Přes různé módní zvraty v zájmech čtenářů patří trvale ke stálicím knižního trhu publikace se „psí“ tématikou. Mimo četných úsměvných beletristických vyprávění o našich čtyřnohých společnících a ryze odborných veterinárních nebo suše instruktážních kynologických příruček, se čas od času objeví díla se širším a vážnějším tématickým záběrem, nicméně obsahově zajímavá a čtivá.
Mezi takové určitě patří překlad knihy „Řeč psů“ z pera dánského etologa a vývojového biologa, vysokoškolského učitele a plodného autora Rogera Albrentese, kterou s podtitulem „Encyklopedie psího chování“ vydalo nakladatelství DONA (České Budějovice 1999, 1. vyd., 232 stran). Autor se nám zde úspěšně snaží na základě rozsáhlých výzkumů a dlouhodobých pozorování v oblasti chování psovitých šelem vysvětlit, co se nám naši psí přátelé snaží říci a co si sdělují navzájem. Prostřednictvím samostatně koncipovaných monotématických hesel (uspořádáných abecedně, počínaje abnormálním a agonistickým chováním a konče zvyky a žárlivostí) umožňuje čtenářům lépe chápat chování a potřeby psa, odmítá mnohé domněnky a předsudky a přináší seriózní pohled na vztah lidí a psů. V minulosti existovaly dvě vzájemně protichůdné teorie, které určovaly, co to vlastně chování zvířat je: buď se všechno naučí, nebo vědí, co mají dělat, instinktivně. V nedávné době vypracovali vědci model, který vysvětluje chování jako kombinaci obojího. Autorův vlastní koncept, kterým vysvětluje všechna uvedená hesla, spadá právě do této kategorie. Ústřední myšlenkou k pochopení komunikačních vzorců je motivace, která nutí psa dělat to, co dělá. Většina tělesných postojů a výrazů tváře psa je motivována strachem, agresivitou nebo nadřazeností / podřízeností. Motivace je také životně důležitá, když psa učíme různé kousky nebo cviky.
Zájemcům o pochopení povahy a chování psů ještě připomeňme nové vydání překladu dnes již klasického díla Eberharda Trumlera „Tykáme si se psem“, z podzimní loňské produkce stejného editora. Tato kniha žáka spoluzakladatele etologie a nositele Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii Konráda Lorence, se soustřeďuje na dva problémy. Jednak na otázku povahy psa, jeho vlastností a potřeb a za druhé na otázku jeho učenlivosti a na to, jak je možné vychovat ze psa člena „člověčí rodiny“, vše doprovázené četnými instruktážními kresbami. Přáním autora je přivést milovníky psů k zamyšlení nad tím, zda děláme skutečně vše proto, abychom činili psu po právu a nedělali z jeho života - byť většinou neúmyslně - nedůstojný „psí život“. Je to opravdu příručka v nejlepším slova smyslu a možná poskytne překvapivá vysvětlení i dlouholetým „pejskařům“ a profesionálním kynologům.