Chov drozdů východních

Drozd východní (Turdus hortulorum) Sclater, PL, 1863 je samostatný druh, který byl dříve některými autory nesprávně označován jako poddruh drozda černoprsého (Turdus dissimilis) nebo drozda severoindického (Turdus unicolor). Mezi českými chovateli je dosud někdy nesprávně nazýván jako drozd plavý, což je však správný název pro jiný monotypický druh, Turdus obscurus, nebo také jako drozd šedohlavý, což je správné české názvosloví pro druh Turdus rubrocanus.

Popis druhu

Samec drozda východního má výrazné a nezaměnitelné zbarvení. Hlava, krk, část prsou a horní část těla jsou sytě modrošedé. Na jasně oranžovočervených prsou a břiše jsou patrné tmavé šupinkovité skvrny. Střední část spodní části těla od krku k ocasu je čistě bílá. Zobák je žlutý. Samec se od časného jara ozývá velmi melodickým silným zpěvem. Samička je zbarvena méně výrazně. Zbarvení hlavy a horní části těla je matně šedohnědé. Na bělavém krku a šedobílých prsou jsou patrné výrazné tmavohnědé šipkovité skvrny. (Tyto skvrny přetrvávají v prvním roce stáří také v šedé barvě na krku samců.) Zbarvení spodní části těla od břicha po ocas je bílé. Zobák samičky je zbarven žlutohnědě. Velikost samičky i samce je podobná, asi 24 cm.

Život v přírodě
Drozd východní je tažným, resp. částečně tažným druhem. Jeho hnízdiště se nacházejí v severovýchodní Sibiři, severovýchodní Číně, Koreji. V zimním období obývá stálezelené listnaté lesy a sekundární porosty do nadmořské výšky 1 100 metrů v jihovýchodní Asii, Indočíně a Tchaj–wanu. Byl pozorován v Japonsku, Hongkongu, Vietnamu. Hnízdní sezóna začíná brzy z jara a trvá do léta, kdy pár může hnízdění dvakrát až třikrát opakovat. Samička snáší do miskovitého hnízda tři až pět vajíček, která asi čtrnáct dní inkubuje. O mláďata, která opouštějí hnízdo již dvanáctý den po vylíhnutí, se rodiče starají ještě asi sedm dní. Potravu drozdů tvoří hlavně různý hmyz, který sbírají na zemi, bobule, ovoce.

Chov v zajetí
Dříve byl u nás chov drozdovitých ptáků velmi rozšířen. Drozd východní patřil k oblíbeným druhům, chovaným zejména pro svůj krásný zpěv. Jen málo chovatelů se však vzhledem k jeho nízké ceně a častým dovozům z Asie snažilo o jeho rozmnožení. Po zákazu dovozů do EU jeho počty v chovech velmi rychle klesaly, až zůstalo jen několik kusů ve dvou našich zoologických zahradách a u několika nadšenců v soukromých chovech. V posledních letech se však situace začala zlepšovat. Stavy byly doplněny o odchovy chovatelů ze západní Evropy a brzy se začaly dařit i odchovy u nás. Drozd východní není náročným chovancem, k jeho úspěšnému hnízdění mu však musí být poskytnuta zarostlá zahradní voliéra. Není to druh náročný na teplotu. I v našich podmínkách může být držen celoročně venku, pokud je mu umožněn úkryt v suchém závětří. Je to druh společenský a snášenlivý. Není bázlivý a snadno přivyká na člověka. Je možné jej chovat ve společných voliérách s mnoha druhy jiných ptáků. My chováme tři páry drozdů východních. Každý pár odděleně, ale vždy ve společné voliéře s timáliemi, sojkovci a satyry. Hnízdní sezóna v našich klimatických podmínkách je shodná s dobou hnízdění v přírodě. Stejná je i doba inkubace, hnízdní péče i počet hnízdění. Jako hnízdní materiál drozdi používají kokosová vlákna, seno, traviny, větvičky a mech, které mají stále k dispozici. Důležitý je pak přístup k vlhké zemině, kterou využívají ke zpevnění hnízda. Déšť, resp. zvlhčení voliéry ve vhodném období výrazně podpoří chuť ptáků k hnízdění.

Krmení
Krmení drozdovitých ptáků je i v naší zemi v současné době velmi jednoduché. Na trhu jsou běžně ke koupi kvalitní granulované i hmyzí směsi připravené speciálně pro drozdovité ptáky. Tuto krmnou dávku doplňujeme sezónně bobulemi, ovocem a hmyzem. Samozřejmostí je dostatek stále čisté pitné vody. Drozdi se velmi rádi často koupou.