilého arabského koně, dobrého zkušeného velblouda či dokonce nad ženu. Sloughi nikdy nesměl být prodán, pouze darován. Až mnohem mnohem později, pravděpodobně od 19. stol., byla prodávána štěňata a staří jedinci, případně další jedinci, kteří z nějakého důvodu ještě nebo již nebyli schopni lovu. Běžný prodej sloughi přišel až ve druhé polovině 20. stol. Arabský chrt je lovecký gladiátor. Nespecializoval se jen na jeden či dva druhy z živočišné říše, ale lovil cokoliv, na co byl poslán, jaké zvíře s lovcem (jezdcem) při svém lovu potkali. V mladém štěněčím věku to byli převážně zajíci, ale v dospělosti ponejvíce gazely. Lovili vše, co bylo třeba. Sloughi jako ostatně téměř všichni chrti je lovcem s výbornýma očima. Loví jen za pomoci zraku. Jezdci-lovci své chrty vozili na koních, aby se cestou za úlovkem neunavili. Kromě nejčastějších gazel a zajíců s nimi lovili i např. fenky berberské (africké lišky), antilopy a další savce různé velikosti. Způsob lovu je na první pohled jednoduchý. Při spatření kořisti lovec vypustí svého psa a ten zvíře honí tak dlouho, dokud jej neuštve a nestrhne k zemi. Pro jeho rychlost bezmála 60 km/h, obratnost, vytrvalost a chuť lovit nemá žádné lovené zvíře šanci uniknout. K lovu se používali zejména psi, feny jen sporadicky. Lov za pomoci chrtů byl na celém světě zákonem ukončen na přelomu 19. a 20. století, a i když ještě v polovině 20. století sem a tam bylo možné v arabských státech zahlédnout lovícího chrta, dnes je to už minulostí. Dnes je tedy sloughi chován pouze jako domácí společník. Zajímavostí také je, že v arabských zemích se dodnes některým chrtům kupírují uši. Důvod je dle nich jednoduchý. Má se tím ještě zvýšit jejich ostražitost a vnímavost při lovu a také se má tímto minimalizovat možnost zranění při boji se šelmami, které ohrožují jemu svěřený majetek a obyvatele k hlídání.
Je sloughi jen lovec? Má šanci v dnešním světě?
Ano, co je však možná překvapivé: sloughi plnil i roli hlídače. Hlídal obyvatele malých vesniček, drůbež, kozy, osly, koně a velbloudy, před všemi případnými vetřelci. Troufl si bez rozpaků zabít šakala a pokud byli ve smečce, tak i na silnou hyenu. Ostražitost, ostrost, nebojácnost, síla, a to i přes jejich štíhlost, byly zřejmé. Budoucnost sloughi je nejistá. V Maroku si čistotou krve v chovu moc hlavu nelámou a jinde ve světě není zrovna rozšířeným plemenem, tedy populace na udržení kvalitního chovu se spíše zmenšuje, nežli zvětšuje. Protože chov v arabských zemích není celkově brán „příliš vážně“, často dochází k přikřižování dovezenými španělskými galgy. Chov sloughi pro lov zvěře je již tabu, a proto jediným možným měřítkem v současnosti je exteriér, i když se s tím někteří chovatelé nechtějí smířit. Nějaká pravidla a měřítka musí být a chtít po arabském chrtovi, aby především jevil známky „použitelnosti k lovu“, je malicherné, když použit pravděpodobně již nikdy být nemůže. Nicméně nejen výška, nesení ucha a celková harmonie, ale i síla kůže, typ ocasu a nesení krku musí být také zahrnuto do hodnocení „typického arabského chrta“, aby zůstal sloughi sloughi. Asi nejčastěji je dnes spatříme v oficiální zemi původu, tedy v Maroku, dále pak v Tunisku, Libyi a Alžírsku. Jsou rozšířeni po celé arabsko-muslimské oblasti, i když se jejich počet neúprosně zmenšuje. Do Evropy se dostali již v období francouzské okupace Alžíru na přelomu 18. a 19. století. Přicházeli sem však v malém počtu a byli od počátku bohužel málo průbojní či výrazní, neboť i po tak dlouhé době jsou na evropské půdě stále plemenem málopočetným. Asi nejaktivnějšími evropskými zeměmi, co se chovu sloughi týče, jsou Německo, Francie, Švýcarsko a Holandsko.
