Zakrslí králíci Neuznaná a netradiční plemena zakrslých králíků – 6. část
V minulých dílech seriálu o zakrslých králících jsem se zaměřil na plemena u nás uznaná. Nicméně mimo tato plemena se u nás anebo i v zahraničí chovají další plemena se zakrslým tělesným rámcem. Jsou to tedy plemena buďto ve stadiu novošlechtění (u nás anebo v cizině), nebo se chovají jen čistě pro radost (ne pro výstavy, ale jen pro „mazlení“).
Zakrslá angora
Jedná se adekvátní zmenšeninu „klasické“ angory (hmotnost 3,5 až 5 kg). Vzniklo v Belgii v druhé polovině 20. století, uznáno tam bylo koncem osmdesátých let. Jedná se tedy o dlouhosrsté plemeno se zakrslým tělesným rámcem a hmotností cca 1,5 kg. Stejně jako u angory jsou výrazně prodlouženy obloučkované vlníky podsady. Poprvé jsem se s tímto plemenem setkal v prosinci roku 2006 na Evropské výstavě drobného zvířectva v německém Lipsku. Byla tam vystavena bílá modrooká zvířata. Bleděmodrá, sytě zbarvená duhovka oka tehdy velmi výrazně kontrastovala s parádní bílou srstí zvířat. Zcela jasně si pamatuji, jak měla tato zvířata v kotcích vloženy speciální rošty, aby nebylo jejich rouno znečištěno. V loňském roce jsem na následující evropské výstavě v Nitře (evropské výstavy se konají jednou za tři roky) potkal další exemplář tohoto plemene. A opět to bylo zvíře z chovu pana Richarda Deraveta z Belgie. Tento samec byl ohodnocen 96,5 bodu a byl velmi kvalitním zvířetem. I vývin plemenných znaků (čelenka, praporky, licousy a bačkory) byl na relativně velmi dobrém stupni. Zkrátka zakrslá angoří paráda. U nás se toto plemeno nechová a není ani uznáno. Poměrně často kolují nebo spíš kolovaly po některých zooobchodech polopravdy o „zakrslých angorách“ – většinou to byli zakrslí liščí, kteří měli špatnou srst (náběhy na angorismus, který se někdy může projevit u normálně srstých plemen). Zakrslou angoru u nás tedy nemáme a myslím, že ještě nějaký čas ani mít nebudeme.
Jamora (Jam)
Jedná se o plemeno, které je poněkud větší než „klasičtí“ zakrslí králíci, ale zařazuji jej zde, protože má určitý vztah i k zakrslým plemenům. Bylo vyšlechtěno v Německu z hermelína, japonského a také z angory. Uznáno je v tamním vzorníku od roku 1994. Hmotnostní optimum se pohybuje okolo dvou kilogramů (interval 1,5 až 2,5 kg). Po trupu je srst prodloužená na délku asi 5 až 6 cm. Na hlavě a distálních částech končetin je srst normální délky. Zbarvení je zcela charakteristickým znakem tohoto plemene – patří neodmyslitelně k tomuto plemeni – a jeho jediným barevným rázem. Jedná se o japanovitou kresbu, tj. pravidelné střídání černé a žlutočervené barvy. Požadavkem je, aby bylo mediánní půlení hlavy přesné, resp. aby jedna polovina hlavy byla černá a druhá polovina žlutá (mírné prokvetení černými nebo žlutými chlupy v jinobarevné polovině hlavy je přípustné). Uši jsou také rozdílně zbarveny – na černě zbarvené polovině hlavy je požadováno ucho žlutě zbarvené a naopak. Na trupu musejí být křížem rozdělená větší barevná pole, ale většinou se jedná spíše o mramorování. Cílem je, aby se kresba maximálně přiblížila japonskému (J), ale to v praxi nejde kvůli prodlouženým chlupům na trupu. V Německu je to plemeno poměrně oblíbené, ale u nás se nevyskytuje a ani náš vzorník jej neuznává. Často slýchávám v souvislosti s tímto plemenem název „angora jamora“, který sice foneticky zní krásně, ale podstatu jamory nevystihuje, protože jamora nemá vyvinuté plemenné znaky (praporky, čelenka, licousy, bačkory). I strukturou srsti je spíše „někde mezi“ současně požadovanou angorovitou a liščí srstí.
Kašmírový beran
S tímto plemenem jsem se poprvé naživo potkal loni na zmíněné evropské výstavě. Byli tehdy vystaveni dva samci od maďarského chovatele. Zbarvení jedinců bylo tehdy spíše hádankou – menší jedinec měl nejspíše siamské žluté zbarvení, větší jedinec vypadal jako extrémně vybělená činčilová barva (nebo také tedy černopesíkatá barva). Byla to poslední zvířata v expozici králíků na této výstavě. Vážila asi 1,5 kg a na trupu měla polodlouhou, hebkou srst. Na hlavě byla normální srst a celkově se charakter srsti spíše podobal tzv. liščí srsti. Literatura uvádí, že jsou rozšířeni zvláště v Anglii. U nás rozšíření nejsou – spíše se u nás potkáme s teddy berany a jejich různými kříženci. V USA se chovají podobně vyhlížející králíci – American Fuzzy (= chlupatý, chmýřovitý) Lop Rabbit. Tento váží ideálně asi tři a půl libry (pounds) a jeho vlna je dlouhá ideálně dva palce (inches). Podobá se poněkud zakrslému beranu teddy, ale nemá tak dlouhé chlupy. Připomíná spíše zakrslého berana s liščím charakterem srsti – chlupy spadají po boku zvířete a žádné plemenné znaky angory typu čelenky atd. nejsou přítomny. Je to tedy patrně nějaká „liščí“ alternativa zakrslého berana. V USA se chová v devatenácti celobarevných i strakatých rázech a je tam údajně velmi oblíben.
