Canicross a spol. – díl 18.
V průběhu trvání našeho canicrossového seriálu se mi na psacím stole nashromáždila řada dopisů od čtenářů. V jedné z kupiček dopisů si čtenáři stýskají: „Mám artrózu a běhat nemohu.“ „Moje nadváha mi brání v rychlejším pohybu.“ „Zdravotní postižení mi nedovoluje ani pomalý klus.“ Atd. atd. V další se kupí informace typu „mám staršího psa s artrózou a nemohu ho zatěžovat během; přitom však pohyb miluje“… Další dotazovatelé se obávají po létě prolenošeném u vody, jak znovu získat ztracenou formu. Všichni tito pisatelé si ze srdce přejí poskytnout svým čtyřnohým přátelům hry, zábavu a tolik potřebný pohyb. Věšet hlavu opravdu nemusejí. Pravidelné vycházky se psy mohou být při troše zkušeností odpovídajícím programem.
Elixír jménem chůze
„Chůze je nejlepším cvičením, ale protože je tak jednoduchá a nenáročná, mnozí lidé ji za cvičení ani nepovažují,“ vystihl v jedné větě „jádro pudla“ Albert Marchetti.
Vynikající kynolog Greg Louganis (čtyřnásobný olympijský vítěz ve skocích do vody) ve své objevné knize – Pro život vašeho psa – říká: „Když mluvíme o psu jako o atletovi, nemyslíme tím nutně, že musí běhat závod Iditarod na Aljašce nebo se starat o stádo ovcí v pustém vnitrozemí Austrálie. Pes může mít z podobných činností radost, je-li severským plemenem k saním nebo má pasení stád v žilách, ale nemusíte zacházet do takových extrémů. Pravděpodobně nejklasičtější aktivitou, jakou můžete se psem pěstovat, jsou procházky. Jestliže tvoří základ pohybu, který svému společníkovi nabízíte, nemáte se zač stydět. Dáváte mu přesně to, co chce a co potřebuje.“
Zní to velice jednoduše, a opravdu to jednoduché je, ale význam procházek se psem je skutečně nedocenitelný. Vyjít ven a vidět svět – psi to milují, a denní procházka je koneckonců dobrá pro vás oba. (Po několikaměsíčním tréninkovém výpadku je to pro pánečka i psa rozhodně dobrý stavební kámen pro růst podzimní fyzické formy – pozn. aut.)
Procházka psu skutečně poskytuje oba druhy cvičení, které potřebuje, aby zůstal zdravý a přizpůsobivý. Procvičuje tělo – svaly, klouby, orgány a oběhový systém – a také bystří jeho mysl tím, že ji vystavuje novým zážitkům a situacím, které cestou potká. Spousta lidí nevnímá význam povzbuzování psí mysli – vždyť život se stává zajímavým právě změnou prostředí a scenérie. (Vypustit psa na dvorek a říkat tomu cvičení neuspokojí žádný z těchto požadavků – pozn. aut.)
Musíte dostat zvíře ven, kde může chodit, běhat a prozkoumávat všechny ty různé věci, pachy a pocity, které ho čekají. I když se procházíte stejnou trasou nebo chodíte každý den do stejného parku, je to pro psa pokaždé jiné – jeho smysly jsou mnohem bystřejší než naše.
Chůze je „hit“
Ti, kteří se domnívají, že chůze je vhodná pouze pro lidi, kteří se kvůli zdravotní indispozici nemohou věnovat joggingu, jsou na omylu. Chůze se v současnosti stala ve světě skutečným hitem a představuje „staronový“ trend v šetrných druzích sportu. Rychlá chůze optimálně prospívá naší postavě, zlepšuje fyzickou kondici a především šetří naše klouby.
Naše fyzická kondice se odráží nejen v našem tělesném stavu, ale i v našem vzhledu. Nejvíce užitku nám přinese šetrné a postupné trénování bez přílišného tlaku na výkon. Staré pravidlo praví, že chůze začíná v hlavě. Duše i rozum musí s našimi svaly spolupracovat.
