Canicross a spol. – díl 15.

V předcházejícím díle jsme se, mimo jiné, zabývali nástrahami léta a horkého počasí. Navzdory tomu mi stále přicházejí dotazy s otázkami typu: „Mohu v létě trénovat bikejöring?“ „Mohu trénovat se psem koloběžku?“ Samozřejmě je nutno přihlédnout k aktuálnímu počasí, což je v tuto chvíli, kdy mi pot stéká po zádech, docela těžké … a chce to fantazii. „Ze všeho nejvíce vyčerpává nečinnost.“ Aristoteles

Bikejöring i scooter je pro psa ještě fyzicky náročnější nežli canicross. Jak jsme mnohokrát zmiňovali, možnosti termoregulace psího organismu jsou složitější (postrádá potní žlázy – mimo potních žlázek mezi polštářky tlapek se pes ochlazuje především oddechováním s vyplazeným jazykem). Horlivost a netrpělivost bývá špatným rádcem a může natropit více škody než užitku. Dodržování pitného režimu je nezbytnou samozřejmostí! Jedinou (ale dobrou) radou je: za horkého počasí se psem rozhodně netrénujme! Vyhneme se možným závažným zdravotním problémům. Raději se věnujme s naším čtyřnohým kamarádem jiným aktivitám (např. plavání atd., viz text seriálu v minulém čísle Fauny). Trénovaný pes brzy při obnovení podzimního tréninku opětně získá svou formu. My však, abychom mu na podzim stačili, můžeme trénovat i přes léto.

Běh naboso

Běh naboso je skvělou rehabilitací a nesmírně prospívá našim chodidlům. Právě v létě je na něj vhodný čas. Lidské chodidlo je dokonalým konstrukčním zázrakem matky Přírody. Skládá se z šestadvaceti kostí, devatenácti svalů a sto dvanácti vazů. Tato báječná „stavba“ je konstruována na obrovskou, celoživotní zátěž; ovšem na pružném, poddajném, přírodním povrchu. Když totiž bylo chodidlo evolucí „tvořeno“, ani věštec netušil nic o betonu, dlažbě ani asfaltu … Bohužel přirozeným přírodním podmínkám jsme se v průběhu věků na hony vzdálili. Neustále chodíme v obuvi (často nevhodné) a pohybujeme se (pokud se zrovna nevezeme v autě) většinou po hladkém, rovném a tvrdém podkladu (na ulicích, v zaměstnání i doma). Svaly a vazy našich chodidel na něco podobného skutečně konstruovány nebyly, tudíž nejsou posilovány ani zpevňovány. Důsledky na sebe nedaly dlouho čekat: ortopedické vady (nejčastěji ploché nohy) nám dokáží „úspěšně“ přinášet bolest a zbytečně ztrpčovat život. Přitom zabránit vzniku ploché nohy není žádným šamanským zázrakem. Důležité je jen správné posilování důležitých svalů. Samozřejmě je třeba zapomenout na nevhodnou obuv (může sama způsobit, že některé svaly nejsou zatěžovány a časem zakrňují). Nejlepším bojem proti plochým nohám je: běh naboso! Výběru terénu k běhu naboso musíme věnovat maximální pozornost (abychom se vyhnuli nepříjemným zraněním; lidské plémě si kupodivu libuje, slušně řečeno, v nepořádku – rozházené střepy, hřebíky, skrývá mnohý trávníček). Skvělé možnosti nám k běhu naboso mohou poskytnout golfová hřiště (a že jich v Česku přibývá), na dovolené písečné pláže a samozřejmě jakýkoliv travnatý povrch, který nejprve bedlivě prozkoumáme. (Trávník by však neměl být ošetřen chemickými přípravky!) Běh naboso nepřeháníme (ani intenzitu, ani délku): nikdo z nás není etiopský vítěz Abebe Bikila, který na olympiádě v Římě vyhrál maratón – bosý! Při běhu naboso se zatěžují chodidla „jinak“. Je totiž třeba došlapovat na celá chodidla. (Kilometráž tréninku obvykle snížíme o třetinu až polovinu.) Běhat můžeme i v mělké vodě na okraji písečných mořských pláží (odpor vody je pro naši kondici zvláště výživný). Chcete znát další výhody běhu naboso? Poskytuje vzdušnou koupel nohou, čímž se otužujeme (zejména při běhu v ranní rose). Zajímavý názor přináší i ruský akademik A. A. Mikulin: „Člověk obul boty, postavil domy, vynalezl elektricky nevodivé krytiny na podlahy a gumové podrážky a zalil ulice a chodníky asfaltem. Dnešní člověk se dostává málo do kontaktu s elektrickým nábojem země. V tom je jedna z příčin obecně rozšířených nemocí, jako jsou bolesti hlavy, stavy podrážděnosti, neurózy, kardiovaskulární choroby, rychlá únavnost a špatný spánek. Výzkum ukázal, že jakákoli fyzická a psychická práce, kterou člověk provádí za situace, kdy je odizolován od země, je provázena poklesem přirozeného záporného náboje. V člověku odizolovaném od země se hromadí škodlivé kladné elektrické částice. Například při chůzi po podlaze pokryté linoleem dosahují napětí i tisíc voltů.“ Při běhu naboso však dochází k uzemnění člověka. To má velmi dobrý vliv na jeho zdravotní stav a zlepšují se i jeho subjektivní pocity. Takže – oprašme „historii“ a – zaklusejme si naboso! Jen jako raritku bych chtěl uvést následující příklad: německý malíř, fotograf a spisovatel Matto Barfuss (jeho příjmení by snad šlo volně přeložit jako „Bosák“, „bosá noha“ či „naboso“), který je znám jako aktivní ochránce gepardů (viz jeho kniha Hledání ráje – Můj život s gepardy), goril a jiných zvířat, uskutečnil demonstrativní (a velmi náročný) přechod Alp naboso. „Po letech jsem znovu vyhrabal ze skříně starý batoh, se kterým jsem v roce 1989 bos přešel Alpy,“ vzpomíná Matto Barfuss. „Ze stejné doby pocházejí i dva plastové kanystry o objemu pětadvaceti litrů, které rovněž musíme vzít s sebou. Jsou pomalovány horskými motivy, a na jednom je navíc velkými a tučnými písmeny napsáno ‚killing the feet, save the mountains‘ (‚ničím si nohy, ale šetřím hory‘, pozn. aut.).“

