Maroko očima zoologa – 4. část

Další rezervací je asi 80 km jižně vzdálené Tamri, poblíž známého Cap Rhir – velkého mysu vybíhajícího do moře. Jedná se o národní park Sús-Massa. Tento park byl zřízen k ochraně mořského pobřeží a právě zde je mimořádně pestrá ptačí komunita a zbudovaná velká obora na severu parku, kde žijí vzácná zvířata jako gazely dorkas (Gazella dorcas). Další zajímavý druh je antilopa adax núbijský (Addax nasomaculatus), který byl ve volné přírodě téměř vyhuben.

Naštěstí se v oboře ze 70 kusů vysazených v letech 1994–97 stavy zvýšily na údajných 550 kusů v roce 2007. Z velkého ptactva bych uvedl pštrosa dvouprstého severoafrického (Struthio camelus camelus). Největší pozornost v přírodní rezervaci i parku Sús–Massa ale budí ibis skalní (Geronticus eremita). Patří k nejohroženějším ptačím druhům. V severozápadní Africe (Maroko a Alžír) žije jen několik set ptáků v několika koloniích. Právě zde, v Sús–Massa, se nachází jedno ze čtyř jeho životně důležitých hnízdišť a počet se odhaduje na 50 párů. V Arábii je jen velmi malá kolonie. Téměř zcela zdecimována byla i kolonie v Turecku, která ještě v 50. letech minulého století čítala přes 500 ptáků. Dříve byl mnohem více rozšířený a ještě v 17. století hnízdil i ve střední Evropě ve Švýcarsku, Rakousku a Maďarsku, jako vyhlášená pochoutka byl však vyhuben.

Mys Cap Rhir

My jsme si vybrali k návštěvě lokalitu Cap Rhir poblíž pobřeží. Tento mys, ozdobený mohutným vysílačem a majákem viditelným z velké dálky, je známý hlavně z ornitologického hlediska. Krom několika budov kolem stožárů zde na první pohled nic není. Zanedlouho se ukazuje, že volba místa byla správná. I přes velké horko a pustě vypadající biotop se nám konečně daří najít několik střevlíků (Cathoplius asperatus ssp. stenocephalus) a několik černých krajníků (Campalita olivieri). Vánek od moře přináší více vlhkosti a brouci se na dunách s řídkou vegetací nemají kam ukrývat jako v horách. A nejenom brouci, kolegovi se podařilo objevit pod keřem dalšího hada. Asi metr velkého šírohlavce ještěrčího (Malpolon monspessulanus), o kterém se zprvu domníval, že je to kobra. Není divu, protože tento had dokáže v ohrožení zploštit a roztáhnout krk, podobně jako to dělají i některé kobry. Druhý den ráno jsme našli juvenilního jedince těsně před svlékáním pod kusem betonu u silnice. Tento had patří do čeledi Colubridae a řadí se mezi evropské bojgy. Disponuje zadními jedovými zuby. Dorůstá až 150 cm a setkat se s ním můžeme již na Balkáně, dále ve Středomoří a severní Africe. Kolem poledne se nám naskytla jedinečná příležitost pozorovat výše zmíněné a vzácné ibisy skalní. Nad tím pohledem by zaplesalo srdce nejednoho ornitologa. Ze vzdálenosti dvaceti metrů jsme sledovali, jak hejno přibližně deseti kusů sbírá potravu mezi tamaryškovými keříky, a dokonce jsme později našli jeden uhynulý kus. Z jiných ptáků tu byli ještě dytíci úhorní (Burhinus oedicnemus). Tyto ptáky jsme pozorovali ještě několikrát po celém pobřeží i na severu. V rozbořeném stavení po kamenech v noci pobíhalo opět několik gekonů zedních (Tarentola mauritanica) a přes den pobíhaly na rozžhaveném písku zajímavé ještěrky, nebo spíše paještěrky (Mesalina rubropunctata). Její zbarvení je převážně hnědé s naoranžovělými skvrnkami na hřbetě, táhnoucími se v několika řadách od krku až po kořen ocasu. Tyto skvrny jsou proloženy světle žlutými pruhy a žlutá je i spodní strana těla. Velikost byla u dospělců asi 20 cm a tito ještěři byli v odpoledních hodinách neuvěřitelně rychlí a dokázali se zahrabat do jemného písku, a uniknout tak zraku pronásledovatele. K tomu jim napomáhalo i jejich zbarvení, takže se nám podařilo chytit a vyfotografovat pouze dva jedince. Teplota dosahovala přes den ve stínu 30 °C a úniková vzdálenost těchto ještěrů byla poměrně velká.

Úžeh, vítr a cesta do Západní Sahary

Otevřený terén nám nedovoloval se ukrýt před poledním žárem a dostavovala se bolest hlavy a mírné náznaky úžehu i přes dostatečný pitný režim. Zajímavé bylo, že se člověk v takovém prostředí nepotil, respektive potil, ale díky velmi malé vzdušné vlhkosti se pot odpařoval tak rychle, že jste byli neustále v suchu a nestíhali se přirozeně ochlazovat. Pomohlo si alespoň namočit tričko a pokrývku hlavy. Vykoupat se v moři, které lákalo svým šumem a bylo nedaleko, však nepřipadalo v úvahu. Vítr od moře před sebou hnal třímetrové vlny a pobřeží bylo po celé délce tvořeno vysokými útesy. Ne nadarmo jsou všechny písčité pláže kolem tohoto místa hojně navštěvované a využívané k vodním sportům, především surfování. Na této zajímavé lokalitě trávíme zbytek dne a noc. Ráno plánujeme přejezd do oblasti Západní Sahary, tedy do bývalé španělské kolonie.