Další detaily o pojmenování chrta z Maroka
Existuje jemenské město Saloug a saharská oáza s názvem Slouguia. Někteří tvrdí, že sloughi je pojmenován podle nich, jiní neústupně hájí tvrzení, že naopak tato oáza a město dostaly název od proslulého sloughi. Kdo má pravdu, se bohužel již nikdy nedovíme. V České republice užíváme pro označení plemene název sluga či sloughi, nebo také arabský chrt. V ostatních zemích Evropy je vžitější pojmenování arabian – arabský chrt. Údajně jeho název vznikl v překladu z „rychlý jako vítr“. Můžeme jej najít i pod označením Arabian Greyhound nebo North African Gazele Hound. Což již rozhodně nepřipomíná nám i beduínům nejznámější název „sluga“, „sloughi“, „sluqi“.
Na prvním místě je to lovec, jak ale vyřešit volný pohyb?
Rozhodnete-li se pustit slugu z vodítka, aby se sama proběhla, velmi dobře zvažte, kde tak učiníte. Neustále je nutné mít na paměti, že je to náruživý lovec a je vhodné ho pouštět na volno s náhubkem. Na volno ho raději nepouštějte v lese či na poli. I ve městě hrozí volně se pohybující sloughi nejen nepříjemnosti, ale také velká nebezpečí. Ideální jsou velké oplocené pozemky. Pakliže vy nemáte obrovskou zahradu, ani nikdo z vašich přátel, zkuste se např. poptat na nejbližších cvičištích psů, zda by ta možnost nechat ji proběhnout nebyla za nějakých přijatelných podmínek tam. Sloughi je možné naučit přijít na přivolání, ale pakliže se rozhodne za něčím běžet, něco lovit, a povel přijde pozdě, není již možné ji k sobě přivolat. Pravdou však také je, že čím více má sloughi volného pohybu, tím je šťastnější a ochotnější poslouchat. Ovšem za slovem poslouchat opravdu nemůžete hledat poslušnost v pravém slova smyslu, nýbrž pouze vstřícnost, pakliže v ní vidí užitek či smysl. Rozhodně si pečlivě vybírá kdy a v čem poslechne. Přece jen byl po staletí šlechtěn jen k lovu a rozmazlován, co se týče pohodlí při odpočinku. Jinak nikdo nic jiného po něm nechtěl. Není tedy možné se domnívat, že tyto povahové rysy během několika desetiletí bude možné přetvořit a dát vyniknout jinému, pro lidi přijatelnějšímu (jednoduššímu) psímu chování.
To, že je pro sloughi lov posláním a radostí, je pravda. Avšak lov zvěře v tomto duchu je zakázán téměř po celém světě a stejně jako mnoha jiným plemenům je nutné arabskému chrtovi nabídnout, respektive poskytnout náhradní práci (zábavu). Myslet si, že se chovatelé či jiní obdivovatelé kynologie zasadí o prosazení lovu zvěře s chrtem i jen z chovatelských hledisek (např. v rámci bonitace) – pro zachování povahového rysu, je bláhové. Komu se sloughi líbí, měl by si nejdříve zjistit, za jakým účelem byla chována, tedy jaká krev jí koluje v žilách, a tedy jaké podmínky ke šťastnému životu potřebuje. Ideálním sportem pro sloughi je coursing a dostihy chrtů. Postarat se o další vypohybování psa může být jen snahou jej nějak zaměstnat. Ovšem i když rád běhá vedle běžce či u kola, je to jen uspokojivá náhražka, která s volností pohybu v plné rychlosti nemá moc společného. Přesto není-li na výběr, i tento pohyb přijde vhod. Tedy v našich podmínkách, co jediné možné a myslím i dostačující můžeme nabídnout, jsou zmiňované dostihy na dráze či v terénu za umělou návnadou a k tomu procházky dle chuti jeho pána. Procházek je však zapotřebí, a to nejlépe dlouhých a častých. Samozřejmě čím častější bude možnost vyběhat se za umělou kořistí, tím spokojenější sloughi bude. Je vytrvalý, ale zároveň je uzavřenou láhví výbušné energie. Když tuto láhev otevřete, najednou mu poskytnete rychlé vybití energie volným pohybem (a to stačí i jen několik málo vteřin či minut, neboť je to sprinter), minimálně 2–3 dny trvá, než se opět energií naplní. Rozvrhnutí pohybového vyřádění sloughi je tedy vhodné dobře rozplánovat a spokojeni pak budou všichni.
