Co dělat, když se dva psi poperou

Každý, kdo chodí několikrát za den se svým psem na procházku, se setká se situací, že jeho pes není jinému psovi (psům) právě sympatický, nebo naopak. Občas se stane, že se psi rozhodnou vyjádřit své antipatie opravdu důrazně. Je dobré být na to připraven – umět těmto situacím předcházet, řešit je, a popřípadě i nést následky.

Proč se psi perou?

Agrese patří do normálního repertoáru chování každého psa. V přirozených podmínkách pomáhá psům získat věci nutné k přežití. Psí smečka si musí vybojovat a poté tvrdě hájit teritorium, kde bude lovit a sbírat potravu. V rámci smečky pak každý bojuje o co nejvyšší postavení, o svůj díl z kořisti, o místo k odpočinku a o další práva a požitky. Nejsilnějším hnacím motorem, který ovládá agresivní chování, jsou pohlavní hormony. Každý jedinec je naprogramován tak, aby přispěl k zachování druhu, tedy aby se rozmnožil. A v přirozeném psím společenství se rozmnožují jen ti nejvýše postavení. Proto se každý snaží vyšplhat po hierarchickém žebříčku co nejvýš. Ale ani když se tam dostane, nemá vyhráno. Bojuje dál – o sexuálního partnera, o místo k vrhu a výchově mláďat, o dostatek potravy, o bezpečí … Větší smečka pak potřebuje větší teritorium, vzniká v ní více šarvátek atd. Může se zdát, že pro naše mazlíky už tu žádné důvody agresivního chování nejsou – vždyť jim poskytujeme přehršle požitků i bez boje a psi potkávaní v parku jim jejich jistoty nijak ohrozit nemohou. Ale když se podíváme podrobně na příčiny vzájemných napadení, většinou můžeme tuto agresi definovat jako teritoriální (v bytě, kolem domu, na zahradě, ale i v parku, kam pes chodí denně), obrannou (bránění si sociálního partnera – člověka nebo druhého psa, hračky, aportu, pánovy kapsy plné pamlsků, nalezené dobroty atd.) nebo sexuálně podmíněnou (snaha změřit síly se sokem / sokyní v přítomnosti atraktivního jedince opačného pohlaví). Časté jsou bohužel i případy, kdy se špatně socializovaný pes neumí v psí společnosti správně chovat a buď je sám agresivní, nebo svým chováním provokuje ostatní psy k agresi. Někteří psi provokují druhé svým nezvyklým zjevem (barva srsti, velikost) nebo projevy (chrčení buldoků, poštěkávání malých psů v náruči majitele). A samozřejmě hodně svádějí k agresi staré nevyřízené účty – to když například sousedův maličký teriér denně urputně ječí na vaši obvykle dobráckou dogu a občas se mu podaří ji i citelně štípnout do nohy, a pak stojí najednou proti sobě bez vašeho vlivu.

Nejdůležitější je prevence

Agresivitě mezi psy se dá účinně předcházet. Prvotní je proces tzv. vtištění, který probíhá velice brzy po porodu (1.–6. týden). Štěně se učí ztotožnit se s vlastním druhem – chová se stejně jako matka a sourozenci. Proto je vždy lepší případné sirotky umístit ke kojné feně než štěňátka odchovávat uměle. Následuje období socializace (6.–14. týden), kdy je štěně nejvnímavější k zevním podnětům a mělo by se naučit vycházet se psy různého věku, pohlaví a velikosti. Samozřejmě je třeba je seznamovat jen se psy dobře socializovanými, kteří je naučí správným způsobům. K těm patří i seznamovací rituály od postoje a grimas obličeje přes vzájemné očichávání až po vyjádření chuti ke hře, hrozby, převahy nebo naopak podřízení či nezájmu. Pak je vždy potřeba dát psovi dostatek příležitostí a času tyto rituály trénovat – velkou chybou je vláčet jej na vodítku z dosahu všech ostatních psů. Výchovou je nutné docílit správného postavení psa v rodině (na poslední hierarchické příčce) a jeho dobré ovladatelnosti i v rušném prostředí. A pokud se v období puberty začnou příliš hlásit o slovo hormony a se psem se nepočítá do chovu, je na místě kastrace, a to nejlépe dříve, než se pes doopravdy popere. Jestli váš pes začne napadat druhé psy pravidelně, poraďte se s odborníkem. Nezbytnou součástí výstroje pak musí být náhubek a psa je třeba mít stále pod kontrolou. Pro všechny případy si uložte do telefonu číslo vašeho veterináře, popřípadě veterinární pohotovostní služby. K incidentu totiž obvykle dojde v tu nejméně vhodnou dobu.

