Speciální výstavy andulek se konají již od letních měsíců (převážně soutěže mladých andulek z odchovů daného roku) až po pozdní podzim, kdy probíhají nejčastěji mistrovské výstavy. Chceme-li být úspěšným nejen chovatelem, ale také vystavovatelem, měli bychom si udělat vždy co možná nejdříve plán výstav, kterých se chceme zúčastnit. Je to důležité hlavně proto, abychom si správně rozvrhli přípravu jednotlivých výstavních týmů andulek. Dá se říci, že absolvování jedné výstavy, která trvá tři dny, je pro andulku stejnou zátěží jako jedno hnízdění. Proto bychom neměli andulky nadměrně zatěžovat a vysilovat účastí na každé výstavě. Z tohoto důvodu také vybíráme jednotlivé týmy tak, abychom mohli obeslat například dvě výstavy v průběhu dvou týdnů.
Výběr jednotlivých týmů je závislý nejen od kvality andulek, ale také od jejich stáří a samozřejmě i dle počtu andulek, kterým disponujeme. Ve svém chovu o asi dvě stě andulkách si ročně naplánuji účast na čtyřech až pěti výstavách. Dle velikosti výstavy pak vystavuji od deseti do dvaceti andulek. Přihlásíme-li deset andulek, je nutné připravit asi dvojnásobný počet. Proto do výstavního týmu zařadíme deset nejlepších andulek, které chceme vystavit a k nim přiřadíme další druhé nejlepší ptáky dané barvy. Tímto výběrem výstavního týmu jsme vlastně poprvé provedli jakousi selekci a posouzení kvality daného ptáka. Pokud vyberete například nejlepšího světle zeleného a ještě druhého nejlepšího k tomu, je zcela jasné, že další světle zelení ptáci by na výstavě neuspěli a nemá tedy cenu je vůbec na výstavu připravovat. Obsazovat jednotlivé třídy více než dvěma andulkami nemá význam. Správně bychom se měli postupnými zkušenostmi dostat tak daleko, že již doma vyberete opravdu jen ty nejlepší ptáky, tedy takové, které na výstavě uspějí. Zejména začínající chovatelé (já samozřejmě také) mají tendenci vzít na výstavu andulku, které např. chybějí dvě letky, ale protože jsou jejich nejlepšími, tak je vezmou. Je pak jasné, že posuzovatel takovou andulku vyloučí z posuzování nebo pták dostane takovou srážku, že nemá šanci na umístění i oproti horším andulkám, které jsou v kondici. Tolik tedy k výběru jedinců do přípravných týmů.
Další fází je odchytání tohoto týmu do menších klecí asi šest až osm týdnů před výstavou. Ještě před pár lety se běžně vytrhávala hlavní ocasní pera, aby jejich případným vypadnutím nedošlo k vyřazení ptáka ještě před výstavou (chybějící ocasní pera = výluka). Tato pera pak právě za šest až osm týdnů plně dorostla a andulka tak neměla problémy s chybějícími pery. V posledních letech se však od tohoto způsobu upouští a důvodem jsou defekty v růstu ocasních per. Raději oželím výbornou andulku se zlomeným perem a nevystavím ji, než abych riskoval pozdější problémy s růstem hlavních ocasních per, popřípadě letek. Dalším důležitým faktorem je i chování každé jednotlivé andulky ve výstavní kleci a tak dle potřeby jednotlivé andulky přemísťuji do malých výstavních klícek, aby si zvykly na tento prostor. Jelikož ve svém chovu praktikuji odstavování mláďat do kolekcové výstavní klece, nemám se zvykáním andulek na běžnou výstavní klec nejmenší problémy. Občas se sice vyskytnou jedinci, kteří nejsou klidní, ovšem postupným tréninkem se i oni naučí v klidu sedět a předvádět své přednosti. Ve starší výstavní kleci také andulky rosíme vodou běžným rozprašovačem na květiny. Andulkám to pomáhá při čištění peří, případně k rychlejšímu dopeření. Každá andulka tak v této době šesti týdnů projde dvakrát až třikrát výstavní klecí a také koupelí. K běžnému suchému krmení přidáváme senegalské proso v klasech, které andulky milují, a tím máme záruku, že andulka bude i v průběhu výstavy přijímat potravu. Je pravidlem, že obvykle nejlepší andulka se v průběhu těchto příprav rozpeří nebo není zcela v kondici a my se musíme smířit s tím, že ji prostě vystavit nemůžeme. Ale od toho jsme chovatelé, abychom se snažili mít v jedné barvě co možná nejvíce nejlepších andulek, aby nás takováto příhoda neohrozila.
I sebelepší andulka vypadá ve špinavé kleci jako mučedník. Proto další fází příprav na výstavu je i příprava vybavení. V zahraničí povinné, u nás méně obvyklé vystavování ve vlastních klecí nutí vystavovatele řádně připravit i tento materiál. Obvykle se klece před novou výstavní sezónou nově natřou a vydezinfikují. Na dno klecí se nasype dvoucentimetrová vrstva běžné směsi zrnin, kterou andulky krmíme a také na dno položíme dva menší klasy senegalského prosa. Napáječky se umísťují mezi čtvrtý a pátý drát mřížky a vodu do nich dodává pořadatel výstavy okamžitě po posuzování. Možná se ptáte, proč tolik plýtvat krmivem a sypat takovou vrstvu. Ale má to velký význam hlavně pro celkovou pohodu andulky. Minimalizuje se tak stres.
Poslední fází před výstavou je vlastní konečná úprava andulky, konkrétně masky a hrdelních znaků. Dva dny před příjmem ptáků upravíme masku andulky tak, aby obsahovala čtyři hlavní hrdelní znaky a dva lícní znaky, které jsou zpola zakryté lícním zrcátkem. Je na každém, aby zvolil metodu zastřihování nebo protrhávání. Dle mých zkušeností je to individuální záležitost hlavně s ohledem na typ peří každé andulky. Některé andulky mají tak hrubé peří (typ buff), že je nelze zcela uspokojivě protrhat. Takto upravené andulky ještě naposledy osprchujeme a necháme do druhého dne v menších klecích. V den, kdy odvážíme andulky na výstavu, je přechytíme do výstavních klecí a můžeme ještě provést poslední korekci masky, pokud jsme něco den předtím přehlédli. Na výstavní klece se mi osvědčily transportní tašky (nejčastěji na čtyři až pět klecí), které jsou velmi praktické. Trénované andulky nemají žádné větší problémy během transportu, který může trvat třeba i dvanáct hodin. Dříve hojně používané přepravky se dnes používají stále méně, neboť při jejich používání musíme andulky znovu chytat do ruky již v místě výstavy a může se snadno stát, že andulce na poslední chvíli nešetrným zásahem vytrhneme pero nebo jinak snížíme kondici, která je pro posuzování velice důležitým faktorem. Pokud jsme přípravu nijak nepodcenili a udělali jsme pro případný úspěch vše, můžeme si být jisti, že se nám zato andulky odvděčí nějakým pěkným umístěním. A vězte, že i mezi andulkami jsou ti správní šoumeni, kteří si uvědomují, že ten humbuk kolem je jen a jen právě kvůli nim. Tak na výstavě nashledanou!
Určitě jsem na mnoho věcí v tomto malém seriálu zapomněl, za což se vám omlouvám, ale věřte, že o andulkách by se dal napsat klidně román. Takže zase někdy příště.