Základní informace o povaze arabského chrta
Temperament, přátelskost i vyrovnanost sloughi je různá. Není možné ji tedy vyjmenováním povahových rysů zcela vystihnout. V globále chovu na celém světě není její chov co do vyrovnanosti povah bohužel na velké úrovni, tedy povaha není zcela ustálena, jednotná. Pokud se tedy pro sloughi rozhodnete, doporučuji všem se předem dobře obeznámit s povahou obou rodičů, od kterých štěně plánujete koupit. Exteriér rozhodně nesmí být jediným měřítkem pro výběr štěněte. Ani v tom malém počtu sloughi, které se ve světě vyskytují, nejsou vzácností příliš plaché nebo naopak příliš ostré sloughi. Je proto vhodné se zaměřit na chov sloughi i po povahové stránce, aby neztratila ani to málo příznivců, jaké má, neboť by byla škoda, kdyby pro malý zájem nebo velkou nevyrovnanost chovu toto prastaré a zajímavé plemeno časem zaniklo.
Říci o arabském chrtovi, že je temperamentní, by asi nebylo to pravé. Většina lidí si tak představí psa, který je téměř neustále v pohybu, doma i venku, stále vyžaduje nové podněty a hry … Tak se sloughi ale opravdu nechová. Arabský chrt je velice klidný pes, doma se projevuje až líně a nikterak neobtěžuje. Ke hrám rozhodně netíhne. Je to pes, který se přijde pomazlit a pak se pomalým krokem přesune na sedačku. Ale jakmile pro něj páníček „připraví lov“ např. v podobě coursingu, probudí se v dokonalého a mrštného lovce, který jakoby nemá nic společného s pohodlným domácím mazlíkem. I když se jedná zpravidla o psa rezervovaného, někdy až nepřístupného, odtažitého, nekamarádského a cizí lidi přehlížejícího, ke své rodině je hodný, mazlivý, přítulný a milý. Přestože se jedná o chrta, je dobrým hlídačem. Přesto příliš neštěká. Své přátele mimo rodinu si vybírá sám a nebývá jich zrovna mnoho. Přestože má rád pohyb, rozhodně to není pes, který by chtěl žít na zahradě, a už vůbec ne v kotci. Je to pes požitkář, který miluje (i vyžaduje) komfort, doslova si vychutnává pohodlí domova, měkkých koberců, pobytu na sedačce nebo na kožešině před krbem. Rozhodně je to pes do bytu, a to klidně i sídlištního. Má rád teplo, rozmazlování, měkká místa na lenošení. I když v povahách sloughi jsou často značné rozdíly, požitek a radost z teplého a měkkého bydlení mají bez výjimky všichni. Každopádně se nejedná o otužilého chrta a sednout si sloughu do mokré trávy pravděpodobně nikdy neuvidíte.
Výchova slugy
Je potřeba se zaměřit na dobrou socializaci v mladém věku. Podcenění tohoto faktu se rozhodně nevyplácí. Je schopen dobře vycházet, respektive tolerovat, různá domácí i hospodářská zvířata. Avšak je nutné, aby k tomu byl od počátku veden. Zpravidla dobře vychází i s jinými psy a rád si se psy podobné velikosti, nebo ještě lépe s jinými chrty hraje. Nerad se dlouho nudí a majitel by měl mít jasno, kdy a jak sloughi bude zaměstnávat. Rád cestuje. Je ochotný poslouchat jen toho, komu věří. Jeho výchova potřebuje mnoho trpělivosti a důslednosti a není jednoduchá. Rozhodně to není pes pro každého. Potřebuje klidné a vyrovnané zázemí a postupy vedení. Výchova je o to složitější, že sloughi musí mít pocit, že to dělá sám od sebe, nikoli na povel - že to po něm někdo chce. Je poměrně svéhlavý a rezervovaný, důstojně vyhlížející a potřebuje velké porozumění. Doma je většinou tichý až nenápadný. Má rád svou rodinu, je rád v její blízkosti, ale nemá snahu se vtírat. Dobře vychází s dětmi, pakliže vědí, jak se ke psům chovat, a nejsou příliš neukázněné. Sloughi mají rádi svůj klid, a i když jsou k dětem přátelští, rozhodně nemají pochopení pro zbrklé a nepředvídavé dětské hry a pošťuchování.
