Věrnost samičky k voliéře
V roce 1990 jsem si do svého chovu dovezl od p. Víta pár rozel žlutolících, který jejich chov v té době rušil a já si mohl vybrat ze tří ročních párů. Zbylé dva páry přenechal jiným zájemcům a ponechal si jen své oblíbené agapornise.
Výběr páru
Já po kratším prohlížení na jeden pár ukázal a roky mi daly za pravdu, že jsem měl šťastnou ruku a moje volba byla správná. Dal jsem je do voliéry 4x1,8x0,8 a již první sezónu odchovaly 3 ks mladých. Jelikož ve vedlejší voliéře byl mladý pár penantů, docházelo k častým šarvátkám přes pletivo, což odnesl sameček ukousnutím drápku na jedné noze. Přemístění jednoho páru jinam nebylo pro nedostatek místa možné a tak jsem jim udělal při stěně garáže novou voliéru rozměrů 3x1,8x0,8 m rozdělenou přesně polovinou na vnitřní a výletovou část. Po přemístění do této voliéry bylo vidět, že ptáci jsou klidnější a že jim po všech stránkách vyhovuje. To bylo znát v dalších chovných sezónách, kdy po tři roky odchovali vždy po pěti mladých. Pak jsem je, nevím už proč, znovu dal do původní voliéry, kde s nimi však sousedili papoušci nádherní. Byl to omyl, který jsem zaplatil ztrátou odchovu. Již od první chvíle bylo vidět, že se zde samičce nelíbí, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Řekl jsem si, že se to v průběhu chovné sezóny upraví, ale nestalo se tak. Samička stále létala do proletu a zpět, sedala na pletivo a nejevila o hnízdění zájem. Když pak konečně zahnízdila, mladé vyseděla, ale nechala je uhynout. Na podzim jsem je znovu vrátil do voliéry u garáže, kde bylo vidět, jak jim tato změna prospěla. Vše si hned „zkontrolovala“ a já věděl, že nová sezona bude již lepší. Ta se vyvedla. Ve dvou hnízděních 7 mladých, což se mi stalo vůbec poprvé. Cítily se tu výborně, což ukázaly další dva roky po pěti mladých, vyvedených k samostatnosti, ale i ochořením samečka.
Nový sameček
Přes veškerou snahu a péči se mi ho nepodařilo udržet při životě a v lednu letošního roku uhynul. V únoru jsem samičce na burze v Týništi koupil nového, čtyřletého fešáka, se kterým se po krátkém čase odhánění přece jen spárovala. V jejich bývalé voliéře byl druhý mladý pár rozel žlutolících a znovu je jako dříve rušil sameček penantů, kteří tam byli přestěhováni. Jeho samička již seděla a on se snažil krmit samici žlutolící. Oba páry byly roční a tak jsem tam znovu dal starý pár, v domnění, že nastene klid. Vše se ale znovu opakovalo jako dříve. Samička nejevila o budku zájem, stále létala sem a tam, hašteřila se s penanty a stále pípala na pletivu. Vrátil jsem je už nemohl, protože začala se snůškou mladá samička žlutolící a já nechtěl nic riskovat. Nakonec starší pár také zahnízdil, ale vše se opakovalo jako dřív.
Z pěti vajec tři oplozené
Z pěti vajec jen tři oplozené a o vylíhlá mláďata sa samička odmítla starat. Jen v proletu lezla po pletivu a pípala. Mladému páru se vyvedla 4 mláďata, ale je to slabá útěcha. A tak začátkem října putoval starý pár zpět do té „své“ voliéry. To bylo radosti! Ihned po vypuštění si samička znovu vše „zkontrolovala“ a z budky se ozývalo žvatlání po několik dní. Se samečkem tvoří pěkný pár a jen jsem zvědav, bude-li se vše opakovat. Mladý pár sice své potomstvo zdárně vyvedl, ale já se svou nerozvážností znovu připravil o jeden odchov. Tak jsem zvědav, jak mě překvapí v roce 2000 a jak vstoupí do nového tisíciletí.
