Bez kopyt není koně: 11.díl - Když kopyto praská

Kopyta koní mají mít hladkou stěnu, bez kroužků, vypouklin nebo naopak prohlubní či dokonce prasklin. A právě praskliny – správně rozštěpy či rozsedliny – patří k dalším poměrně častým zdravotním problémům postihujícím kopyta koní. Jenže není prasklina jako prasklina; některá může být zcela nevinná, jiná bude představovat závažný problém. Myslím, že není nutné popisovat, co to je prasklina. Dojde k porušení celistvosti kopytní stěny, jednotlivé její části se od sebe oddělí.

Druhy prasklin

Rozeznáváme celou řadu prasklin podle různých kritérií:
– svislé praskliny (= rozštěpy), které kopírují směr rohových rourek kopytní stěny
– svislé praskliny táhnoucí se od nosného okraje nahoru
– svislé praskliny táhnoucí se od korunky dolů
– probíhající svislé praskliny (spojují nosný okraj s korunkou)
– vodorovné praskliny (= rozsedliny) jdou naopak napříč rourkami
– nepravidelné praskliny (např. dvojité, tvořící „V“ apod.)
– nepronikající praskliny (porušená je celistvost pouze horních vrstev kopytní stěny)
– praskliny pronikající až do citlivých tkání lístkové škáry vnitřní, spojující vrstvy kopytní stěny
– praskliny v přední části kopytní stěny
– praskliny v oblasti čtvrtí
– praskliny v oblasti patek
– akutní praskliny vzniklé náhle na jinak zdravém kopytě
– chronické praskliny vznikající dlouhodobě jako následek jiného poškození kopyta.
Praskliny kopytního rohového pouzdra s sebou nesou vždy riziko bolesti a kulhání, protože v tomto oslabeném místě může docházet k abnormálním pohybům kopytní stěny, což je samozřejmě dobře cítit. Vznikem praskliny se naruší také ochranná funkce kopyta a snadno se do hlubších tkání dostává nečistota a s ní i infekce. Zvláště velké nebezpečí pak hrozí v případě, že se jedná o prasklinu pronikající až do kopytní škáry. Existují situace, kdy je anatomie kopyta prasklinou už natolik změněná, že kůň kvůli kulhání a dalším komplikacím není schopen normálního pohybu a šance na vyléčení je špatná nebo vyžaduje skutečně dlouhodobou odbornou péči.

Pojďme se podívat na nejběžnější typy kopytních prasklin.

Svislé praskliny (rozštěpy) v přední nebo boční části stěny táhnoucí se od nosného okraje

Tento typ prasklin (obr. 1) bývá nejméně nebezpečný a často se objevuje u přerostlých kopyt (bosých či okovaných), popř. kopyt tvořících „sukně“. Dá se říct, že u divoce žijících koní je to jakýsi „přírodní trim“, kdy v období vlhkého jara přeroste koním kopytní stěna a po vyschnutí a ztvrdnutí povrchu začíná přerostlá a vysušená rohovina praskat a vylamovat se. Tyto praskliny obvykle nezasahují do hlubších vrstev kopytní stěny a nemají tendenci bolet. Pokud se však kopyto včas nezkrátí a neuvede do vyváženého tvaru, může se stát, že se stěna nevylomí, ale naopak stále více dorůstá a prohýbá se ven, prasklina se protahuje směrem nahoru a může dojít k jejímu průniku vnitřnějšími vrstvami stěny, v extrémním případě až k citlivé lístkové škáře. Pak se zcela pravděpodobně objeví i kulhání; samozřejmě jeho příčinou už je i samotná existence „sukně“ (viz minulá část).
Takto praskat však mohou i kopyta okolo podkováků, především v případě, že jsou přesušená a že je jejich stěna příliš slabá.
Tento typ prasklin je také nejméně náročný na „léčbu“. Obvykle stačí kopyto zkrátit, vrátit mu vyvážený tvar a zaoblit hrany nosného okraje, popř. upravit sukni. Je zajímavé, že po takové úpravě už nebývá ani nutné ho nějak máčet (ve snaze zabránit jeho vysušení). Pokud je prasklina hlubší a delší, je vhodné odrašplovat nosný okraj pod ní trochu výš, aby se odlehčil, zároveň prasklinu vybrousit, popřípadě na jejím konci vyříznout / vybrousit zářez do „T“.

Pokud je prasklina hluboká až do škáry, tuto práci je nutné nechat na veterináři, který zajistí i dezinfekci a kvalitní obvaz kopyta, preventivně dá koni antibiotika a zajistí i vakcinaci (nebo podle situace sérum) proti tetanu. V případě hlubokých a dlouhých prasklin se pro dočasnou stabilizaci kopyta – než doroste od korunky souvislá rohovina stěny – používají různé spony či dráty, tmely nebo pevné obvazy. Bez správné úpravy tvaru kopyta a odlehčení nosného okraje pod prasklinou však ani tyto technické vymoženosti prasklinu nevyřeší.