Péče o slugu
Když opomeneme potřebu dobré výchovy a „pohybového plánu“, péče o sloughi je minimální. Stačí udržovat krátké drápy a srst pouze občas překartáčovat. Dalo by se říci, že srst by měla být tak krátká, že kratší být už nemůže. Jemná a suchá kůže zaručuje nejen eliminování horka, ale také je vidět každý sval a každá kost. Snadno tak odhalí i sebemenší vadu na kráse. Nejčastějším zbarvením je písková v různých odstínech. Zbarvení je dovoleno i černé a světle hnědé. Avšak za diskvalifikační vady zbarvení jdou považovány bílé znaky a i bíle zbarvené končetiny.
Standard plemene sloughi
Země původu: Maroko.
Datum publikace původního platného standardu: 8. 1. 1998.
Využití: chrt.
Klasifikace podle F.C.I.: skupina 10 – chrti, sekce 3 – krátkosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek, dostihové licence.
Krátký historický přehled: plemeno sloughi existuje v severní Africe po řadu staletí. V současnosti je největší počet psů plemene sloughi v Maroku, které také odpovídá za standard plemena. Sloughi existuje jen v jedné krátkosrsté varietě.
Celkový vzhled: svým způsobem pohybu, jemností tkání a suchým osvalením působí celkovým dojmem velmi ušlechtilého psa plného života.
Důležité proporce: u psů je ideální velikost 27,5“ (70 cm); délka trupu od vrcholu ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti by měla být 26–27“ (67–68 cm). U fen je ideální velikost 26“ (65 cm); délka trupu od vrcholu ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti by měla být 24–25“ (62–63 cm). Poměr délky trupu (od vrcholu ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti) ke kohoutkové výšce je 0,96 (9,6 : 10). Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce je 0,4 (4 : 10). Poměr délky tlamy k celkové délce hlavy je 0,5 (1 : 2).
Chování a temperament: ačkoliv je vznešený a hrdý, je svému pánovi velice oddán a v případě potřeby ho brání. Lovecký instinkt ho předurčuje k vytrvalým výkonům, přesto umí ocenit domácí pohodlí.
Hlava: z profilu je hlava protáhlá, elegantní, jemná, ale poměrně silná. Při pohledu shora tvoří velmi protáhlý klín – mozkovna tvoří nejširší část, směrem ke špičce nosu se zužuje.
Mozkovna: poměrně široká, při pohledu z profilu plochá; mezi ušima měří mozkovna 12–14 cm (4–6“). Ve své zadní části je mozkovna zřetelně zaokrouhlená, po stranách je harmonicky zaoblena. Nadočnicové oblouky slabě vystupují, čelní rýha je stěží vyznačena a hřeben kosti temenní a týlní hrbol jsou sotva patrné.
Stop: málo výrazný.
Nosní houba: černá. Dostatečně silná, aby nepůsobila špičatým dojmem. Nosní otvory jsou dobře otevřené. Nosní houba není podepřena kostí, a proto velmi lehce ubíhá dolů.
Tlama: má tvar protáhlého klínu, zúžení není nijak přehnané, je stejně dlouhá jako mozkovna. Hřbet nosu je v celé své délce přímý.
Pysky: tenké a pružné, těsně překrývají dolní čelist. Koutek tlamy co nejméně patrný.
Čelisti a zuby: normální, čelisti silné a souměrné. Nůžkový skus.
Oči: velké, tmavé, v očních jamkách dobře uložené, někdy trochu přivřené v důsledku lehkého zešikmení očních víček. Jejich výraz je mírný, poněkud zasmušilý. Pohled je plný nostalgie. U jedinců se světlou srstí může být oko zbarveno jantarově. Okraje očních víček jsou pigmentované.
