Appaloosa

Uvidíte-li typicky zbarveného představitele plemene appaloosa, určitě jej poznáte. Tito koně mají srst posetou většími či menšími tečkami a původně to byli koně indiánů kmene Nez Percé. Do Česka byli první jedinci dovezeni v roce 1992, dnes jsou velice oblíbeným plemenem a jsou využíváni zejména pro westernové ježdění.

Historie aneb ze Španělska do Nového světa

Málokdo si uvědomuje, že na americké půdě až do objevných cest Kryštofa Kolumba nežili žádní koně. Dobyvatelé je začali přivážet, aby jim pomáhali s osidlováním, a pro domorodé obyvatele – indiány byli koně doslova zjevením. Podle dobových dokumentů víme, že v roce 1621 připlula do Vera Cruz loď, na jejíž palubě byli i skvrnití koně. Časem se indiáni zbavili strachu z koní a začalo se jim dařit uprchlé jedince chytat a posléze se naučili s nimi zacházet. Koně se jim stali nepostradatelnými pomocníky – ať už při lovu nebo při dlouhých cestách. Asi kolem roku 1700 se skvrnití koně dostali prostřednictvím Navajů do vlastnictví kmene Nez Percé (Propíchnuté nosy), který v té době žil na hranicích států Oregon, Idaho a Washington. Nez Percéové se živili zejména rybolovem. Jakmile však pochopili, v čem všem jim mohou být koně užiteční, začali se chovem koní cíleně zabývat. Přibližně v průběhu sta let se z rybářů stali chovatelé. Roční hříbata byla rozřazována, méně kvalitní hřebci byli kastrováni, do dalšího chovu byly zařazovány jen kvalitní klisny a hřebci. Těžší koně byli využíváni jako soumaři a ti méně hodnotní byli prodáváni. Nejlepší jedinci byli speciálně cvičeni pro válečné účely a pro lov bizonů, který vyžadoval rychlé, vytrvalé a obratné koně. Označení appaloosa získali skvrnití koně později, přibližně kolem roku 1870. V této době se bílí pěstitelé pšenice usadili u řeky Palouse, kde v té době také žili Nez Percéové, kteří vlastnili velké stádo skvrnitých koní. Farmáři nejprve začali těmto koním říkat „Palouse“, z čehož později vzniklo označení „A Palousey“. V průběhu času došlo ke zkrácení tohoto výrazu na „Apalousey“ a nakonec vznikl dodnes používaný výraz „Appaloosa“. Bohužel ani těmto indiánům a jejich koním se nepodařilo uniknout chtivým bílým mužům, kteří se chtěli zmocnit jejich půdy. Při přesunu kmene v roce 1877 do rezervace přes širokou a jarním táním rozvodněnou Hadí řeku utonulo na 900 koní, naštěstí lidé přežili... Ani to však vojákům nestačilo, a tak indiánům všechny jejich zbývající koně zabavili. Asi 1000 jich pobili a zbylé prodali ve Fort Keogh. Indiánům bylo dovoleno chovat jen malé množství appaloos. Osud těchto unikátních koní byl málem zpečetěn a v podstatě byli na 60 let zapomenuti. Přesto se našli lidé, jimž učarovali a kterým nedal jejich osud spát. Patřili k nim i Claude Thompson a dr. Francis Haines, kteří o tomto plemeni shromáždili veškeré dostupné informace a na jejich základě vytvořili plemenný standard, který téměř beze změny platí až do dnešní doby. Třicátého prosince roku 1938 založili Appaloosa Horse Club U.S.A. ve státě Oregon. Již během prvních let měl klub 55 členů a 113 registrovaných koní. V současné době eviduje tento klub ve svém registru na 700 000 koní a zaštiťuje i chov v dalších zemích.