Svislé praskliny v oblasti čtvrtí jdoucí od korunky dolů

Tady už se jedná o výrazně závažnější problém. Tento typ prasklin bývá často spojený s korunkou vytlačenou nahoru (obr. 2), jejíž příčinou bývají přerostlé a podsunuté patky (mnohdy je přerostlé a celkově nevyvážené celé kopyto), u okovaného kopyta pak krátká podkova (obr. 3). Pokud se podíváte pozorně, zjistíte, že v těchto místech se mění sklon rohových rourek kopytní stěny, už nejdou relativně kolmo k zemi, ale jsou hodně zešikma. Působí tak mezi nimi velké síly: přední část kopytní stěny má tendenci se tlačit nahoru, zadní část pak „pruží“ společně s patkou dozadu-dolů. Nemůže to dopadnout jinak, než že stěna jednoho dne povolí a praskne u korunky. Pokud si povedete svislici od prasklé korunky, dotknete se země v místě, kde končí podkova nebo patka bosého kopyta (obr. 4a).
Přitěžujícím faktorem je i to, že korunka vytlačená nahoru neumožní kopytním chrupavkám se při každém došlápnutí dostatečně dobře roztáhnout; chrupavky přitom velkou silou tlačí na stěnu čtvrtí zevnitř a způsobí v ní velké pnutí, které opět může končit vznikem praskliny. Podobné síly pak v této oblasti vznikají i v případě, že se jedná o kopyto těsné v patkách.
Je samozřejmé, že takto postižení koně trpí různě silnou bolestí kopyta; ať už následkem praskliny, případně vzniklé infekce, nebo i následkem prvotního problému (tlak kopytních chrupavek, páčivé síly při dlouhých patkách apod.).
Řešení tohoto typu prasklin je dost problematické, vyžaduje hodně trpělivosti, kvalitní úpravu kopyta, poctivé udržování korektního tvaru, odlehčení nosného okraje, někdy i stabilizaci praskliny svorkami apod. a koni je třeba dát čas, než od korunky bude moct odrůst celistvá a pevná rohovina (obr. 4b).

Vodorovné praskliny (rozsedliny)

V tomto případě se obvykle jedná o problém spojený s tvorbou rohoviny v místě korunky. Ať už je to její plošné poškození vlivem traumatu (obr. 5), chemikálií (např. nevhodné mazání na kopyta) nebo se jedná o příznak tzv. „přischvácení“ (obr. 6). Jeho příčinou bývá nejčastěji překrmení lehce stravitelnými cukry, například jarní pastva, ale může se jednat i o jiné metabolické problémy nebo příznaky stresu, jiné nemoci, podání léčiv apod.
Pokud příčina vodorovné praskliny pominula (byla odstraněná), je obvykle třeba „jen“ počkat na její odrostení. Pokud kůň kulhal nebo je změna okolo praskliny plošnější (například viditelné krevní podlitiny u nepigmentovaného kopyta), je třeba počítat s možností, že došlo ke změně polohy kopytní kosti; kopyto se zrentgenuje a podle výsledku se pak volí konkrétní opatření.
Vodorovné praskliny se mohou objevit i v oblasti patek, především pokud tyto nejsou stejně vysoké. Zde pomůže pouze a jen navrácení celého kopyta do korektního tvaru, roztažení a srovnání výšky patek a regenerace střelu.

Akutní praskliny

Jsou obvykle následek náhlého, těžké traumatu kopyta, například u mladých dostihových koní. Tyto praskliny „jdou“ rovnou od povrchu do hlubší vrstvy, někdy až k citlivým tkáním kopyta.

Chronické praskliny

Chronickým prasklinám obvykle předchází poškození tkání v hloubce pod prasklinou, buď ještě v kopytní stěně nebo už v kopytní škáře. Příčinou tohoto vnitřního poškození může být abnormální nebo nadměrné zatěžování kopytní stěny a její nepřirozené pohyby, systémová onemocnění (např. schvácení), někdy však může být příčina nezjištěná. Tyto praskliny se většinou pavoukovitě rozbíhají do několika směrů v různých hloubkách kopytní stěny. Umístění praskliny viditelné zvenku tak nemusí odpovídat umístění praskliny vnitřních vrstev (obr. 7). To samozřejmě ztěžuje celou situaci – jak při diagnostice, tak při léčbě.

Obecné shrnutí

Praskliny kopyta, bez ohledu na tvar, umístění a hloubku, jsou často spojené s
– nerovnováhou kopyta (těsné patky, přerostlá stěna, sukně, vytlačená korunka, nestejné patky),
– nekvalitní rohovinou (která je často následek nedostatečného kopytního mechanismu a s ním spojeného nedostatečného prokrvování kopytní škáry)
– zraněním korunky, které představuje „slabé místo“, ať už ztenčením vrstvy rohoviny kopytní stěny nebo vznikem jizvovité rohoviny
– příliš suchou rohovinou, která se snadněji láme a praská.
Proto je třeba udržovat kopyta koně – bosá i okovaná – vyvážená, zabránit vzniku sukní a podsunutých patek, nenechávat je přerůst a hlídat, aby byly patky stejně vysoké.
Dále je třeba si uvědomit, že jakmile vznikne prasklina, dochází v jejím místě a blízkém okolí k působení zcela nepřirozených sil, a to doslova do všech směrů (obr. 8); akutní prasklinu lze proto snadno „zlikvidovat“, s chronickou to je mnohem horší, protože došlo k rozsáhlejšímu poškození různých tkání. Rozpoznání nesrovnalosti ve tvaru kopyta, korektní trim a včasné zjištění a nápravu začínající praskliny mohou ušetřit mnoho problémů do budoucnosti. A naopak: pokud se objeví prasklina, nepomohou žádné speciální podkovy, šrouby či spony, pokud patologický tvar kopyta zůstane nezměněn.