Postřehy z návštěvy u chovatele pana Zdeňka Šrůtka
S panem Zdeňkem Šrůtkem máme shodné nejen jméno, ale také i číslo popisné, takže musím přiznat, že mi v tomhle byl pan Šrůtek sympatický ještě předtím, než jsem měl možnost jej poznat osobně. V pátek jsem telefonicky potvrdil svou sobotní návštěvu, která byla domluvena za účelem výměny Kardinála zeleného v dopoledních hodinách, a to i přes nepřízeň počasí, které zrovna nebylo nakloněno mému cestování, což mne samozřejmě nemohlo odradit od mého rozhodnutí cestu uskutečnit.
Musím zde uvést, že sobotní ráno pro mne začalo skvěle, a to z toho důvodu, že ranní vstávání mi nevadilo tolik, jak tomu bývá přes všední den. Při odchytu kardinála zeleného mi nic neulítlo a foťák jsem také nenechal doma, jak se mi občas stává, a dokonce se mi bez problému podařilo na první čerpací stanici zakoupit roční dálniční známku, což ve mně vzbudilo naději, že by se tento den mohl vydařit a tím pádem se i také zařadit mezi mé dny pozitivní. Je pravdou, že se po cestě našla i negativa v podobě úseků velmi husté mlhy o viditelnosti jen několika metrů a dokonce i osobního vozu sjetého mimo vozovku v příkopě, ale zaplať pánbůh za to, že dvě ženské stojící u vozovky s policií ČR byly očividně bez zranění.
Naše domluva zněla, že jakmile budu přijíždět k Bohdašínu, tak zavolám a budu naveden chovatelem. Tak jsem také učinil a po telefonu se mi dostalo těchto doporučení: na začátku obce odstavit vůz v okolí restaurace, jelikož není záruka, že by bylo volné místo na druhé a zároveň poslední možné odstavné ploše u kapličky. Od kapličky se nedá do kopce pokračovat vozem, a proto následuje cesta pěšky, a přibližně v nejvyšším bodě se nachází cíl výstupu, kde nás majitel nemovitosti bude očekávat. Musím vám zde přiznat, že se mě trošinku dotklo podcenění mého skvělého vozu italské zn. Fiat modelu Brava, který je opatřen skvělou vznětovou pohonnou jednotkou o výkonu 73 kW, který sice nedisponuje náhonem všech kol, zato je obut do skvělých zimních pneumatik značky už sice ne tak známé, ale s velmi přilnavými schopnostmi a za skvělou cenu. Aspoň tak nějak to uváděl prodejce.
Na této cestě mě doprovázel můj kolega z práce, který mi dělal společnost, jelikož velice nerad jezdím sám. A i když jeho koníčkem není chov ptáků, tak se vám zde raději nebudu ani zmiňovat, jaké činnosti se věnuje nejraději. Celou cestu mě výborně naváděl a hlídal můj mikrospánek, zkrátka je to kamarád a také mě přesvědčivě podpořil v rozhodnutí, že díky našim schopnostem se restaurační záchytný bod vynechává a že s takovouto značkou vozu se jezdí zásadně až do cíle, takže až nahoru, a dodal povzbudivě „ty to dáš“. Díky jednomu volnému místu u kapličky jsem to teda nakonec částečně dal, ale ten kopec, tak na tom kopci by zřejmě můj italský hřebec zařehtal naposledy. Od kapličky k počátku kopce to bylo kousek a při pohledu na hřeben vrcholu, který jsme se chystali pokořit, podotkl můj kolega „on vážně nekecal“.