Jedinečné znaky

Od ostatních plemen se odlišuje třemi znaky – a to typickým „puntíkatým“ zbarvením se skvrnitou kůží kolem nozder, očí a genitálií, výrazným bělmem v očích a pruhovanými kopyty. Oči appaloos se zřetelným bělmem hodně připomíná lidské oko – u jiných plemen tento znak najdeme jen výjimečně. Pruhovaná kopyta jsou doplňujícím znakem, můžeme je najít i u jiných plemen s bílými odznaky na nohou. Řídká hříva a ocas je následkem chovu indiánů, kteří nepotřebovali „hřívnaté“ koně, již by se neustále zachytávali žíněmi v křoví a trávách. Skvrnitá kůže patří k typickým znakům, na růžové (nepigmentované) kůži jsou rozesety tmavé flíčky (pigmentované), které jsou zejména na nose, kolem očí a na genitáliích. Nejtypičtější je však skvrnitá srst. Přesto se čas od času narodí hříbě bez typického zbarvení, to je pak v registru označeno jako „necharakteristické“. Regulérně registrovaný kůň musí mít vždy viditelné bělmo v očích a jeden další znak. Může se ale stát, že „necharakteristický“ kůň postupem doby vylíná a změní se jeho znaky, pak lze změnit jeho registraci.
ApHC rozeznává následujících třináct barev, které v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací:
Bay (vavřín) – barva těla se mění mezi žlutohnědou přes červenohnědou až ke světlé zlatohnědé. Hříva a ocas musí být vždy černé.
Dark Bay or Brown (tmavý vavřínový hnědák) – na tmavohnědém koni je všechna srst hnědá s plochami světlejších tónů, které se mohou nacházet na hlavě, na plecích, na bocích, na spodku břicha, na vnitřních horních partiích nohou nebo horních stehnech. Hříva, ocas a nohy musí být černé.
Black (černá) – barva těla je černá, bez světlých skvrn. Tlama, boky a nohy musí být černé, stejně jako hříva a ocas.
White (bílá) – barva těla je sněhobílá s růžovou nebo světle zbarvenou kůží. Někteří koně mají bílou barvu těla s mnoha tmavými puntíky na mnoha partiích nebo na celém těle. Pod tmavým puntíkem se nachází tmavá kůže. Tato barva se někdy označuje jako „leopard“. Hříva a ocas musí být bílé.
Chestnut (kaštanová) – barva těla se mění od zlaté přes odstín mědi až k tmavé barvě jater. Kůň vykazuje malé plošky černé srsti; tyto „špinavé skvrny“ nejsou žádné puntíky, a proto nejsou žádnými znaky. Světlejší odstín kaštanové smí mít lehčí příměs bílých chlupů v srsti, ale ne v takovém množství, aby to bylo možno označit za prokvetení. Barva hřívy a ocasu se může měnit ve stejných barvách jako tělo až ke světlé a přitom se mohou vyskytovat i ojedinělé černé žíně. Avšak hříva a ocas nejsou nikdy černé.
Sorrel (ryzák) – je zbarvení velmi podobné barvě chestnut s tím rozdílem, že sorrel má barvu těla všude jednotnou (bez světlejších či tmavších ploch). Hříva a ocas jsou vždy v barvě srsti.
Dun – barva těla je žlutavá, nebo zlatá a smí směřovat k barvě matné mědi. Tento kůň má vždy na hřbetě úhoří pruh (pokud se nevyskytují bílé znaky) a smí mít zebrování na nohou a příčné pruhy na zátylku. Hlava a ocas smějí být hnědé, červené nebo žluté nebo směsí těchto barev.
Palomino (žluťák) – bývá popisována jako barva dvaadvacetikarátového zlata. Jeho barva srsti je běžně zlatožlutá, hříva a ocas jsou vždy světlejší než barva těla, ale zřídka zcela bílé. Skvrny, vyskytující se na zádi koně, nejsou znakem appaloosy.
Gray (šedý) – šedá barva srsti je směsí bílých a černých chlupů, které rostou na černé kůži. Hříva a ocas musí být vždy šedé (směs bílých a černých žíní) nebo černé. Většina šedých koní se rodí jako velmi tmaví nebo černí a mají málo bílých chlupů v srsti. První rozšíření bílých chlupů je možno vidět kolem uší a očí. Později se začne ukazovat více bílých chlupů roztroušených na hřbetě a na zádi. Barva srsti v každém následujícím roce zesvětlá, protože bílé chlupy postupně nahradí chlupy černé.
Grulla – tato barva se zčásti označuje jako kouřová, holubí nebo myší a nevzniká ze směsi tmavých a bílých chlupů, ale každý chlup je myší barvy. Hříva, ocas a spodek nohou jsou obvykle černé. Koně grulla smějí mít úhoří pruh na hřbetě, příčné pruhy přes kohoutek a zebrování na nohou.
Red Roan (červeně prokvetlá) – prokvetlost vzniká směsí základní barvy s bílými chlupy po celé srsti. Není tam opravdu žádný strakatý chlup. U zbarvení red roan je srst směsí červených a bílých chlupů. Hříva a ocas mají být stejné, jako základní barva zvířete a mohou být smíchány s bílými žíněmi. Proto se mají jevit hříva a ocas koně red roan jako červené.
Blue Roan (černě prokvetlá) – tato barva srsti vzniká z poměrně stejné směsi černých a bílých chlupů. Tmavší oblasti obsahují větší množství černých chlupů a nacházejí se na hlavě a na spodku nohou. Hlava a ocas mají být od černé do šedé, která vychází ze směsi černých a bílých žíní. Kůň se zbarvením roan může časem vybělovat.

