Peruánský deník I.
Nasedáme do taxíku a odjíždíme do městečka Ollantaytambo. Odsud dále pojedeme vlakem. V Ollantaytambo máme chvilku čas na procházku po tržišti a na nákup pár drobností. V jedné restauraci se nám zalíbí ubrus, kterým tu mají prostřený stůl. Když o něj projevíme zájem, majitelka bez mrknutí oka ubrus sundává a asi za šest solů je náš. Už se těším na ty báječné snídaně doma, na krásně prostřeném stole. Na prohlídku tohoto starobylého města nám bohužel čas nevybyl, nemůžeme zkrátka stihnout všechno.
Nastupujeme do vlaku, který nás veze podél Incké stezky v krásné horské krajině. Jsme upozorněni, abychom si dávali pozor na své věci, protože zde dochází k častým krádežím. My vzápětí získáme úplně opačnou zkušenost. Při vystupování zapomeneme ve vlaku dalekohled a vzápětí již za námi utíká nějaký mladík a dalekohled nám podává. Je dobře být opatrný, ale zároveň nemá smysl věřit všemu, co kdo říká nebo co se píše v průvodcích. Na naší cestě si stále utváříme své názory, které se často diametrálně liší od zaběhnutých klišé.
Luxusní autobus nás vyveze až před samotné Machu Pichu. Mám potíže s dýcháním a problémy mi dělá každý schod. A to už se pod námi otvírá pohled na sedmý div světa, Machu Pichu. Čekám, kdy na mě začnou působit magické síly, ale asi nejsem připravená je přijímat. Funím a vyhýbám se spoustě turistů. Čeká nás čtyři hodiny dlouhá prohlídka s anglicky mluvícím průvodcem. Nenápadně se tedy s Ládíkem odpojujeme od skupiny a jdeme si po svých. Ale stejně je tu na nás příliš mnoho lidí, uděláme tedy pár fotek a opouštíme Machu Pichu. Do odjezdu vlaku sedíme v restauraci, popíjíme čaj z koky a sledujeme život kolem. Do hotelu v Cuzcu se vracíme opět večer. Jdeme vyměnit peníze a koupit svačinu a vodu na druhý den. Zbytek večera prosedíme v baru s hudbou a tancem a popíjíme báječné mojito.
Puno
neděle 28. 10. 2007
Budíček máme opět v pět hodin, balíme a pak nás taxi zaveze na autobusové nádraží, odkud cestujeme do Puna. Cesta je naplánována i se zastávkami u různých historických památek (kostely, muzea). Nejsem schopna si vést jejich přehled, a abych byla upřímná, nás baví spíš příroda. Takže zatímco všichni poctivě chodí po památkách, my běháme po okolí a fotíme si přírodu a zvířata. Lamy, psy, krávy, ptáky … Ládík fotografuje krásného býka. Být kráva, už jiného nechci.
V ceně jízdenky tímto autobusem jsou nejen vstupy na památky, ale i oběd v podobě švédského stolu s živou hudbou. Přejíždíme přes Altiplano, náhorní plošinu. Vidíme celá hejna plameňáků, ale tady nám na focení nezastaví a to nás štve. Cesta trvá asi devět hodin. V Punu se ubytováváme v hotelu Imperial Mayor, kde strávíme následující dvě noci. Dáváme se do gala a vydáváme se na prohlídku města. V Punu právě probíhají nějaké oslavy a roztančené je doslova celé město.
Nakupujeme dárky, smlouváme. Třeba svetr z lamí vlny nabízí za 38 solů a díky smlouvání se nám ho podaří koupit za 25 solů. Jsme spokojeni jak my, tak prodávající. Mě stále bolí hlava, tak jdeme brzy do postele, abychom byli zítra použitelní.