Je ovšem třeba si stanovit určitý chodecký program a rovněž cíl: čeho chceme dosáhnout. Denní zrychlená chůze, trvající 30–45 minut při tepové frekvenci 60 až 70 % maximálního pulzu (220 minus věk), dokáže divy. Se vzrůstající fyzickou úrovní postupně trénink prodlužujeme až asi na 60 minut. Rozhodně nemusíme spěchat. Postupnost je na místě, stejně jako naslouchání varovným signálům těla.
K chůzi využívejte jakýchkoli možností: zapomeňte na výtah a proběhněte se po schodech … Nač čekat na zastávce nudné minuty na veřejnou hromadnou dopravu kvůli třem zastávkám … Příležitostí k pohybu a k chůzi je spousta: kdo hledá, najde!
Přehršel možností
Se vzrůstajícím zájmem o chůzi vzniklo v USA několik různých chodeckých škol a směrů:
Weight–walking (chůze se závažím), někdy se označuje pouze termínem wogging. Chodci trénují s malými činkami nebo zátěžovými pásky, upoutanými kolem zápěstí. Podstatně více se tak zapojují a posilují svaly trupu, ramen a paží. Pásky ovšem nesmí být těžší než jeden kilogram, aby nedošlo k přetížení svalů a kloubů. V žádném případě není vhodné trénovat se závažím na kotnících, poněvadž by zhoršovalo pohyblivost kotníku a tím i techniku chůze.
Climb–walking (neboli chůze kopcovitým terénem, také nordic-walking). K tomuto tréninku potřebujete kopcovitý terén a speciální hole (v nouzi postačí i teleskopické lyžařské hole). Stálé výškové převýšení představuje náročný a kvalitní trénink, při kterém se vyřádí i váš psík. Pro pokročilé chodce představuje tato technika kvalitní trénink vytrvalosti a svalů celého těla. (V současnosti se pro tuto aktivitu již téměř výhradně využívá termínu nordic-walking, neboť se „narodila“ ve Skandinávii. Rychle se rozšířila do světa a získala širokou oblibu u všech věkových kategorií.)
Wiggle–walk (houpavá chůze). Tuto techniku známe z televize při sledování atletické chůze. Kyčle vykonávají protipohyb k trupu. Paže výkyv boků řídí. Jsou pokrčené a hmitají napříč trupem. (Je třeba zdůraznit, že při trvalém používání této techniky se silně přetěžují kyčelní klouby.)
Iso-walking. Posilují se především partie břicha a hýždí. Této varianty chůze dosáhneme tím, že do chůze intervalově zařadíme izometrické cvičení. Nadechneme se na tři kroky a pevně při tom stáhneme hýžďové svaly. Na tři kroky vydechneme a svaly opět uvolníme. V dalším kole totéž provedeme se svaly břišními.
Chůze pozadu. Lze použít při trénování do kopce. A je to skutečně skvělý způsob, jak se rozehřát. Při chůzi pozpátku se chodidlo prošlapuje přesně opačně jako při normální chůzi: došlapujeme na špičku a prošlapujeme chodidlo k patě. Touto technikou se posilují svaly na zadní straně stehna i svaly bérce. (Že při chůzi pozadu nejprve důkladně prozkoumáme terén očima, nemusím asi připomínat; lépe je ji trénovat bez psa = psík se podivuje, co páníček „blázní“, a inspiruje ho to k divokým hrám.)
Chůze do schodů. Je to ideální způsob pro zlepšení kondice i zlepšení smyslu pro rovnováhu, protože při chůzi po schodech musíte vždy vyzvednout hmotnost celého těla jednou nohou. Stejná technika se využívá při tréninku v kopcovitém terénu. Došlápneme na přední část chodidla, pak zatlačíme patu dolů a propneme celou dolní končetinu. Tím dokonale protáhneme svaly lýtka. Trénujeme i břicho, hýždě a oblast bederní páteře. (Netrénujeme s artrotickými psy.)