Vzory srsti

Poloha vzoru srsti – podle ApHC jde o pět rozlišení:
Blanket (deka) – buď bílá záď pokrytá skvrnami nebo bílá plocha, která pokrývá boky, bedra a boky, hřbet a boky anebo trup a boky (bílá může sahat až k lopatce).
Leopard – znamení pokrývají celé tělo, puntíky v základní barvě jsou na bílém podkladě.
(Variantou leoparda je zbarvení few spot leopard – prakticky bílý kůň na 90 % těla s nepatrnými odznaky.)
Snowflake (sněhové vločky) – znamení pokrývají celé tělo. Bílé puntíky na tmavém podkladě, s věkem mohou vystupovat více a více.
Roan (prokvetlost) – celé tělo prokvetlé (viz zbarvení roan), nohy a hlava jsou tmavé.
Frost (mráz) – prokvetlá jenom záď.

Standard plemene Appaloosa

Appaloosa je souměrný, dobře osvalený kůň, jehož výška je v rozmezí 147 až 160 cm. Průměrná hmotnost je 530 kg. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem (dříve však byla hrubší) a navazuje na dlouhý klenutý krk. Prostorný hrudník umožňuje dostatečnou kapacitu srdce a plic. Jako u nejlepších honáckých koní je tělo kompaktní, čtvercového rámce, záda jsou krátká a rovná, záď je svalnatá a nohy štíhlé, s výraznými klouby a velmi tvrdými, pružnými kopyty. Šikmá lopatka zaručuje prostorný a pohodlný krok. Rozlišují se dobytkářské, halterové, hunterové, dostihové linie – a to zejména v USA. Appaloosy lze připouštět také anglickým plnokrevníkem a hřebci plemene Quarter Horse, pokud se z těchto spojení narodí typický jedinec, je zapsán do registru jako appaloosa. Chovatelé však kladou důraz na dobrou povahu obou rodičů. Pokud je křížena s arabem, vzniká tzv. AraAppaloosa. Tito jedinci se chovají zejména v USA, koně připomínají skvrnitého araba. Jsou využíváni k práci na amerických rančích, nebo ke všem jezdeckým disciplínám, a to jak westernovým, tak anglickým. Nejvíce vynikají ve vytrvalostních soutěžích. Chovatelé těchto koní vytvořili odnož ApHC AraAppaloosa and Foundation Breeders' International (AAFBI). AAFBI se snaží prosadit názor, že právě AraAppaloosa je prototypem původních appaloos, jaké byly chovány kmenem Nez Percéů. Appaloosy jsou velmi inteligentní, mají výbornou paměť a jsou koněm „jednoho člověka“. Říká se o nich, že lépe vycházejí se ženami díky jejich vnímavosti a citlivosti. Pokud je kůň schopen opravdové lásky k člověku, tak právě appaloosa má k tomu nejblíže.

Využití

Jsou to skromní koně, kteří nepotřebují celodenní ustájení. Jsou velice inteligentní a učenliví, s velkým orientačním smyslem. Mají velmi klidnou povahu (a to i hřebci), výborně se hodí pro westernové disciplíny, ale také pro vytrvalostní či turistické ježdění. Majitele a chovatele sdružuje Appaloosa Horse Club Česká republika (www.appaloosa.cz), který každoročně pořádá vlastní westernový šampionát – Appaloosa show, kde se v mnoha disciplínách utkávají pouze zástupci tohoto plemene.