Laekenois

Využití plemene

Stejně jako ostatní varianty BO nesnáší dril, stereotyp a psovoda s tvrdou rukou. Opět připomínám, že potřebujete více důslednosti, než ostatní varianty BO. Ve výcviku je zároveň zapotřebí barevnost, hodně chvály a pamlsků. Někteří jedinci nejsou příliš žraví, tudíž pamlsky nemají žádnou váhu. O to více chvály či jiné motivace je zapotřebí. Má výborný čich, a proto za pomoci dobrého a výcviku znalého psovoda, by mohl složit stopařské zkoušky nejvyšších stupňů. V některých státech je využíván jak v policejních službách, tak při záchranářských pracích, tak proč ne u nás!? Vřele toto plemeno doporučuji, i když jeho chov z důvodů malé chovatelské základny v ČR i okolních zemí je poměrně složitý.

Pro laekenoise mluví také fakt, že nepatří mezi dlouhou řadu plemen, ověnčených spoustou genetických nemocí. Dokonce i výsledky rentgenu kyčelních kloubů bývají většinou negativní. Zřídka kdy, ale přece, někteří trpí očním onemocněním PRA či epilepsií, která pro ostatní varianty BO není ničím zvláštním. Nemá ani sklony k zánětům zvukovodu, chřipkám a dalším nemocem.

Může být umístěn v bytě, kde musí mít vyčleněno své klidné místo, ale asi je vhodnější umístění na zahradě s volným přístupem do boudy (ještě lépe do domu). Bouda nemusí být na zimu zateplená. Není vhodné jej často koupat, ale občasné překartáčování a vytrimování v jarních měsících je na místě. Trimování sice nutné není, ale zkvalitňuje srst a zároveň odstraní uvolněné chlupy. Ale pozor. Časté kartáčování a česání „ničí“ strukturu srsti. Každopádně je zapotřebí si včas uvědomit, kdy jste psa přihlásili na výstavu, aby srst dorostla a nesnížila hodnocení.

Typy lakeňáků

Je nejméně zastoupeným BO po celém světě, o České republice nemluvě. Tak se tedy stalo, že se lakeňák rozdělil do několika různých typů. Z Holandska proudí linie „holandský typ“, který spíše připomíná Flanderského bouviera. Jsou poměrně pomalí, mohutní, příliš bujně osrstěni, což se někdy dá nazvat až nestandardním. Přesto Holandsko patří mezi hrstku zemí, kde je chov poměrně hodně rozšířen. „Francouzský typ“ je více podoben ve stavbě těla ostatním variantám BO. Ani vzdáleně nepřipomíná bouviera, je poměrně lehkého typu, což jej činní pohyblivějším a elegantnějším. Země původu - Belgie, je co se vzhledu laekenoise týče někde uprostřed. Avšak poměrně velké procento se pohybuje na spodní hranici minimální kohoutkové výšky. Oproti tomu ve Finsku, Švédsku a okolních zemí jsou lakeňáci až příliš vysocí. Díky těmto velkým rozdílům je laekenois na výstavách pro rozhodčí oříškem. Velmi těžce se hodnotí, a kde jeden jedine dostane „pouze velmi dobrou“, jinde může dostat CACIB. Zkrátka i rozhodčí mají na standard svůj osobní názor.

Ve světě patří mezi nejlepší chovatelské stanice „Valkohampaan“. V naší republice nemá s tímto plemen mnoho chovatelů zkušensoti. Do bývalé ČSSR byly první jedinci dovezeni z Maďarska, a to v roce 1979. V současné době je zde chovají pouze 2-3 chovatelské stanice.

Standard

Jeho standard je totožný s G, T, M, vždyť se jedná o stejné plemeno. I když každý je jiný, je poznat, že patří do jedné rodiny. Pro lakeňáky, je mimo jiné důležitá kvadratičnost a harmonie postavy. Pysky a okraje víček musí být černě pigmentované, stejně jako nosní houba. Oči jsou lehce mandlového tvaru a upřednostňuje se co nejtmavší tón duhovky. Uši mají zřetelný trojúhelníkový tvar. Klešťový skus je tolerován, ale upřednostňován je skus nůžkový. Ocas je střední délky a na konci může být lehce zahnutý. Co jej ale nejvíce odlišuje od ostatních variant BO je textura a zbarvení srsti. Ta má být fauve (dalo by se říci plavá, jako u M a G), ale s mourovaným nádechem, a to hlavně na hlavě a ocasu. Není tedy vyžadována černá maska jako je tomu právě u malinoise a tervuerena. Srst má být drsná, nikdy ne hedvábná či měkká. Má působit rozcuchaně. Nesmí být kudrnatá či kroucená. I délka srsti je přesně určena. Má se pohybovat těsně kolem 6 cm, ne více, přičemž na ocase se nesmí tvořit vlajka a zároveň, nesmí být po celém těle příliš krátká. V žádném případě nemá být dlouhá tak, aby laekenois připomínal bouviera, briarda, nebo neupravovaného velkého knírače. Oči mají být dobře vidět, tudíž dlouhá kštice je krajně nevhodná.

Zajímavostí je, že nejen fenky laekeňačky jsou výborné matky, ale i psi lakeňáci jsou velmi starostlivými a pozornými otci.

Výška: pes 60-66 cm, fena 56-62 cm. Váží 25-35 kg.

Jeho průměrný věk je 15, 16 let, což je pro tak velké plemeno opravdu úctyhodné.