Zenová chůze (vychází ze zen buddhismu). Vyznavači této chůze se táží, proč se stále zabývat jen svými svaly … Nezanedbávejme svého ducha! Tato chůze může mít meditativní ráz. Zenová chůze je zónou nemyšlení. Při této chůzi se nesmíme ničím zabývat. Nesnažíme se zachytit myšlenky, necháváme je volně plynout jako obláčky na modré obloze. Záměrně se snažíme vyprázdnit vědomí a uvolňujeme tak prostor pro nevědomí. Zpočátku je to pro nás, přetížené a často stresované lidi, dost obtížné. Pokud chceme tento způsob vyzkoušet, poradíme, jak na to: počítejme při chůzi každý výdech. Vždy od jedné k deseti. Můžeme se rovněž soustředit jen na pohyb těla: uvědomujeme si patu, jak klesá vahou na lesní cestě, vnímáme pérování prstů naší nohy při prošlápnutí chodidla. Prožíváme klid, který přináší pravidelný rytmus našich komíhajících se paží …
Nezapomeňte pít
Nepodceňujme pitný režim. I při šetrném chodeckém tréninku musíme hodně pít. Ideální tekutinou při sportování jsou minerální vody obohacené o hořčík a jablečný střik (2/3 džusu a 1/3 minerálky). Nezapomínejme na vitamin C (v kiwi a citrusových plodech a samozřejmě v tabletkách). Podporuje tvorbu hormonu štítné žlázy tyroxinu, který je považován za „motor“ při spalování tuků. Hořčík je pro nás tréninkovým elixírem. Potřebují ho svaly i srdce. Jeho nedostatek způsobuje svalové křeče. Je obsažen v plnozrnném müsli a v oříšcích (a samozřejmě v tabletách). Kyselina linolová se postará o naši zdravou střevní sliznici, aby se při trávení přeměňovaly tuky na energii a neusazovaly se v zásobárnách. Je součástí nenasycených mastných kyselin v olejích lisovaných za studena, v rybách a lněném semínku. Aby ji tělo dokázalo zpracovat, potřebuji k ní i vitamin E (v pšeničných klíčcích a sójových bobech). L–karnitin z mléčných výrobků a červeného masa se podílí na energetickém zásobování svalových buněk. Jestliže ho přijímáme v podobě kapslí před tréninkem, odbourává tuk.
Že samozřejmě nezanedbáme pitný režim i našich čtyřnohých kamarádů, jistě netřeba připomínat!
Chůze léčí tělo …
Chůze posiluje cévy! Experti doporučují chůzi jako ideální prevenci cévních problémů, jako jsou například křečové žíly. Při prošlapování chodidla se intenzívním pohybem svalstva dolní končetiny aktivuje tzv. „žilní pumpa“. Dopravuje krev z cév dolních končetin směrem k srdci a brání tomu, aby se krev v nohou městnala. Čas od času bychom si měli dopřát chůzi na boso – po louce nebo po písčité pláži. Působí totiž jako blahodárná masáž.
… i duši
Chůze nám však přináší kromě zdravotního prospěchu především uspokojení duševní – pohodu, klid a vyrovnanost. Jak to napsal Sören Kierkegaard? „Každý den si zjednávám uspokojení vycházkou a odprocházím se od všech nemocí. Proprocházel jsem se ke svým nejlepším myšlenkám.“
Z chodeckého tréninku budeme mít prospěch my i naši psi. Daleké společné výlety, výpravy a túry budou kořením i radostí našeho společného vztahu.
S chladem roste chuť
Tak, jak s podzimem postupně klesá vzdušná teplota, „přitlačíme na pilu“, ovšem s rozvahou, postupně a s rozumem. Pokud jste dva tři měsíce zaháleli, nedoženete formu za týden. Obecně počítejte s faktem, že vaši psi získají formu podstatně rychleji nežli vy. Ani je však nebudeme přetěžovat. (Nebezpečí přetížení psa při tréninku canicrossu je výrazně menší než při tréninku bikejöringu a scooteringu.)
