Vývoj v české populaci čínských holubů v posledních letech naznačuje, že tento holoubek je celosvětově populární a v různých koutech světa je chován podle poněkud odlišného standardu. Přes různé preference plemenných znaků ovšem zůstává všude, kde je chován, menším rackovitým holoubkem, jehož pernaté ozdoby překrývají celou přední část těla, kromě horní poloviny hlavy. Tento výtečný rozvoj pernatých ozdob i kratší rackovitě formovaný zobák přitom nezmenšují reprodukční schopnosti, ale naopak umožňují využití tohoto holuba i jako chůvy pro náročnější plemena.
Tento původem severoafrický holub byl významně zušlechtěn ve Španělsku, kam se dostal díky maurům přibližně počátkem 19. století. Jeho pernaté ozdoby vznikaly intenzivním prošlechtěním původní pernaté ozdoby racků, takzvaného jabotu neboli náprsenky, což je svislý útvar rozčísnutého peří na hrudi. Díky podchycení tohoto plemenného znaku, který se z hlediska genetiky projevil při mém pokusném křížení jako částečně dominantní (pozn.: Ing. Havlín, CSc., tento znak označil jako recesivní, ale ne jednoduše), se podařilo generacím chovatelů vytvořit ucelený soubor pernatých ozdob. Směrem od shora překrývají krk krční límce, horní hruď horní poduška, dolní hruď dolní poduška a nohy tzv. kalhotky. Na tyto znaky se všude na světě klade podobný důraz, jen s nepatrně odlišným přístupem k tzv. pěšince, což je vodorovná hranice mezi oběma poduškami. Jiný je přístup k páté pernaté ozdobě čínských holubů, kterou jsme v České republice označili jako kačírky. Jedná se o protočená či jinak zvednutá pera vyrůstající v oblasti horní části křídelních štítů a na ramenou. Ve Španělsku oblíbená původní forma plemene, nazývaná chorrera, se vyznačuje obrovským rozvojem těchto kačírků, které rostou všemi směry, a vytváří tak z tohoto něžného holoubka plemeno se zřejmě nejvyšším počtem pernatým ozdob vůbec. Zatímco španělští chovatelé si kačírky oblíbili, u chovatelů z centrálnějších oblastí Evropy nalézáme jakýsi kompromis, který má tendenci v posledních letech směřovat více a více k razantnímu omezení rozvoje kačírků, o čemž svědčí i novelizace německého vzorníku, který je chápán jako vzorník evropský. Někdy si kladu otázku, zda není omezení kačírků vyvoláno umělým zásahem chovatele, ale nechci sahat jejich šlechtitelům do svědomí. Jiná situace je v USA, Kanadě či Austrálii, kde je čínský holub, zde ovšem nazývaný racek, masivně rozšířen a v těchto krajinách je šlechtěn tak, aby kačírky nebyly rozvinuty vůbec. Odlišná je i typologie. Evropští holubi v posledních letech naznali poměrně mohutných a méně vzpřímených postav, což původně něžnému holoubkovi nesluší, a bohužel ani mezi posuzovateli není znát žádná snaha o preferenci menších holubů. Pernaté ozdoby jsou velmi pěkné, ale poměr mezi rozvojem těchto ozdob a velikostí těla je nežádoucí. Alespoň ne z mého pohledu. Německý klub chovatelů čínských holubů byl založen již v roce 1942 a již tehdy došlo k odklonu od označení racek. Jasná snaha soustředit se na pernaté ozdoby pokračuje až do současnosti, ale jsem znepokojen typem a velikostí těchto holubů, které však chovatelé vehementně brání. Čínští „rackové“ chovaní v anglicky hovořících zemích působí mnohem něžnějším dojmem, vždyť holub má vážit jen 280 gramů a holubice kolem 230 gramů. Jejich typ je též dalece vzpřímenější (pomyslná kolmice spuštěná od očí prochází nohama) a tímto zaměřením chovatelé jasně naznačují, že pernaté ozdoby pokrývající přední část těla jsou skutečně k dívání. Holubi obou těchto hlavních typů plně dopeřují až druhým, spíše však třetím rokem života, a proto se vyplatí déle čekat při hodnocení jejich kvality. Všichni čínští holubi mají mít plně širokou hruď, dostatečně široký postoj a kratší zadní partii. Hlavní důraz je kladen na rozvoj všech pernatých ozdob a postoj, menší na hlavu a jiné oblasti.
Naše situace v České republice je v souvislosti s čínským holubem poměrně pestrá, protože do českých chovů evropského typu pronikli holubi amerického šlechtění, importovaní Josefem Kostkubou. Dnešní situace je taková, že zde máme evropský typ, kde jsme ovšem neakceptovali snahu o poměrně veliké postavy, dále se u nás nachází poměrně zdařilý odchov amerického šlechtění. To jsou ti jemní, vzpřímení holubi, často v nádherných holubích barvách. Pak jsou zde i kříženci mezi oběma typy, kteří jsou posuzovatelským oříškem. V zásadě jsem pro chov obou typů, jejichž šlechtění má v určujících zemích velmi dlouhou tradici, a fandím i snaze o zjemnění čínských holubů evropského pohledu, ale současně přiznávám, že naši chovatelé budou mít do budoucna potíže se sháněním kvalitního cizího materiálu. Třeba na Evropské výstavě v Nitře bych do našich chovů nedoporučil jediného čínského holuba.
Vedle výborných rodičovských schopností si cením u čínských holubů i jejich výrazné barevnosti. Evropský typ proslavili holubi běloštítní, tzv. zrcadloví, ale též nádherní tygři. Největší škálu rázů zahrnuje americký vzorník, který uvádí tento výčet: Hnědá ve všech vzorcích a plnobarevné, khaki ve všech vzorcích a plnobarevné, modří a stříbřití ve všech vzorcích, černí a šedohnědí, červeně dominantní ve všech vzorcích, vč. levandulových a jahodových, žlutě dominantní ve všech vzorcích a krémoví, dále bělouši ve všech rázech, želvovinoví bělouši v kapratém a tmavém vzorku, pruhoví, kapratí a tmaví indigo (heterozygoti) a též andaluziáni, recesivně červení a žlutí, bílí, strakové, běloocasí, mandloví, štítníci a qualmondi. Všechny další možné rázy jsou zahrnuty v kategorii AOC. Hlavní speciálka amerického klubu čínského „racka“ je vždy konána u příležitosti národní výstavy holubů organizace NPA, speciálka výletků u příležitosti Národní výstavy mladých holubů v Louisville v Kentucky a podzimní přehlídka bývá na různých místech. Klub se dělí na osm částí, kde bývá vystavováno mezi 200 až 450 čínskými holuby. Chovatelé v České republice mají nejlepší možnost zhlédnout čínské holuby obou typů na hlavní speciálce Klubu chovatelů strukturových holubů, která se uskutečňuje v prosinci v areálu př. Moravce ve Lhotě pod Libčany.