Orientální rackové ve fotografiích

Největší zastoupení genetického faktoru frill stencil tvořícího základnu pro pravé orientální barevné řady, celkově zjemnělé vybarvení, drobný a přitom majestátně vypadající typ, přítulnost k chovateli a celková elegance, to vše činí orientální racky stálicí nejen ve skupině racků, kam odedávna patří, ale též v celém okrasném holubářství. Obliba celé skupiny racků prochází určitými proměnami, v poslední době, zdá se, spíše v neprospěch těchto něžných holoubků, které charakterizuje více či méně zakulacená a široká hlava, náprsenka na hrudi, krátký či zkrácený zobák a výrazné oči, podle kterých jsou ve světě označováni jako sovky.

Orientální rackové navíc mají též drobné rousky, dlouhodobě označované pro svoji typickou strukturu jako grousky, vyznačují se krátkou, avšak vzpřímenou a širokou postavou a vysoko nesenou hrudí. Někteří holubi z nejúspěšnějších linií, ať už je to Velká Británie, Nizozemsko, Německo či USA, jsou velmi líbiví, ale v postavě snad příliš hrubí holubi. Naši chovatelé se snaží o poněkud drobnější postavu, ale přitom zachovaný výborný poměr mezi velikostí těla a velikostí i šířkou hlavy. Někdy se tato snaha daří lépe, jindy hůře, ale snahou je též zachovat dobře vyplněné a široké čelo, plné líce a nejvyšší bod hlavy předsazený před pomyslnou kolmici spuštěnou k očím. Určitým šlechtitelským oříškem je další plemenný znak, kterým je zobák. Obě čelisti žádáme krátké, avšak široce nasazené a přitom dokonale symetrické. Případné přerostlé části před výstavní sezonou zkracujeme. Nepřerušovanou linii vedoucí od zobáku až po nasazení špičaté chocholky v záhlaví nesmí narušovat ozobí, které tak zůstává nenápadné a hladké, vytvarované do podoby srdce.

Nebyl by to orientální racek, kdyby neměl přítomné všechny prvky barevnosti, které může poskytnout jen orientální barevná řada. Ta vytváří malebné šupinaté, ale i šupkaté nebo bělopruhé vzory, které s sebou nesou oproti rackům šupinatým zajímavý barevný obrazec v letkách a ocase, který v našich krajích nazýváme jako zrcátka, zatímco v anglicky hovořících oblastech jako měsíc. Zde se jedná o oválné bílé skvrny kontrastující s barevným okolním peřím, které jsou nejnápadnější při letu při rozevřeném ocase. Orientální rackové se nejběžněji vyskytují v kresbě barevnoocasých štítníků, kteří jsou nazýváni satinety, velmi vzácně můžeme spatřit tyto holuby i barevnohlavé a zde hovoříme o vizorech (americký vzorník uvádí ještě tzv. domina, což je racek v kresbě vizora, ale je hladkonohý a nevyskytuje se v orientální řadě), zatímco plnobarevní holubi jsou označováni za blondinety. Některé rozšířenější rázy mají své poetičtější označení související s oblibou tohoto plemene v minulosti v cizích krajích, a tak rozeznáváme třebas silverety (stříbřité), ale též bluety (modré), sulfurety (sírové) či brunety (hnědé), z dalších rázů nelze nezmínit vysoce oblíbené a kontrastní černé, dále šedohnědé, khaki, červené a žluté i levandulové. Zatímco v posledních letech se objevuje snaha o vyšlechtění původní formy těchto racků, takového typu, jaký byl do Evropy dovezen v 19. století z okolí města Smyrny v dnešním Turecku, kdy tento holub je označen jako racek „staroorientální“ – viz foto, hlavní část chovatelských aktivit se soustřeďuje na zachování a prošlechtění jednotlivých plemenných znaků, kterých nemá orientální racek málo, ale patří do vyšší holubářské školy, kam ho řadí též vedení a způsob chovu.

Pravé jádro chovatelů orientálních racků v Evropě sdružuje Evropský klub racků, jehož nejvýznamnějšími postavami jsou Jean–Louis Frindel a Rainer Dammers. V letošním roce se uskuteční největší výstava racků na světě v německém Kolíně ve dnech 19.–21. listopadu, kde bude evropská speciálka klubu probíhat souběžně se speciálkou německou a jistě se bude na co dívat. V České republice bude nejvhodnější příležitost ke zhlédnutí racků na speciálce jejich klubu v Libčicích nad Vltavou a nebo na každoroční česko–slovenské přehlídce rejdičů a racků v Rožnově pod Radhoštěm.