Zakrslý hřívnatý a zakrslý beran hřívnatý („Lvíček“)
Tito králíci jsou u nás známi asi od druhé poloviny 90. let minulého století. Jedná se o to, že mají na většině těla normální osrstění, ale na krku, prsou, bocích a těsně nad pírkem je srst prodloužena. Nejvíce dlouhá (asi 5 až 6 cm) je na krku, takže králíku se dostává vzhledu „lvíčka“. Na bocích a nad pírkem je prodloužena jen minimálně, ale přesto je zde rozdíl oproti králíku s normální srstí na celém těle. Viděl jsem již velmi mnoho barev – od bílé přes červenou, modrou nebo černou až k různě nepravidelným strakáčům nebo i např. s černopesíkatým zbarvením. V zahraničí (Rakousko, Německo) se na různých velkých trzích se zvířaty dá často potkat. U nás tito králíci jsou také, ale spíš zatím jako „mazlíci“, ne pro výstavy. Hmotnost jinak zcela odpovídá hermelínu, resp. zakrslému barevnému, tj. asi 1,2 kg. Zajímavostí je, že v Belgii mají národní plemeno králíka ve středním tělesném rámci se zcela stejnými znaky, které se nazývá gentský vousatý (anebo bradatý). Plemeno bylo v několika jedincích předvedeno i na loňské evropské výstavě v Nitře a osobně se mi velmi líbilo. Z toho se dá logicky vyvodit, že gentský je patrně výchozí plemeno pro zakrslého hřívnatého („lvíčka“). Znaky v rámci osrstění jsou zcela totožné, samozřejmě jen že u gentského je srst delší. Můžeme se také setkat s hřívnatým králíkem i v podobě zakrslého berana. V tom případě jsou všechny znaky (hmotnost, rozpětí uší, …) totožné se zakrslým beranem s tím faktem, že srst je zase na určitých daných místech prodloužena. Oproti jiným plemenům si dokáži představit tyto králíky i jako plemeno na výstavy. Vygenerování standardu by bylo velmi jednoduché, stejně jako posuzování králíků, takže to chce, aby se několik nadšenců spojilo a požádali v rámci Českého svazu chovatelů, resp. králíkářské odbornosti, o povolení novošlechtění.
Zakrslý beran saténový
S touto raritou jsem se setkal letos na velkém trhu drobných zvířat v rakouském Welsu. Jeden tamní chovatel chová „pro parádu“ snad jednu z nejkrásnějších „forem“ králíka vůbec. Králíci, které jsem zhlédnul ve Welsu, byli velmi dobří jak v saténové struktuře srsti, tak i v barvě a relativně i v typu. Nevím, že by někdo v současnosti měl na našem území tyto králíky. Stál by za uvažování vznik novošlechtění na toto velice vzhledné plemeno u nás. Stejný rakouský chovatel je vyloženě „šlechtitel“, protože má i zakrslé berany saténové rexe, kdy rexovitá srst je kombinována s mimořádným saténovým leskem srsti. Jeden jedinec byl už i k nám importován, osobně jsem měl možnost jej vidět a se svolením jeho českého majitele si i vyfotit, a podělit se tak s čtenáři tohoto časopisu o tuto nádheru. Nicméně i tak ale myslím, že tito králíci jsou spíše „mazlíky“, než aby se uvažovalo nad jejich novošlechtěním. Kdoví – možná čas ukáže. Novošlechtění plemen je naše Ústřední odborná komise chovatelů králíků (ÚOK CHK) již delší dobu velmi výrazně nakloněna, takže si počkáme …
Zakrslý beran rex (ZBRex)
Jedná se o jakousi alternativu zakrslého rexe, ale v hmotnosti zakrslého berana a s typickými „beraními“ znaky. Srst je tedy situována vzhledem ke kůži pod tupým úhlem, tj. kolmo. U nás šlechtil zakrslé berany kastorexe (ZBCa) v devadesátých letech minulého století posuzovatel králíků, pan Jiří Polanecký z Prahy 6 – Nebušic. Své odchovy vystavil např. v roce 2001 na speciální výstavě rexů. Šlechtění zakrslých beranů rexů však skončilo s jeho úmrtím. V roce 2001 byli na Evropské výstavě drobného zvířectva v Praze – Letňanech vystaveni čtyři zakrslí berani rexi od francouzského vystavovatele, avšak dva z nich obdrželi, bohužel, výrok „Výluka“. V poslední době se se zakrslými berany rexy můžeme, zatím bohužel jen sporadicky, setkat i na speciálních výstavách Rexklubu ČR. Od roku 2007 je u nás povoleno novošlechtění na zakrslé berany rexe modré. Tímto se však zabývá jen jedna chovatelka, takže pokud je tendence mít zakrslé beránky rexe i u nás, tak je potřeba výrazněji (alespoň deset chovatelů) rozšířit řady příznivců tohoto atraktivního plemene. V zahraničí (Rakousko, Německo) jsem se již s nimi potkal na trzích. U nás se občas nějaká podobná „směska“ objeví v zooobchodech, ale opravdových šlechtitelů je zatím minimum.
(Dokončení příště.)