Uši: vysoko nasazené poněkud nad spojnicí očí, zavěšené, dobře přiléhající k hlavě, ne příliš velké. Trojúhelníkovitého tvaru, na špičkách lehce zaoblené.
Krk: dlouhý, dobře vycházející z plecí a s horní linií (šíje) lehce klenutou. Délka znatelně odpovídá délce hlavy. Kůže je jemná, dobře přiléhající, bez laloku; srst je velmi krátká.Horní linie: jemně a harmonicky zaoblená s vystupujícími kyčelními kostmi ve stejné výšce nebo poněkud výš než kohoutek.
Kohoutek: výrazný.
Hřbet: krátký, téměř vodorovný.
Bedra: krátká, suchá, široká a lehce klenutá.
Záď: kostnatá a šikmá, nesmí však být příliš spáditá.
Hrudník: ne příliš široký; hloubka hrudníku stěží dosahuje k lokti. Dobře vyvinutá délka. Žebra jsou plochá.
Dolní linie a břicho: hrudní kost dlouhá a směrem dozadu se zvedající, břicho a slabiny jsou dobře vtažené. Dolní linie je stejnoměrně zaoblená, není příliš rychle ukončena, ani se tvarem nepodobá vipetovi.
Ocas: tenký, bezmasý, nasazený v prodloužení zádě a nesený pod linií hřbetu. Musí dosahovat nejméně k vrcholu hlezenního kloubu. V klidu tvoří špička ocasu výraznou křivku.
Hrudní končetiny: přední běhy svislé a rovnoběžné.
Plece: dlouhé a šikmé.
Nadloktí: silné.
Předloktí: kostnaté a svalnaté.
Zápěstí a nadprstí: pružné a silné.
Pánevní končetiny: zadní běhy při pohledu zezadu svislé a rovnoběžné; svaly ploché, šlachy jasně modelované.
Stehno: ploché a svalnaté.
Bérce: dlouhé a dobře osvalené.
Hlezno: silné, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí: silná, bez paspárků.
Tlapy: štíhlé, ve tvaru prodlouženého oválu. U řady sloughi lehčího typu připomínají tvarem zaječí tlapky. Dva prostřední prsty jsou výrazně delší než ostatní. Drápy jsou černé nebo barevné.
Chody a pohyb: krok, klus, cval. Pohyb pružný, plynulý a s dlouhým záběrem, pokrývající velkou plochu.
Kůže: velmi jemná, těsně obepínající tělo, bez záhybů nebo laloku.
Srst: velmi krátká, hustá a jemná.
Barva: barva dosahuje od světle pískové přes všechny možné odstíny až po červeně pískovou (žlutá) s černou maskou nebo bez ní, s černým pláštěm nebo bez něj, s černým žíháním nebo bez něj, s černým přelivem nebo bez něj.
Výška v kohoutku: u psů 66–72 cm (26–29“), u fen 61–68 cm (24–27“).
Vady: jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
• Nesprávný poměr mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou.
• Hlava a trup poněkud příliš těžké.
• Stop příliš vyjádřen nebo nedostatečně vyznačen.
• Příliš světle zbarvené oči.
• Horní linie není vodorovná.
• Záď úzká nebo nedostatečně skloněná.
• Břicho nedostatečně vtažené.
• Zaoblená žebra.
• Hrudník nedostatečně dlouhý, při pohledu ze strany plochý nebo velmi klenutý.
• Ocas příliš krátký, příliš osrstěný, špatně nesený.
• Svaly oblé a vystupující.
• Tvrdá a drsná srst.
• Malá bílá skvrna na hrudníku.
Diskvalifikující vady:
• Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
• Trup je jasně delší, než činí výška psa, kyčelní kosti níže než kohoutek.
• Depigmentované části sliznic.
• Podkus nebo předkus.
• Uši vztyčené nebo zvednuté se spadajícími špičkami, příliš dlouhé, složené dozadu (růžicovité ucho).
• Polodlouhá srst.
• Praporce na bězích nebo ocasu.
• Bílé ponožky, větší bílé znaky.
• Barva jiná než v souladu se standardem.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