Jak zastavit rvačku

Pokud jsou síly evidentně nevyrovnané, je dobré utnout agresi ještě dříve, než začala, rázným okřiknutím a důsledným přivoláním. Jsou-li psi již „v sobě“, pak je dobré rychle přizvednout za zadní nohy útočníka se současným hlasitým NE! Druhého psa by měl stejným způsoben zpacifikovat jeho majitel. Strkat ruce mezi psy nebo se je snažit „roztrhnout“ tahem za vodítko znamená velké riziko poranění. V případě vyrovnaných sil u dvou dobře socializovaných psů je obvykle nejlepší počkat, až proběhne celý seznamovací a imponovací rituál. Mnozí psi sice „dělají ramena“, ale do opravdové rvačky se nepustí. Je to přirozené – riskovali by zranění, které by je v jejich pozici oslabilo. Proto se jeden z nich zpravidla zadívá jakoby bokem, otočí hlavu a čeká. Druhý pomalu odejde a oba se rychle uklidní. I to, co už vypadá hrozivě, tedy vyceněné zuby, hlasové projevy, těsný kontakt, může skončit gestem podřízení jednoho z protivníků a chvílí demonstrativního vyjadřování převahy vítěze. Zásah majitele v tomto okamžiku zpravidla přilije oleje do ohně, zvláště pokud ke svému křiku přidá pár ran a kopanců.

Lízání ran

Po oddělení soupeřů je třeba situaci rychle uklidnit – psa připnout na vodítko, otočit jej směrem od soupeře, poodejít a snažit se upoutat jeho pozornost zcela na sebe, v klidu, ale důsledně. Pak je čas zkontrolovat, k jak velkému „poškození“ došlo. Totéž by měl udělat protějšek. V každém případě je třeba vyměnit si kontakt s majitelem druhého psa pro případ, že by rozsah zranění nebo jeho následky vyžadovaly veterinární zákrok nebo by musel vyhledat ošetření někdo ze zúčastněných lidí. Pokud dojde k vážnému zranění psů nebo osob a vznikne škoda na majetku nebo zdraví, je nutné volat policii. Policie provede šetření a vyvodí případné důsledky.

Co na to zákon?

Občanský zákoník hovoří o tom, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, na přírodě a životním prostředí. Každý potom odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Občanský zákoník dále ukládá majiteli zvířete povinnost zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Za jednání psa tedy zodpovídají majitelé. Způsobí-li útok psa poškození zdraví druhého psa, vznikne majiteli napadeného psa škoda na majetku. Za tuto škodu nese odpovědnost majitel útočícího psa, neboť porušil povinnost majitele zvířete počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku. Tato odpovědnost se následně projevuje v rovině veřejnoprávní a v rovině soukromoprávní. V rovině veřejnoprávní odpovídá majitel psa útočníka za přestupek proti majetku a může mu být podle zákona o přestupcích uložena pokuta nebo jiná sankce. Přestupek lze projednat v blokovém řízení přímo na místě nebo následně v přestupkovém řízení. Vznikne-li škoda většího rozsahu, může dojít dokonce ke vzniku odpovědnosti za trestný čin. V rovině soukromoprávní může uplatnit poškozený majitel žalobou u civilního soudu nárok na náhradu vzniklé škody. Jako důkazní materiál zde mohou sloužit závěry šetření policie, výpovědi účastníků a svědků, případně další důkazní prostředky.
Zdroj: www.zvirataazdravi.cz