Nezbylo nám proto nic jiného než se pod kopcem rozcvičit, vzájemně si dodat sebevědomí a pokorně absolvovat kopec pěšky. Já vzal přepravku, kolega foťák a šli jsme vzhůru. V půli kopce jsem nemohl popadnout dech a měl jsem dojem, že je vzduch nějaký řídký, ale jak mi vysvětlil můj kolega, tak to je údajně tím, že se přejídám a mám nadváhu. Přitom při mé výšce 185 cm se mi zdá má hmotnost 125 kg podle valašských norem adekvátní a u nás se říká, že nejsme ani tak tlustí jako spíše trošku jinak prostorově stavění, takže jsme se chvíli dohadovali, až jsme se prodohadovali k místu, odkud bylo už stavení na dohled a kde už na nás mával pan Zdeněk Šrůtek. Takže jsme se oba nadechli, vypnuli prsa a s lehkostí dvacetiletých horalů jsme málem vyběhli zbývající úsek. Řeknu vám, že jsem nahoře u stavení majitele dostal takový kyslíkový deficit, že jsem se nebyl schopen představit, takže jsem v podstatě z posledních sil hostiteli podal ruku a představoval se hlubokými nádechy a výdechy. Myslel jsem, že umřu, ale díky svým proporcím a skvělé kondici jsem to nakonec v krátkém čase rozdýchal. Po ustálení tepu, tlaku a dechu jsme byli mile přivítáni pánem domu, kterému muselo být jasné, že oblast, z které pocházíme, bude rovinatá.
Pan Šrůtek nás zavedl do místnosti, kterou má zařízenou k přezimování svých svěřenců. Místnost byla opatřena jak několika většími i menšími voliérkami, tak i několika prostornějšími bednami různých velikostí. Tam jsem měl možnost spatřit více párů timálií čínských, kardinálů šedých, zelených, červených, také byla přítomná nějaká drobotina, dále byli k vidění špačci pagodoví, špaček čínský, šáma bělořitná, toko šedý, velice nádherné sojky inka, čejky laločnaté.
Jak jsem naznačil již v úvodu, tak se u Zdeňka Šrůtka nejedná jenom o chov hmyzožravých ptáků a v chovu má chovatel i několik druhů holubů, jako – zelenokřídlý, Bartlettův, olivový, krvavý, jamajský, kapský, dále satyr Temminckův, obecný, kur bambusový, bažant paví šedý a palavánský. Snad jsem některé názvy nezkomolil a zřejmě jsem také neuvedl všechny druhy, jelikož je jich opravdu nespočet. Záměrně neuvádím latinské názvy, takže doufám, že mi to nebudete mít za zlé.
Pořízení fotek v místnosti jsem omezil na minimum, protože už jen při pouhém přiblížení k některým klecím docházelo k vyplašení holubů a následnému nervóznímu chování ostatních ptáků, což nebyl rozhodně účel naší návštěvy. Proto je fotek poskromnu.
Dále nám byly předvedeny venkovní voliéry, které zabírají nemalou část velkého pozemku chovatele, a i přes to, že bylo vše pod sněhem a vypadalo to, že majitel umí velice zručně používat tzv. berlu mrazilku. Nuže, posuďte sami na fotografii – všechny stromy měly slušivý sněhový kabát.
Při prohlídce nám náš hostitel statečně vyšlapával cestičku, abychom mohli v naší zjevně nevhodné letní obuvi absolvovat tuto zajímavou prohlídku bez případných omrzlin. Voliéry jsou různých rozměrů se zálety i bez nich a některé jsou kryty zcela a některé jen částečně. Dle chovatele má vše své odůvodnění a pro každý druh ptáků se hodí něco jiného. Velice příjemně se s chovatelem diskutovalo a dostalo se mi mnoha vysvětlení a odpovědí na spoustu mých otázek. Pan Zdeněk je letitý a zkušený chovatel a určitě tomu nasvědčují jeho odchovy kardinálů, timálií, špačků, toků, holubů, satyrů apod.
Na závěr jsem se dozvěděl od chovatele, že se zabývá i velkochovem cvrčků a to banánových, a uznejte sami, že to jsem musel vidět. Tak jsem byl proveden velkochovem s kompletním výkladem, ale o tom již ani řádek, protože to by bylo již na jiné téma.
Chtěl bych tímto poděkovat chovateli za jeho čas, který nám věnoval, a za velice příjemné jednání, které se nám dostalo spolu s mnoha radami a doporučeními, a také v neposlední řadě i za výměnu našich chovanců. Rozhodně mohu říci, že výšlap na ten neskutečně náročný kopec s velkým výškovým rozdílem stál za to a všem jej doporučuji.
