Lamoterapie – lamy jak je neznáme

Lamy nejčastěji vídáme v zoologických zahradách jako majestátná zvířata s hrdým pohledem. Málokdo je však spatřil v roli léčitelů či terapeutů. Takto využívá početnou skupinu lam Tierpark v německé Žitavě nedaleko Liberce.

A proč používají k rehabilataci právě lamy? „Každé zvíře je vhodnější pro jiný způsob terapie. Ale pokud už mám srovnávat třeba s canisterapií či hipoterapií, pak výhodou lamy je, že se při počátečním kontaktu drží poněkud stranou. Po chvíli následuje otočení k člověku a trvá ještě dost dlouho, než se dostane do přímého kontaktu. A právě pomalé přibližování je pro některé pacienty důležité. Kůň je kontaktnější a většinou jde ke klientovi. To může spolu s mohutností těla a hlavy některé pacienty zaskočit, mohou se bát. Podobné je to i se psem, i když je cvičený a vedený k pomalému a citlivému kontaktu s člověkem. Pokud zvíře navazuje kontakt samo, může nahnat handicapovanou osobu do kouta. A to lamy nedělají, v tom je jejich zvláštnost. Psi mají zase výhodu, že je lze používat ke kontaktu s nepohyblivými osobami, na koních se mohou pacienti vozit, což má také mnoho rehabilitačních aspektů“ stručně shrnuje rozdíly zástupce ředitele Tierparku Andreas Stegemann.

Dokáží zaujmout

Ke skupině sedmi lam určených v Tierparku pro terapii, dojíždí dvakrát měsíčně i velmi postižení lidé. Jsou to dospělí klienti, jejichž duševní vývoj se zastavil na úrovni jednoročních až tříletých dětí. Protože jsou dobře pohybliví, rozhodli se odborníci evangelické diakonie pro postižené Katharinenhof z Großhennersdorfu v Sasku využít jako jednu z forem práce s postiženými právě lamoterapii. „Jezdíme sem dva roky a někteří klienti si vytvořili k těmto zvířatům zajímavý vztah. Více se otevírají a snaží se komunikovat, možná i více než s lidmi, jsou aktivnější. Je to ale individuální. Například Kristián překonával několik měsíců nejprve strach, nyní se při krmení lam, nasazování ohlávky nebo při jejich čištění chová snaživěji, než při kterékoliv jiné činnosti,“ uvádí některé z poznatků pečovatelka Ilka Engemann.

Výhody

Jak dokáží lamy zaujmout osoby, které jinak neprojevují o žádnou činnost příliš velký zájem, překvapilo i studentku speciální pedagogiky Anju Hönemannovou, která jezdí do ústavu na praxi. „Viděla jsem lamoterapii poprvé, ale udivilo mě, jak většinou apatičtí pacienti dokáží s těmito zvířaty komunikovat a navazovat kontakt.“ O výhodách této zvířecí terapie se vyjádřila také proslulá psychoterapeutka doktorka Saskia van deer Lee: „Lama působí jako prostředník mezi terapeutem a klientem. Svým pozorným, člověka respektujícím a zvědavě odtažitým projevem dokáže většinou přesně dodržet individuální hranice klientů. Lze je použít k terapii různých skupin. U dětí pomáhají vytvářet důvěru, přispívají k jejich uklidnění a také schopnost koncentrace se lepší.“ A lékařka dokonce vyjádřila zajímavé srovnání: „Lamoterapie je plnohodnotnou alternativou pro delfinoterapii, při nesrovnatelně nižších nákladech.“

Nejen pro léčení

Odborníci se přesvědčili o účinnosti rehabilitace pomocí lam a doporučují ji při léčení autismu, poruch chování a vnímání, tělesných a duševních handicapech, závislostech, depresích, demenci a infarktu. Zemědělský inženýr a psycholog pan Václav Mazánek však lamy vidí i jako zajímavý prostředek pro výchovu a náplň volného času dětí a mládeže. „Pořádáme s nimi krátké i vícedenní trekingy po starých obchodních cestách v Lužických horách a na Ještědském hřebeni. Jejich ovládání je však odlišné od koní, proto před výletem se dostane všem účastníkům náležitého poučení. Dozvědí se, na jaké povely reagují, vyzkouší si upevňování břemen. Lamy jsou rodilí nosiči a ve své domovině v pohoří Kordiller a And jsou zvyklé chodit po úzkých kamenitých stezkách, takže naše hory jsou pro ně maličkost. Problém je v tom, že rády okusují větvičky stromů, a tak děti musí dávat pozor, aby neměly v dosahu nebezpečné rostliny, jako třeba výhonky tisu či kapradí samce.“

Kontakt napoprvé

Přestože lamy krotké jsou domestikovaná zvířata, musí se s nimi zacházet citlivě, aby se nepolekaly. To se může stát například při nasazování ohlávky. Proto pan Václav Mazánek poučuje skupiny dětí v letních táborech, aby se chovaly klidně, nekřičely a neposkakovaly. „Ohlávky se musí nasazovat ze strany zezadu. Lamy se nehladí shora po hlavě,“ radí a děti se hned ptají proč. „Říká se, že v zemi původu je pumy napadají zpředu, proto si chrání přední část.“ Děti po úvodním kontaktu zesíleným podáváním pamlsků a voděním v ohradě, vychází na túru. Letní putování s lamami se dětem líbí a tak na tábory do Lužických hor dojíždějí děti z Česka, Německa i Holandska. „Zatím jsme jezdily na koních, ale lamy jsou milé a hned napoprvé nás poslechly,“ svěřily se školačky Pavla a Bára Knotkovy z Magdeburgu.

Řád

Chovatelé Andreas Stegemann z žitavského Tierparku i Václav Mazánek se shodují, že lamy jsou samostatné, ale pokud mají sloužit dětem nebo k zoorehabilitaci, musí se vést správným směrem. Do jednoho roku stačí mládě hladit, mluvit na něho a pak už se rychle a snadno učí. Každý dobrý výkon je třeba odměnit kouskem mrkve nebo tvrdého chleba. K úspěšné lamoterapii patří také určitý řád. „V zásadě jde nejprve o vypuštění zvířat do výběhu, kam za nimi přichází pacienti. Po chvilce volného chození a pozorování následuje krmení, či spíše podávání pamlsků. Přitom se zvířata hladí. Následuje přemístění lam do malé ohrady a nasazování ohlávek. Pak je na řadě vycházka do volné přírody, pasení na louce a hry. Po příchodu ke stáji končí terapie česáním lam pod dozorem zkušených osob,“ popsal chovatel z Žitavy. Ceny chovného páru lam se u nás i v Německu pohybují přibližně na stejné výši, to je kolem čtyřiceti tisíc, přičemž hřebci bývají levnější.