Zajímavosti o španělských koních – 2.

Všechny jezdecké styly, a tím pádem i sedy, se dlouho vyvíjely. Jeden z nejstarších stylů je La Brida, po něm následoval temperamentnější a živější styl La Jineta (chineta). A právě ze sedu tohoto stylu vzešel sed drezury vakery.

Sed jezdce drezury vakery (Doma vaquery)

Rozdíl v sedu mezi styly La Jineta a La Brida je takový, že u La Brida jezdec sedí v jednom bodě s úplně nataženýma nohama a musí mít sedlo, které je určené pro tento jezdecký styl. U stylu La Jineta jezdec sedí s mírně ohnutýma nohama v kolenou a zatěžuje třmeny tak, že si nohy do třmenu položí. To je právě to, co na rozdíl od La Bridy umožňuje jezdci, aby byl v sedle pohyblivý a zároveň si udržel dobrou rovnováhu. Je třeba si uvědomit, že v tomto sedu se nejezdí tryskem a neskáče přes překážky. Každý sed má svoje využití a je nemožné, aby jezdec, který má brnění a kopí, jel v lehkém sedu, který je například v našich podmínkách pro nás normální a přirozený. A stejně tak je nemožné v sedu La Brida nebo La Jineta skákat přes překážky nebo běhat dostihy. I když někdo může oponovat, že i dostihy se kdysi běhaly ve vidlicovém sedu, já si myslím, že i ten starý dostihový sed byl od La Brida velice odlišný. Kůň měl jiné sedlo, jezdec nebyl nucen sedět v jednom bodě a to mu umožňovalo mít nějaký prostor mezi sedlem a rozkrokem. A také, když srovnáme rychlosti a časy, můžeme dneska polemizovat o tom, jestli to vůbec byl trysk.

Koně ze Španělska

Mnohokrát jsem viděl andaluské koně (PRE) přivezené do Čech, a je hned poznat, jestli na těch koních sedí Čech nebo Španěl. Má to velký vliv na jejich poslušnost nebo ochotu dělat to, co se ve Španělsku naučili. K nám přivezení koně ze Španělska jsou většinou přiježděni na drezuru vakeru, protože CDE (španělské sportovní koně) k nám nikdo nedováží a koně vysoké školy jsou moc drazí. Ale ještě jsou tady dvě zajímavé alternativy, a těmi jsou koně vyřazení z gardy nebo policie, a také už je dnes ve Španělsku dost andalusanů přiježděných na klasickou drezuru. Takoví koně by u nás zářili jak hvězdy, pokud by si kupující dobře vybral. Viděl jsem na českém internetu nabídku andaluských koní, ale z mého hlediska to byli velice zvláštní andalusani. Andalusan má několik typických znaků, které jsou vidět na první pohled. Má určité úhly a jiné poměry délek lopatky a pažní kosti, což mu umožňuje lépe pracovat s rovnováhou. Je jinak vyvážený než jiná plemena sportovních koní. Má jinak nasazený kohoutek a krk. Skoro vždy je zdobí zvlněný ocas a hříva. Mají vysokou akci a krásně zvedají nohy, to poznáte nejlépe, když koně rozklušete na ruce nebo jej pozorujete klusat pod jiným jezdcem. Ale zpět k sedu - andalusan a Doma vaquera patří k sobě. Nejlepší sed pro tyto koně je ten, na který jsou zvyklí, který koním i jezdcům umožňuje dobře se pohybovat, protože je jezdec správně "zabořen" v sedle. Sed umožňuje jezdci se v sedle otáčet a používat nástroje, jako je garoča nebo banderillas. Je to sed, který se nejvíc podobá sedu stylu La Jineta. Odborníci tvrdí, že Doma vaquera je pořád ještě živá, pořád se vyvíjí, není uzavřena. Vedou se velké debaty o tom, jaký sed má který jezdec, a nikdo nemůže říct, který je ten nejlepší. V podstatě vidím rozdíl v tom, že v tom nejstarším sedu La Brida má jezdec nohy před podbřišníkem, u stylu La Jineta má nohy v úrovni podbřišníku, takže si jezdec pohodlně položí nohy do třmenů a nohy od kolen dolů jsou svisle. U lehkého sedu jsou nohy za podbřišníkem. Sed při Doma vaquera vyžaduje od jezdce víc úsilí pro udržení rovnováhy. Pro španělského koně je velký problém, když mu dá někdo nohy za podbřišník, to už pro něj znamená pobídku – například akcelerovat, přidává mu to na temperamentu, souvisí to s některými cviky. Správný sed je osmdesát procent jezdeckého umění.

Správný sed

Bez správného sedu není možné dosáhnout vyšších úrovní. Hodně jezdců si udržuje rovnováhu otěžemi. Takoví ale neumí moc jezdit a na andaluském koni s pákovým udidlem by mohli napáchat hodně zla. Rovnováhu je třeba hledat v sedu. Když vezmeme tyč, dáme si ji svisle na dlaň a rukou budeme balancovat tak, aby nespadla, můžeme si představit, že my jsme ta tyč a kůň je dlaň. Když není rovnováha v sedu, musí ji kůň i jezdec pořád hledat. Když jezdec sedí v rovnováze, nemusí už tuto rovnováhu hledat kůň a to jim oběma dává víc možností. Bez dobrého sedu nemůžeme dosáhnout správné rovnováhy.