Do Německa za motýly
Na skok v tropech
Po projetí Žitavou nás navigace neomylně směřovala do Jonsdorfu, přímo na parkoviště u Motýlího domu. Ze silnice celkem nenápadná budova není příliš vidět, na první pohled bychom spíše tipovali nějaké hospodářské budovy. Objekt byl zprovozněn v roce 2004, je otevřen celoročně od 10 do 18 hodin a jeho rozloha je více než 500 metrů čtverečních. Pokud neumíte německy, často se tu domluvíte i česky, vstupné pro dospělé je 4,50 € a pro děti 3 €, vyplatí se i rodinná vstupenka. Nejprve se vydáváme do prvního patra, kde je několik terárií. Zírá na nás Agama kočinčinská, leguán pospává, chameleón se činí, protože opravdu dokonale splývá s větví. Obdivujeme pestře zbarvené žabky pralesničky, které jsou v přírodě prudce jedovaté. V zajetí se však jedovatost vytrácí, protože nemají dostatek speciální potravy. Potom sestupujeme do přízemí, kde si nejprve prohlížíme terária, ve kterých – jak se zdá na první pohled – nic kromě listí ostružiníku není. Pak se však jeden „list“ začne podivně chvět a pohybovat a já s úžasem zírám na dokonale maskované strašilky. Vedle jsou pakobylky a kobylky, havěť, která v nás – ženách – nevyvolává zrovna obdivné nadšení! Ještě se kochám brouky zlatohlávky a už mě děti vlečou o kousek dál – prý na pavoučky … Sklípkany obhlížím z bezpečné vzdálenosti a doufám, že jsou terária dobře zabezpečená! Raději si jdu uklidnit nervy pohledem na tři metry dlouhé mořské akvárium. Sasanky se jemně vlní, kolem korálů proplouvají tropické rybky. Má mladší ratolest s nadšením volá:
„Hele, tady je Nemo!“ U akvária bych vydržela podstatně déle, ale to už jsme objevili další zajímavost. Ve vitrínce je váza s větvemi šeříku a na nich hoduje housenka. I když slůvko housenka se mi zdá jako méně výstižné pojmenování pro něco, co má asi tak dva centimetry v průměru, a délku odhaduji na dobrých 12 až 15 cm. Housenka (pro mě spíš housenice) si pochutnává na listu a ten pod jejími kusadly rychle mění tvar. Na druhé větvičce je již jedna zakuklená. Z popisků se dozvídáme, že z nich budou motýli Atlas Seidenspinner (Attacus atlas). Už se těšíme, až je uvidíme ve „skleníku“!
Motýli kolem nás
Chodbičkou vcházíme do Motýlího domu. Trochu mi zatrne, že zde není možné fotografovat, ale naštěstí se to vztahuje jen na focení s bleskem, které škodí motýlům. Vejdeme přímo do osmihranné budovy, je tu nádherný „prales“ s banánovníky, ibišky, bambusovníky a rostlinami, které obvykle pracně pěstujeme a hýčkáme doma. Tady ve vysoké teplotě a vlhkosti (kolem 75 %) všechno bujně roste a kvete. Skleněnou střechou proniká v létě dostatek slunečních paprsků, v chladnějších měsících se samozřejmě skleník vytápí na optimální teplotu. U chodníčků jsou nainstalována krmítka pro motýly - misky s několika karafiáty a také s ovocem. Stačí chvilku v klidu postát a už se snáší první krasavec – podle průvodce by to měl být Kallima inachus, motýl, který když zavře křídla, připomíná suchý list. Když je však rozevře, je zářivě barevný. Pak už nastane spíše „lov beze zbraní“, protože se snažíme najít všechny druhy motýlů. Postupně obcházíme cestičkami celý skleník a vzájemně se upozorňujeme na motýly. Našli jsme i největšího zdejšího krasavce – již zmíněného Atlas Seidenspinner (Attacus atlas). Je impozantní, a když vzlétne, člověk mu jde raději z cesty! Na listech jsou vidět i zakuklené housenky, život i smrt jsou zde ponechány v přirozeném koloběhu. Podle informací zde má být na třicet druhů motýlů v dvou stech exemplářích, stále je tedy co pozorovat. Někteří jedinci klidně sednou na pestře zbarvené tričko nebo na prst, ale obecně zde nedoporučují na ně sahat či mrtvé dokonce sbírat, protože motýli jsou sem dováženi z tropů a jejich prostřednictvím se mohou přenášet nemoci. Po cestě se cosi mihlo – minikřepelky. Lidí se příliš nebojí, ale za chvíli jdou hledat zase něco k snědku, je to přece jen zajímavější činnost než pózování před objektivem. Děti pak obdivují opičky – kosmase bělovousé – které pocházejí z Brazílie. Nemůžeme se motýlů dosyta nabažit, na lavičce si vychutnáváme příjemnou podívanou a sledujeme zářivě barevné létající tropické drahokamy. Domů rozhodně nespěcháme!
Další tipy na výlet
Máte-li chuť a čas pobýt v Sasku déle, vřele doporučuji ještě výlet úzkokolejnou mašinkou – čuďálkou do Oybina, kde si buďto můžete vychutnat příjemné městečko s mnoha kavárnami, nebo se vyšplhat do kopce a prohlédnout si působivou zříceninu kláštera. Obojí stojí za to, o prázdninách je to ideálně strávený den u našich německých sousedů.
