První dny s králíkem. Králíka jsme si tedy zakoupili, úspěšně přivezli domů a ustájili v kleci. Nyní nastává velmi důležité období, které rozhodne o dalším životě králíka u nás. Je to doba, která trvá asi čtrnáct dní, kdy se musí zvíře adaptovat na nové prostředí, potravu a majitele. Zvláště v tomto období je králík vnímavý na různá onemocnění, předně trávicího traktu, proto bychom této skutečnosti měli věnovat plnou pozornost.
Je nutno počítat s tím, že ještě nějakou dobu bude králík ve stresu z nového prostředí, lidí, klece atd. Tudíž je potřeba mu dát den dva klid a nenutit ho do nějakého přímého kontaktu s námi (mazlení). Ideální je třeba první den ještě přikrýt klec např. ručníkem, aby byl králík ve tmě a zbytečně jej nerušil ruch okolo klece (procházející lidi atd.). To platí zvláště pro umístění klece do chodeb, předsíní, kde se opravdu obyvatelé bytu střídají. Hodně chyb se dopouštějí hlavně děti, které se chtějí s králíčkem ihned po příchodu domů mazlit. Dětem musíme vysvětlit, že navzdory jejich euforii z přítomnosti králíčka doma musí zvíře nechat první dny v klidu, než si relativně zvykne, začne žrát a přestane se lekat. Teprve potom můžeme králíčka zvykat na naši bližší přítomnost. Po přibližně deseti dnech jej můžeme zkusit vytáhnout z klece a začít jej pomalu zvykat na bližší lidskou společnost. S tím souvisí fixace králíka.
Zejména jako posuzovatel přicházím na výstavách do kontaktu s mnoha lidmi, pro které je fixace králíka za kožní řasu na kohoutku nemyslitelná a myslí si, že to králíka bolí. Samozřejmě tomu tak není. Krátkodobá fixace za kožní řasu na kohoutku či hřbetě se využívá i u několika dalších malých zvířat a rozhodně králíkovi nevadí. Proto je fixace za kožní řasu vhodná. Při ní jednou rukou (tou obratnější) králíka uchopíme celou dlaní jemně, ale přitom jistě za kůži na kohoutku (nad lopatkami). Druhou ruku podložíme pod pánevní končetiny, abychom králíka jistili i zespodu. Úchyt provádíme opravdu za kůži, nikoliv jen chlupy. V takovém případě nám v hrsti zůstane jen množství chlupů a králík se vysmekne. Rozhodně není vhodné nějaké uchopení rukama za hrudník nebo břicho. Právě toto zvířeti nejvíc vadí. Králík se navíc téměř vždy vysmekne a případný pád nemusí dopadnut nejlépe. Při delším přenosu si králíka zafixujeme levou rukou k levému boku pod paži, čímž jej jistíme, a pravou rukou přidržujeme za kůži na kohoutku. To se využívá, pokud třeba zvíře přenášíme z jedné místnosti bytu do druhé.
Většina králíků se v zooobchodech nabízí ve věku asi dvou měsíců, což je optimální věk jak pro odstav od matky, tak také pro ochočení. Opět záleží na individualitě zvířete. Někteří králíci jsou obecně velmi přítulní skoro sami od sebe, resp. k navykání na lidskou společnost byli vedeni od útlého mládí chovatelem, jiní jsou spíše plaší a musí být s nimi delší trpělivost. Obecně platí pro majitele králíka navykat na bližší kontakt s rukou asi od týdne. Tím se myslí např. králíka pohladit v kleci, když mu dáváme potravu. Od asi desátého dne (pokud se králík adaptoval dobře a nemá potíže) můžeme zvíře opatrně vytáhnout z klece, dát si na klín a chvíli jej hladit. Pokud budeme každý den s králíkem provádět tuto chvilkovou komunikaci, tak si na to zvíře v drtivé většině případů zvykne. Pokud chováme dva králíky v jedné kleci (dvě samice), tak je to složitější, protože partner číslo jedna je pro králíka v první řadě další králík a nějaká lidská náhrada „není zapotřebí“. I tak ale znám několik chovů, kde se podařilo i dva králíčky vhodně navyknut na lidský kontakt. Zvláště pokud máme jednoho králíka, tak ten již může po čase do slova a do písmene vyžadovat vytáhnutí z klece a pohlazení. To se projevuje již tím, že když např. v daný čas přijdeme domů, tak nás již králíček „očekává“ a panáčkuje okolo dvířek klece, protože předpokládá, že zase půjde na chvíli ven. Celý proces ochočení, resp. navyknutí na lidskou společnost, trvá však určitý čas a nesmíme se nijak snažit jej uspíšit.
Po umístění králíka do klece mu poskytneme krmení, resp. krmnou směs a vodu. Nesmíme však zapomenout na seno nebo slámu, protože zejména toto je velmi důležité pro správnou střevní peristaltiku, a tím pro celý králičí organismus. Co se týče krmení, tak je vhodné si vyžádat vzorek krmiva od prodavače ze zooobchodu, ze kterého jsme králíka zakoupili. Snížíme tím případný stres způsobený navíc ještě změnou krmení, na kterou jsou králíci náchylní, zvláště pokud se jim změní i nové prostředí. Tento vzorek postupně mícháme s naší krmnou směsí, kterou králíka budeme krmit. Obecně králík první den až tři dny může stagnovat a nežrat, i když třeba stresory (hluk, procházející lidi) snížíme na minimum. Ty max. tři dny jsou v rámci možné tolerance, pokud králík alespoň pije a sem tam zakousne seno či slámu. Jakmile uvidíme králíka již plně žrát, tak více jak polovina adaptace na nové podmínky proběhla bez problémů. Pro králíka jako býložravce je potřeba, aby „měl pořád naplněná střeva“ hrubou vlákninou, tj. senem či slámou. Zkrátka králík musí mít seno či slámu neustále k dispozici.
Při absenci právě této hrubé vlákniny je možnost výskytu trávicích poruch, které mají velmi rychlý, negativní vliv a dopad na celý organismus zvířete. Krmnou směs podáváme u mláďat do asi tří čtyř měsíců dvakrát denně v přiměřeném množství, kterým se u většiny lidí osvědčuje jedna větší (mužská) hrst. Není to příliš přesná míra, ale většině králíčků vyhovuje. Platí, že králík má do dalšího krmení celou misku krmiva sežrat. Radši je lepší dát mu dvakrát denně méně krmiva, aby měl na další krmení misku prázdnou, než mu „navalit“ misku zcela plnou, kde se později krmivo kazí. Vyznávám názor, že králík se má na další krmení „těšit“ a těsně před krmením bychom ho měli vidět opravdu pobíhat okolo misky a dvířek. Pokud má králíček plnou misku a sedí někde stranou, tak něco není v pořádku. O krmení jako takovém bude další příspěvek v příštím čísle.