Funkce chodidla

Lidé mají ve funkčních schopnostech svých chodidel veliké individuální rozdíly. Adekvátní zátěží svalový i vazivový aparát šlapek postupně sílí. Nepřiměřeným přetížením však může dojít k selhání funkcí a k poranění. Během každé zátěže chodidla nejprve svalový tonus stoupne a klenba chodidla se zvýší. V důsledku únavy se ovšem klenba následně sníží (respektive klesá). Po dalším dlouhodobém kritickém zatížení se objeví svalová únava (zejména bolest v lýtkách a podkolenních jamkách). Trvá-li maximální zatížení neúměrně dlouho, je nasnadě, že svalový systém selže (neboť není uzpůsoben na přetížení). Člověk je pak stižen bolestmi (někdy úpornými) na různých místech chodidla a v nártu (mohou se vyskytnout i únavové svalové křeče).

Prevence

Jako prevenci proti plochým nohám je dobré posílit svalstvo chodidel. Zkušený běžecký expert Emil Dostál radí procvičovat chodidla ráno ještě v posteli. Například vleže na posteli vztyčování a napínání chodidel, kroužení chodidly a ohýbání prstů k plosce. Je dobré vsedě na okraji postele střídavě zvedat paty a špičky, střídavě vztyčovat a ohýbat prsty, prsty nohou zvedat ze země malé předměty (tužku, kuličku, šátek, kamínek …) a kroužit chodidly dovnitř a zevnitř. Až vstaneme: ve stoji spatném – střídavě na patách a na špičkách – malé krůčky vpřed i vzad; kolébání na vnější straně chodidel a poskoky ve výponu či dřepu. Výborné je také skákání přes švihadlo. Pokud využijeme i lehkou automasáž spojenou se studenou sprchou a vytřením chodidel a lýtek froté ručníkem, uděláme pro své nohy to nejlepší. (K povzbuzení krevního oběhu můžeme využít i střídavé koupele v teplé / studené vodě, koupel zakončíme vodou studenou.)

Kontakt se psy

Předcházející řádky rozhodně nechtějí nikoho vybízet k tomu, aby svého psa (psy) v horkém letním období zanedbával. Naopak. I v tomto čase stále musíme upevňovat pouto důvěry a spolupráce, které nás vzájemně spojuje. V každém případě však musíme brát maximální ohled na specifickou fyziologii psů, v žádném případě je nesmíme přetěžovat a musíme se snažit vyhovět jejich individuálním požadavkům. Ostatně: i letní noci bývají krásné. A s postupným ochlazováním naši psi ožívají … Rozhodně při vycházkách se psy nezapomeneme nechat našeho psa (psy) vydovádět se s jejich „cizími“ čtyřnohými přáteli. Optimální socializace psa je, jak jsme již několikrát zdůraznili, pro kynologické sporty nezbytná. Chyby v socializaci by se nám nepříjemně vracely jako bumerang po celý život psa. Psi jsou sociální zvířata, která v přirozených podmínkách žijí v sociálně organizovaných skupinách. „Je těžké tuto koncepci přesně definovat, protože sociální organizace může být cokoliv od prosté spolupráce samce a samice až po komplexní organizaci celé smečky,“ píše Roger Abrantes ve své knize Řeč psů. „V sociálních organizacích je většinou patrná dělba práce a sociální řád, kterým se řídí činnost. Zvířata, která žijí v komplexních sociálních skupinách, mají typy chování, které je motivováno spíše nadřazeností a podřízeností než agresivitou a strachem.“ Tomu všemu napomáhá „psí řeč“, která má mnoho výrazových prostředků: např. řeč těla, mimiku, řeč ocasu, uší, očí, akustické projevy, pachovou komunikaci atd. Všechny tyto prostředky, jinými slovy – psí etiketu, musí náš pes dokonale ovládat, má-li žít plnohodnotný psí život. Tento životní rozměr mu člověk nabídnout svou přítomností nemůže, rozvíjet ho lze jen v co nejčastějším kontaktu a ve hrách s jinými psy.

Post scriptum

Sir Walter Scott napsal: „Měj na paměti, že Všemohoucí, který učinil psa druhem našich radostí i lopoty, jej obdařil povahou šlechetnou a neschopnou zrady.“